26 Cdo 2450/2006 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2450/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2008 Spisová značka:26 Cdo 2450/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.2450.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2450/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně R. D., zastoupené advokátem, proti žalované R. s.r.o.,  zastoupené advokátem, o zaplacení částky 109.107,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp.zn. 7 C 1129/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2006, č.j. 31 Co 117/2006-89, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.951,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí 109.107,- Kč spolu s 5 % úrokem od 18. 10. 2004 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že J. V. (její matka) byla oprávněnou osobou při transformaci J. z. d. „D.“ K. (právního předchůdce žalované) a podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), jí vznikl nárok na vydání majetkového podílu ve výši 742.229,- Kč. Smlouvou ze dne 24. 9. 1993 J. V. jednak pronajala žalované své zemědělské pozemky o výměře 11,3817 ha za roční nájemné 14.102,- Kč a dále s žalovanou sjednala vypořádání majetkového podílu z transformace v ročních splátkách ve výši 22.267,- Kč (minimálně 3 % z hodnoty podílu). Dne 27. 5. 2004 J. V. zemřela a podle dohody o vypořádání dědictví schválené usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 8. 2004, sp. zn. D 376/2004, nabyla pohledávku na nájemné a na vypořádání majetkového podílu žalobkyně. Žalovaná dluží nájemné za pronájem pozemků v letech 2001, 2002 a 2003 celkem ve výši 42.306,- Kč a splátky na majetkový podíl za stejné období celkem ve výši 66.801,- Kč. Po podání žaloby žalovaná zaplatila žalobkyni 75.009,- Kč a žalobkyně vzala žalobu ohledně této částky zpět.   Okresní soud v Rakovníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. října 2005, č.j. 7 C 1129/2004-64, řízení co do částky 75.009,- Kč zastavil (výrok I.), ohledně zbytku uplatněného nároku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. května 2006, č.j. 31 Co 117/2006-89, rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 75.009,- Kč ve výši 3 % ročně od 18. 10. 2004 do 17. 11. 2004, tj. 191,- Kč, ve zbývající části jej potvrdil (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a konečně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Soudy obou stupňů vycházely z toho, že po omezení žaloby je předmětem řízení již jen nárok týkající se vypořádání majetkového podílu z transformace. Vzaly za prokázané, že v srpnu 2002 (správně ke dni 30. 6. 2002) došlo k novému přepočtu majetkových podílů z transformačního projektu J. z. d. „D.“ K. (vzhledem k tomu, že původně byl do čistého jmění družstva zahrnut majetek, který družstvu nepatřil) a že nový výpočet majetkového podílu žalobkyně vzniklého z transformace činí 363.953,- Kč. To představuje roční splátky (3 % z opravené hodnoty majetkového podílu) 10.919,- Kč. Žalovaná plnila podle opraveného výpočtu. Za žalované období podle nově provedeného výpočtu nic nedluží.   Po právní stránce soudy obou stupňů uzavřely, že je transformační projekt pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný v částech, které byly schváleny valnou hromadou oprávněných osob (§ 2 odst. 2 a § 10 zákona č. 42/1992 Sb.) Výpočet majetkového podílu podle § 9 odst. 7 zákona č. 42/1992 Sb. má však pouze pořádkovou povahu. Je-li výpočet nesprávný, může se oprávněná osoba dovolat soudní ochrany. Stejně tak, zjistí-li družstvo, že jím provedený výpočet je nesprávný, může jej opravit; pokud již oprávněné osobě nesprávně vypočtenou vyšší částku vyplatilo, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vypořádání majetkového podílu a jeho výše se tedy neurčuje dohodou oprávněné a povinné osoby, ale vzniká ze zákona. Pokud by měl být majetkový podíl vypořádán vyšší částkou než odpovídá zákonným hlediskům, muselo by se tak stát některou z forem, kterou zákon připouští např. darovací smlouvou. Přitom odkázaly na judikaturu dovolacího soudu, konkrétně na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 777/97, a ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 462/2002, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1334/2005. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně, který uzavřel, že dohoda o vypořádání majetkového podílu je nad rámec opraveného majetkového podílu neplatná) dovodil, že je dohoda ze dne 24. 9. 1993 v části převyšující opravený majetkový podíl neúčinná.   Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), když zásadní právní význam spatřuje v tom, „že soud rozhodl na základě judikátů či nálezů ÚS, ale bez toho, že by bylo před jakýmkoliv soudem prováděno důkazní řízení, že se namítaná věc stala, ba dokonce byl přinesen důkaz opaku, tj. rozdílnosti listiny, která měla skutečnost osvědčovat.“ Výslovně uvedla, že nezpochybňuje právo na přepočet majetkového podílu z transformace ani to, že přepočet může provést sama povinná právnická osoba, nýbrž zpochybňuje „hodnověrnost důkazu, kterým toto mělo být prokázáno“. Vytýkala soudu prvního stupně, že „vzal za fakt listinu, která byla předložena ve fotokopii“ a vůči níž vznesla (prostřednictvím svého advokáta) připomínku, že „listina není shodná s tou, kterou zaslal ředitel společnosti, a na které jsou podpisy transformační rady“. Podle ní takováto nezpůsobilá listina nemůže být považována za důkaz. Jako další dovolací důvod uplatnila, že řízení bylo postiženo vadou, když žalovaná nebyla řádně zastoupena a odvolací soud shledal plnou moc pro jejího advokáta jako platnou. Soudy se pak ani nevypořádaly s jejím návrhem na vydání rozsudku pro zmeškání. Dále obsáhle argumentovala pro závěr, že plná moc právního zástupce žalovaného není platná. Závěrem navrhla, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a byly jí přiznány náklady zastoupení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že žalobkyně v dovolání neuvedla žádnou právní otázku, která by splňovala podmínku zásadního právního významu. Vyvracela námitky žalobkyně o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a poukazovala na to, že přepočet transformačního podílu žalobkyně byl doložen zápisem z jednání transformační rady, vyjádřením auditora a novým výpočtem transformačního podílu – sjetinou registru členů a oprávněných osob. Ohledně namítané vady uvedla, že se žalobkyně dovolává vady řízení, která není na její úkor. Závěrem navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto a jí byly přiznány náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V projednávané věci směřuje dovolání – podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – do výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby pro částku 34.098,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 18. 10. 2004 do 17. 11. 2004 a s 5 % úrokem z prodlení od 18. 11. 2004 do zaplacení. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnu