26 Cdo 2355/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2355/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2355/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2355.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zastoupení Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 437 odst. 1,2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 452/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2355/2025-200 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, proti žalovaným 1) J. K., a 2) I. H., oběma zastoupeným Mgr. Martinem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1033/7, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 190/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2025, č. j. 26 Co 74/2025-144, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč k rukám JUDr. Michala Hrušky, advokáta se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal uložení žalovaným povinnosti vyklidit budovu č. p. XY, která je součástí pozemku stavební parcela č. XY, a pozemky parcela č. XY, XY a XY, vše v obci XY a katastrálním území XY (dále též jen „předmětné nemovitosti“). 2. Okresní soud v Trutnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 6 C 190/2023-85, uložil žalovaným povinnost předmětné nemovitosti vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Na základě odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 26 Co 74/2025-144, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I ohledně lhůty k plnění tak, že povinnost vyklidit předmětné nemovitosti uložil ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku; ve zbylém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř., odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 5. Předkládají-li dovolatelé otázku, jež v rozhodování dovolacího soudu neměla být dosud vyřešena, zda mají mít v řízení, s ohledem na to, že byli „společnými vypůjčiteli“ předmětných nemovitostí, postavení tzv. nerozlučných společníků dle 91 odst. 2 o.s.ř., z níž dovozují, že jim měla být povinnost je vyklidit uložena pouze „společně a nerozdílně“ a že je rozsudek odvolacího soudu z tohoto důvodu „v rozporu s hmotným i procesním právem“, pomíjejí, že povinnost vyklidit nemovitost je (v případě jejího uložení) „osobní povinností“ každého vyklizovaného žalovaného, nezávislou na případné (obdobně uložené) povinnosti ostatním žalovaným, a tedy na otázce jejich procesního postavení; charakteru procesního společenství v řízení (srov. § 258 odst. 2, § 340 a násl. o. s. ř.). V řízení o vyklizení nemovitosti, opírající se o tvrzení, že ji žalovaní užívají bez právního důvodu, nejde o (hmotněprávní) solidární povinnost žalovaných, a ti mají též postavení samostatných společníků v rozepři dle § 91 odst. 1 o. s. ř.; bez ohledu na okolnost, že měli být (do pozbytí tohoto svého právního titulu) „společnými vypůjčiteli“ nemovitosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2619/2011 a tam citovanou judikaturu). Nejde zde totiž o taková práva či povinnosti žalovaných, že by se rozhodnutí soudu muselo vztahovat na všechny stejně (jako je tomu u postavení tzv. nerozlučných společníků dle 91 odst. 2 o. s. ř.). Jde o povinnost žalovaných vyklidit předmětné nemovitosti z důvodu absence právního titulu k jejich užívání; nejde zde tedy o „společný právní vztah“ k nemovitostem. Okolnost, jakým způsobem byli žalovaní soudy v řízení zavázáni k náhradě nákladů řízení, zde právně významná není [navíc dovolání proti nákladovému výroku napadeného rozsudku ani není (objektivně) přípustné dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 6. Formulují-li dovolatelé dovolací otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od (blíže uvedené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či jež v rozhodování dovolacího soudu neměly být dosud vyřešeny, „zda za situace, kdy žalobce před uzavřením smlouvy o výpůjčce nemovitých věcí (…) výslovně pověřil dovolatele - žalovaného 1) k uzavření smlouvy na základě (generální) plné moci ze dne 24. 10. 2024 na smluvní straně půjčitele, tj. aby na straně půjčitele figuroval žalobce zastoupený žalovaným 1) na základě plné moci, mohlo dojít k odebrání (jeho) oprávnění zastupovat žalobce při uzavření smlouvy na straně půjčitele s účinky, že smlouva žalobce (jako půjčitele) (…) nezavazuje“, a „zda za situace, kdy žalobce před uzavřením smlouvy výslovně pověřil dovolatele - žalovaného 1) k uzavření smlouvy na základě plné moci ze dne 24. 10. 2024 na smluvní straně půjčitele, tj. aby na straně půjčitele figuroval žalobce zastoupený žalovaným 1) na základě plné moci, což žalovaná 2) výslovně na vlastní uši slyšela, mohlo na straně žalované 2), jako účastnice smlouvy na straně vypůjčitele, vyvolat vědomost o (údajném) rozporu v zájmech zástupce a zastoupeného“, přehlíží, že je budují na vlastní skutkové verzi, neodpovídající skutkovým zjištěním a závěrům odvolacího soudu (soudu prvního stupně). Odvolací soud (soud prvního stupně) nevyšly (jak se podává z odůvodnění rozsudků; srov. zejm. body 19 a 21 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) ze skutkového závěru, že žalobce „výslovně pověřil žalovaného 1) k uzavření smlouvy na základě plné moci ze dne 24. 10. 2024 na smluvní straně půjčitele, tj. aby na straně půjčitele figuroval žalobce zastoupený žalovaným 1) na základě plné moci“ (ani ze závěru, že žalobce snad takové jednání dodatečně schválil). Vyšly naopak ze závěru, že jednání žalovaného 1) v podobě uzavření smlouvy o výpůjčce za žalobce bylo „excesivní“, že (ani dodatečné) schválení uzavření této smlouvy žalobcem nebylo prokázáno, že žalovaná 2) jako družka žalovaného 1), žijící s ním ve společné domácnosti, o jeho střetu zájmů (spočívajícím v tom, že současně uzavíral smlouvu též jako jeden z vypůjčitelů) nejméně musela (měla a mohla) vědět (srov. body 16 a 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a že ve vztahu k ní se žalobce takového rozporu (střetu) zájmů též dovolal. 7. Dovolatelé se tak ve své podstatě domáhají revize skutkového stavu věci zjištěného soudy v řízení. Vytýkají mu opomenutí „zhodnotit skutková a právní tvrzení dovolatelů“ (blíže uvedená). Tím však uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, přitom nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry dostatečně odůvodnily. Nejde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). 8. Současně odvolací soud vyšel ze závěru, že u žalovaného 1) při právním jednání spočívajícím v uzavření předmětné smlouvy o výpůjčce datované 23. 11. 2015 ohledně předmětných nemovitostí, kterou uzavíral - na základě všeobecné, dříve udělené plné moci - na straně jedné v zastoupení žalobce a na straně druhé sám, spolu se žalovanou 2) (dále též jen „smlouva o výpůjčce“), je založena „zákonná domněnka rozporu zájmů“ dle § 437 odst. 2 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), která nebyla v řízení vyvrácena (srov. bod 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); z důvodu, že žalovaný 1) takto jednal ve vlastní záležitosti. 9. Z výše uvedeného se podává, že navazující právní závěr odvolacího soudu, že podle § 437 odst. 1, 2 o. z. smlouva o výpůjčce žalobce nezavazuje (ani vůči jednomu ze žalovaných), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž jedná-li zástu