26 Cdo 2519/2010 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2519/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 1. 2012 Spisová značka:26 Cdo 2519/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2519.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neplatnost právního úkonu Smlouva Vyklizení nemovitosti Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 3 odst. 4 předpisu č. 116/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2519/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupeného prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, proti žalované S.INTERIERY-eu, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 121/264, IČ: 27418294, zastoupené JUDr. Hanou Vrbovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Slavíkova 27, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 33/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č. j. 12 Co 309/2009-95, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. března 2009, č. j. 26 C 33/2008-67, vyhověl žalobě a výrokem I. uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku „část pozemku v katastrálním území L., obec P., jejíž grafická specifikace je provedena v plánku, který je součástí tohoto rozsudku“ (dále jen „předmětný pozemek“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. února 2010, č. j. 12 Co 309/2009-95, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve znění, že žalovaná je povinna vyklidit a vyklizenou předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku „část pozemku v katastrálním území L., obec P., a nebytové prostory v 1. nadzemním podlaží budovy, nacházející se na pozemku v katastrálním území L., obec P., jejichž výměra činí 93,27 m2, s tím, že grafická specifikace částí pozemku a nebytových prostor je provedena v plánku, který je součástí rozsudku“ (dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“ a „nebytové prostory“); v nákladovém výroku II. citovaný rozsudek změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Z provedených důkazů zjistil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce P., státní podnik (dále jen „právní předchůdce žalobce“), a obchodní společnost Stavebniny Komplet, spol. s r. o., uzavřeli dne 3. dubna 1991 smlouvu označenou jako „Smlouva o nájmu nebytových prostor“ (dále jen „předmětná smlouva“, resp. „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdce žalobce přenechal uvedené obchodní společnosti za úplatu do dočasného užívání tam uvedené nemovitosti (dále jen „přenechané nemovitosti“) zahrnující mimo jiných i předmětné nemovitosti. Ve dnech 30. listopadu 1991 a 26. března 1993 uzavřeli účastníci smlouvy dodatky č. 1 a 2 k předmětné smlouvě (dále jen „dodatky č. 1 a 2“), jimiž měnili a doplňovali původní text smlouvy. Dne 30. dubna 1993 uzavřeli účastníci smlouvy s Ing. D. K. dodatek č. 3 k předmětné smlouvě (dále jen „dodatek č. 3“), v němž se dohodli na postoupení veškerých práv a povinností z předmětné smlouvy ze společnosti Stavebniny Komplet, spol. s r. o., na Ing. D. K. Dne 3. května 1993 uzavřel právní předchůdce žalobce s Ing. D. K. a společností A. O. Z., spol. s r. o., dodatek č. 4 k předmětné smlouvě (dále jen „dodatek č. 4“), v němž se uvedené subjekty dohodly na postoupení veškerých práv a povinností z předmětné smlouvy z Ing. D. K. na společnost A. O. Z., spol. s r. o.; součástí dodatku č. 4 byla samostatná příloha (dále jen „příloha k dodatku č. 4“), v níž právní předchůdce žalobce udělil společnosti A. O. Z., spol. s r. o., souhlas s podnájmem přenechaných nemovitostí, jakož i s tím, aby na podnájemce přešly práva a povinnosti nájemce z předmětné smlouvy dnem vstupu nájemce do likvidace nebo dnem prohlášení konkursu na jeho majetek. Dne 26. listopadu 1993 uzavřeli právní předchůdce žalobce a společnost A. O. Z., spol. s r.o., dodatek č. 5 k předmětné smlouvě (dále jen „dodatek č. 5“), jímž zamýšleli zvýšit nájemné z přenechaných nemovitostí. Dne 16. prosince 1996 uzavřeli hlavní město Praha jako nabyvatel vlastnického práva k přenechaným nemovitostem a společnost DALIMA, a.s., která odkoupila část podniku společnosti A. O. Z., spol. s r. o., dodatek č. 6 k předmětné smlouvě (dále jen „dodatek č. 6“), v němž se dohodli, že s účinností od 19. listopadu 1996 přecházejí veškerá práva a závazky z předmětné smlouvy na společnost DALIMA, a.s. Dne 3. března 2006 uzavřely tyto subjekty se společností safia – cz, s.r. o., dodatek č. 7 ke smlouvě (dále jen „dodatek č. 7“), v němž konstatovali, že dne 4. listopadu 2004 byly splněny podmínky pro přechod práv a povinností nájemce přenechaných nemovitostí na jejich podnájemce dohodnuté v příloze k dodatku č. 4 s tím, že s účinností od uvedeného data se měla stát nájemcem přenechaných nemovitostí posledně uvedená společnost. Dne 3. března 2006 uzavřela společnost safia – cz, s. r. o., jako nájemkyně a žalovaná jako podnájemkyně smlouvu o podnájmu předmětných nemovitostí (dále jen „podnájemní smlouva“). S účinky ke dni 27. února 2007 byl na majetek společnosti safia – cz, s. r. o., prohlášen konkurs. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že předmětná smlouva je absolutně neplatná podle § 21 odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „hospodářský zákoník“), pro nedostatek obsahových náležitostí předepsaných pro smlouvu o dočasném užívání majetku ustanovením § 348 odst. 1 hospodářského zákoníku, dále podle § 22 odst. 1 hospodářského zákoníku pro neurčitost ve vymezení předmětu nájmu a konečně podle § 3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“), pro nedostatek obsahových náležitostí předepsaných pro smlouvu o nájmu nebytových prostor ustanovením § 3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb. Poté rovněž dovodil, že za tohoto stavu byly přenechané nemovitosti právně volné a tudíž nájemní poměr k nim mohl být popřípadě založen některým z dodatků k předmětné smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu se tak nestalo, neboť dodatky č. 1 a 2 se účastníci předmětné smlouvy pouze neúspěšně pokoušeli odstranit její vady a žádný z pozdějších dodatků k předmětné smlouvě (z dodatků č. 3 až 7) - s přihlédnutím k jejich obsahu – neobstojí jako samostatná nájemní smlouva ve smyslu § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen „obč. zák.“). S přihlédnutím k uvedenému uzavřel, že podnájemní smlouva je neplatná pro počáteční nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.), jelikož uvedenou smlouvu žalovaná uzavřela se subjektem (se společností safia – cz, s. r. o.), jenž nebyl nájemcem předmětných nemovitostí; žalovaná tudíž nemovitosti užívá bez právního důvodu, čímž neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce (§ 126 odst. 1 obč. zák.). Proto odvolací soud vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalované namísto povinnosti vyklidit předmětný pozemek uložil (na podkladě úpravy žalobního návrhu /petitu/ učiněného žalobcem v odvolacím řízení) povinnost vyklidit předmětné nemovitosti, tj. nebytové prostory nacházející se v budově č. p. 264 umístěné na části předmětného pozemku a zbývající část tohoto pozemku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. V dovolání – za použití dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. – především uvedla, že žalobce požadoval ve svém žalobním návrhu vyklizení předmětného pozemku a teprve při jednání před odvolacím soudem „změnil žalobní petit a rozšířil žalobní návrh i na vyklizení nebytových prostor“, a poté – s přihlédnutím k uvedenému – namítla, že „rozšíření a změna žalobního petitu v rámci odvolacího řízení je v rozporu s platnými právními předpisy a tato změna by n