26 Cdo 3135/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3135/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:26 Cdo 3135/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3135.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Byt Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2 písm. g) předpisu č. 72/1994 Sb. ve znění od 01.07.2000 § 2 písm. e) předpisu č. 72/1994 Sb. ve znění do 30.06.2000 § 1190 o. z. § 1189 odst. 1 o. z. § 1189 odst. 2 o. z. § 243e odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3135/20234 326 Cdo 3135/2023-341 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce T. S., zastoupeného Mgr. Terezou Spálovskou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Kollárova 634/6, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupenému JUDr. Miroslavou Kočárovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Moravcova 259/9, o uložení povinnosti provést opravu a zaplacení 8.626 Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 159/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 6. 2023, č. j. 58 Co 145/2022-320, takto: Rozsudky Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 6. 2023, č. j. 58 Co 145/2022-320, a Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 5. 2022, č. j. 16 C 159/2021-301, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, č. j. 16 C 159/2021-301, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný provedl na své náklady opravy terasy přiléhající k bytové jednotce č. 4487/7 ve vlastnictví V. V., nacházející se v budově č. p. XY na pozemku p. č. st. XY, k. ú. XY (dále též jen „Terasa“), a to v rozsahu, v jakém byly popsány znaleckým posudkem zpracovaným Ing. Ivo Rudolfem, CSc., ze dne 19. 2. 2021, tedy „výměnou celých souvrství terasy až na nosnou betonovou vrstvu s novým položením tepelné izolace, hydroizolace a pochůzné vrstvy“ do 6 měsíců od právní moci rozsudku a nahradit žalobci účelně vynaložené náklady na opravu jednotky v částce 8.626 Kč (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 26.136 Kč (výrok II). 2. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 58 Co 145/2022-320, potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně, ve výroku II jej změnil tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 15.681,60 Kč, a uložil mu zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 2.613,60 Kč. 3. Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce se domáhá ochrany svého vlastnictví vůči jinému subjektu s tvrzením, že do jeho bytu zatéká z důvodu chybné konstrukce terasy, která tvoří střechu nad částí jeho bytu. S odkazem na § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“, popř. „občanský zákoník“), dospěl k závěru, že vlastník věci se může bránit tzv. negatorní žalobou, musí však žalovat na zdržení se konkrétních, žalobou specifikovaných, rušivých zásahů, nelze se domáhat konkrétního jednání, kterým se takové „zdržení“ má provést. Domáhal-li se žalobce, aby žalovaný na své náklady provedl opravy Terasy v konkrétním rozsahu a konkrétním způsobem, je žaloba sice projednatelná (a proto nebyl důvod poučovat žalobce o přeformulování petitu), nemůže však být úspěšná. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Protože jednotky vznikly před účinností občanského zákoníku, při posouzení, zda Terasa je společnou částí domu, postupoval podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“ (§ 3063 o. z.). Zdůraznil, že byť rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 886/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. IV.ÚS 3230/14), na který odkázal soud prvního stupně, se týkal lodžií a nikoli teras, otázkou, kdy jsou okna, lodžie a balkony součástí jednotky a kdy společnou částí budovy, se Nejvyšší soud (i Ústavní soud) zabýval ve své judikatuře opakovaně a uzavřel, že významný je zejména účel jejich užívání a jejich určení v prohlášení vlastníka budovy. Stejný závěr pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1511/2019, zaujal i ohledně teras. Vyplývá-li z prohlášení vlastníka budovy podle § 4 zákona č. 72/1994 Sb., že Terasa je vymezena jako součást jednotky ve vlastnictví V. V., nejedná se o společnou část domu, ačkoliv některé její prvky mohou být součástí hlavních svislých a vodorovných konstrukcí. Závěr soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace proto považoval za souladný s judikaturou Nejvyššího soudu. Jelikož žalovaný není ve sporu o ochranu vlastnictví pasivně legitimován, nemůže být žaloba úspěšná ani v části týkající se zaplacení částky 8.626 Kč představující náklady na odstranění škod vzniklých zatékáním do jednotky žalobce. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v řešení otázky posouzení terasy jako společné části domu, o níž měl za to, že doposud nebyla v rozhodnutích Nejvyššího soudu ve všech souvislostech vyřešena. Vytýkal odvolacímu soudu, že jeho právní posouzení odporuje výkladu § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., podle něhož je pro určení, zda se jedná o společnou část domu, významný zejména účel užívání a určení. Zdůraznil, že ze žaloby jednoznačně vyplývá, čeho se domáhá – aby nedocházelo k zatékání do jeho bytové jednotky, v petitu navrhl způsob provedení zamezení dalšímu zatékání; není pochyb, co je cílem žaloby a co po žalovaném žádá. Poukázal na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021, že žalobní návrh je třeba posuzovat podle celého obsahu žalobního podání, nejen podle části označené jako petit. Zdůraznil, že dům, v němž se nachází jeho jednotka, je postaven atypicky, jako kaskádovitý terasový dům, v němž „terasa“ je také vodorovnou a svislou konstrukcí obsahující termoizolační a hydroizolační vrstvy, účelově charakteristické pro každou střešní konstrukci, stropem vlastníka jednotky nacházející se pod ní a střechou vlastníků ostatních jednotek (což také vyplývá ze znaleckého posudku, kterým však důkaz proveden nebyl). Na terasu je třeba nahlížet pouze jako na stavební prvek plnící více funkcí; v předmětném domě supluje podstatnou část střechy (38 % z celkové plochy střechy). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž odkázal odvolací soud, nelze podle něj bez dalšího aplikovat v projednávané věci, neboť v nich terasa neplnila zásadní funkci střechy, proto by tato judikatura měla být doplněna o další souvislosti. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky zastoupení advokátkou (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť otázku vázanosti žalobním petitem, stejně jako otázku, zda části Terasy, které jsou součástí hlavních svislých či vodorovných konstrukcí budovy, mohou být součástí jednotky a tedy ve vlastnictví vlastníka jednotky, posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 6. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad v dovolání tvrzena nebyla a nevyplynula ani z obsahu spisu. 7. Protože jednotky byly v předmětném domě vymezeny prohlášením vlastníka budovy podle zákona č. 72/1994 Sb. v roce 2008, kdy také bylo prohlášení vloženo do katastru nemovitostí, je třeba vymezení jednotky a společných částí posoudit podle předcházejících právních předpisů (§ 3063 o. z.), zejména podle zákona č. 72/1994 Sb. Při řešení otázky, zda a jak lze odstranit žalobcem tvrzené vady, je třeba postupovat podle současné právní úpravy, zejména podle občanského zákoníku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 8. V době vydání dovoláním nap