26 Cdo 2288/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2288/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:26 Cdo 2288/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.2288.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyklizení nemovitosti Exekuční titul Dotčené předpisy:§ 243 odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 135 odst. 1 o. s. ř. § 1 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1278/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2288/2025-564 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Letiště Praha, a. s., se sídlem v Praze 6 – Ruzyni, K letišti 1019/6, IČO 28244532, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti povinnému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru 231, pro vyklizení pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 1692/2020, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2025, č. j. 15 Co 54/2025-524, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Povinný napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 28. 3. 2025, č. j. 15 Co 54/2025-524, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 22. 11. 2024, č. j. 64 EXE 1692/2020-471, jímž zamítl návrhy povinného na zastavení exekuce ze dne 4. 8. 2021, 6. 5. 2022, 8. 7. 2022 a 25. 3. 2024. 2. Dovolání povinného odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože otázku přípustnosti vedení soudní exekuce pro nepeněžité plnění vyklizením pozemků, je-li vyklizení týchž pozemků výsledkem splnění veřejnoprávního rozhodnutí, jehož vydání časově předchází vydání exekučního titulu (pro soudní exekuci), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v projednávané věci. 3. Ustálená soudní praxe v řadě rozhodnutí (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002, ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 26 Cdo 821/2003, uveřejněný pod č. 24/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 907/2018, či usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1166/2025, vydaným ve věci týchž účastníků) uzavřela, že bylo-li ve vztahu k některému z účastníků občanského soudního řízení a ve vztahu k otázce, která má vazbu na toto soudní řízení, vydáno rozhodnutí v řízení správním (s výjimkou rozhodnutí o přestupku či jiném správním deliktu – viz § 135 odst. 1 o. s. ř., o nějž však v tomto řízení nejde), soud z něj (maximálně) může (ale nemusí) vycházet; v žádném případě však nelze v této věci dovodit existenci překážky věci rozhodnuté v důsledku tohoto správního rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu o „nekonkurující povaze“ předcházejícího rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění „stavby“ je též v souladu s § 1 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4. Soudní praxe také dlouhodobě vychází z názoru, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí, jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1655/2020). 5. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 2. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu