26 Cdo 2846/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2846/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 7. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2846/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2846.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Započtení pohledávky Dotčené předpisy:§ 1982 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2846/2024-384 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem v Liberci, Vrchlického 802/46, proti žalované Pozemní stavby - Stavoservis, a.s., se sídlem v Liberci, 1. máje 97/25, IČO 49099558, zastoupené Mgr. Michaelou Rotterovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 552/65, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 295/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2024, č. j. 30 Co 206/2023-329, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2024, č. j. 30 Co 206/2023-329, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu tam specifikovaných nebytových prostor ze dne 10. 8. 2015 (dále jen „Výpověď“). 2. Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 7. 2023, č. j. 18 C 295/2015-298, žalobě vyhověl a určil, že Výpověď není oprávněná (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II), o odměně ustanoveného zástupce (výrok III) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV). 3. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č. j. 30 Co 206/2023-329, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Zjistil, že dne 20. 2. 2013 žalobce (nájemce) a žalovaná (pronajímatelka) podepsali Smlouvu o nájmu nebytových prostor č. 245 513 (dále jen „Smlouva o nájmu nebytových prostor“), jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor občerstvení v přízemí budovy č. p. XY na adrese XY, o výměře 149,5 m2, vymezených v příloze č. 2. Součástí předmětu nájmu byly i movité věci označené jako „dlouhodobý hmotný majetek a drobný hmotný majetek tvořící vnitřní vybavení prostor občerstvení“ specifikované v příloze č. 4. Nájem byl sjednán za účelem podnikání žalobce v pronajatých prostorách v oboru hostinské činnosti na dobu určitou od 1. 3. 2013 do 30. 9. 2015, která byla dodatkem č. 1 prodloužena do 31. 8. 2019. Strany dohodly, že Smlouvu je možno vypovědět pouze z důvodů stanovených v § 9 zákona č. 116/1990 Sb., přičemž pro případ podle § 9 odst. 2 písm. a), b), d), g) a j) zákona č. 116/1990 Sb. sjednaly výpovědní lhůtu 1 měsíc, v ostatních případech 3 měsíce. Dne 16. 4. 2013 účastníci podepsali Smlouvu o nájmu věcí movitých č. 245 513/2 (dále jen „Smlouva o nájmu věcí movitých“), v níž se žalovaná (pronajímatelka) zavázala přenechat žalobci (nájemci) za dohodnuté nájemné ve výši 1 815 Kč měsíčně do užívání movité věci, konkrétně dlouhodobý hmotný majetek a drobný hmotný majetek, který se nachází v nebytových prostorách pronajatých žalobci na základě Smlouvy o nájmu nebytových prostor a blíže specifikovaný v příloze. Nájem byl sjednán za účelem provozování hostinské činnosti a smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2015. Dne 20. 3. 2015 žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 39 930 Kč spočívající v zaplaceném nájemném na základě Smlouvy o nájmu věcí movitých, kterou považuje za neplatnou. Dne 27. 5. 2015 žalobce adresoval žalované podání označené jako „Započtení vzájemných pohledávek“, které žalovaná převzala dne 28. 5. 2015. Sdělil jí, že z jeho strany nebylo dosud zaplaceno nájemné za měsíc květen 2015 a úhrada za služby za duben 2015, jeho dluh z tohoto titulu tedy činí 13 207,90 Kč. Podle smlouvy má pak počínaje červnem 2015 platit nájemné ve výši 9 510 Kč měsíčně, které není dosud splatné. Na druhé straně eviduje splatnou pohledávku za žalovanou ve výši 39 930 Kč z titulu bezdůvodného obohacení představovaného platbami ve výši 1 815 Kč měsíčně za období od května 2013 do března 2015 z neplatné Smlouvy o nájmu věcí movitých. Tímto započítává svůj výše uvedený dluh vůči žalované z titulu dlužného nájemného za květen 2015 a dlužných úhrad za služby za duben 2015 a z titulu v budoucnu splatného nájemného za měsíce červen 2015, červenec 2015 a srpen 2015 v celkové výši 41 737,90 Kč na svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 39 930 Kč s tím, že k úhradě zbývá z jeho strany částka 1 807,90 Kč představující část nájemného za měsíc srpen 2015. Žalovaná nesouhlasila, v podání ze dne 3. 6. 2015 namítla, že Smlouvu o nájmu věcí movitých považuje za platnou a pro případ, že by tomu tak nebylo, poukázala na započtení pohledávek učiněné z její strany dopisem ze dne 28. 4. 2015. Listinou datovanou dne 10. 8. 2015 dala žalovaná žalobci výpověď z nájmu nebytových prostor, v níž uvedla, že nájem vypovídá s výpovědní dobou v délce 1 měsíc, a to z důvodu, že žalobce je o více než 1 měsíc v prodlení s placením nájemného nebo úhrady za služby, jejichž poskytování je spojeno s nájmem, a dále že jako nájemce užívá nebytový prostor v rozporu se smlouvou. Specifikovala, že žalobce je v prodlení s úhradou nájemného za užívání věcí movitých za měsíce březen 2015 až červenec 2015, s úhradou nájemného za užívání nebytových prostor za měsíce květen 2015 až srpen 2015, s úhradou služeb za měsíc duben 2015, s úhradou příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení a s úhradou smluvní pokuty vyčíslené v dopise ze dne 28. 4. 2015. Také opakovaně (v konkrétních dnech uvedených ve výpovědi) porušil zákaz ponechávat při opuštění pronajatých prostor otevřená okna a že poškodil pronajaté prostory tím, že odstranil a zničil zátěžový koberec a odstranil obklady v kuchyni. Tím je dán výpovědní důvod podle § 9 odst. 2 písm. a) a písm. b) zákona č. 116/1990 Sb. Žalobce podal proti Výpovědi námitky dne 20. 8. 2015, které žalovaná neakceptovala. 5. Po právní stránce s odkazem na § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“ či „nový občanský zákoník“), dovodil, že vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem 1. 1. 2014, je třeba posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“), a jelikož smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, i podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Protože Výpověď byla dána již za účinnosti nového občanského zákoníku, její platnost a oprávněnost je nutno posoudit podle tohoto předpisu, konkrétně podle § 2308 a násl. o. z. Měl za to, že Smlouva o nájmu nebytových prostor byla uzavřena platně a že na jejím základě byly žalobci pronajaty jak nebytové prostory, tak i věci movité. I když byla uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2019 a nájemní vztah skončil v průběhu řízení, nelze uzavřít, že Výpověď nemohla zasáhnout do právního postavení účastníků (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, 26 Cdo 3501/2019, 26 Cdo 209/2022). Je tomu tak proto, že žalobce byl nucen předmět nájmu vyklidit před uplynutím sjednané doby nájmu a tvrdí, že mu z tohoto důvodu vznikla škoda, přičemž v jiných sporech soud nemůže (ne)oprávněnost výpovědi posuzovat ani jako otázku předběžnou (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1509/2019, 26 Cdo 3111/2019). Žalobu proto nezamítl pro ztrátu aktivní legitimace žalobce a přezkoumal oprávněnost Výpovědi. Dospěl k závěru, že Výpověď je platným právním jednáním a pokud si smluvní strany ujednaly výpovědní důvody podle § 9 zákona č. 116/1990 Sb., lze na takové ujednání s účinností od 1. 1. 2014 nahlížet jako na dohodu, jíž se odchýlily od dispozitivní úpravy nyní obsažené mimo jiné i v § 2309 o. z., a jsou takovým ujednáním vázány i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Poté shledal, že byl naplněn výpovědní důvod spočívající v prodlení žalobce s placením nájemného či úhrad za služby, jejichž poskytování je spojeno s nájmem, o více než 1 měsíc. Nebylo totiž ani sporné, že počínaje květnem 2015 žalobce neplatil nájemné a úhrady za služby s ním spojené, přičemž jeho obranu, že dluh na nájemném a na úhradách za služby zanikl ještě před podáním Výpovědi jednostranným započtením ze dne 27. 5. 2015, odvolací soud nepovažoval za důvodnou. S odkazem na § 1982