26 Cdo 3153/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3153/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2025 Spisová značka:26 Cdo 3153/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.3153.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1175 odst. 1 o. z. § 2 písm. e) předpisu č. 72/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3153/2024-86 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků XY č.p. XY, XY, XY, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 1599/31, proti žalovaným 1) S. K., 2) H. M., oběma zastoupeným JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, o ochranu vlastnického práva ke společným částem domu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 139/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2024, č. j. 18 Co 154/2024-66, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Petra Novotného, advokáta se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 1599/31, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 2. 2024, č. j. 13 C 139/2023-44, uložil žalovaným povinnost odstranit stavební propojení bytových jednotek č. 334/7 a č. 334/8 v domě č. p. XY, k. ú. XY, to je odstranit dveře a zárubně ze společné zdi těchto jednotek a zazdít a začistit vybouraný otvor v této zdi, to vše nejpozději do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II). 2. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 18 Co 154/2024-66, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II). 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná 1) vlastní jednotku č. 334/8 a žalovaná 2) jednotky č. 334/4 a č. 334/7 nacházející se v domě na adrese XY, k. ú. XY (dále jen „dům“). V říjnu roku 2020 žalované ve společné zdi oddělující jednotky č. 334/7 a č. 334/8 vytvořily dveřní otvor a osadily jej dveřmi. Žalobce je poté opakovaně vyzýval k odstranění této stavební úpravy, tj. k zazdění otvoru. Spojovací zeď, v níž byl otvor vytvořen, je nenosnou příčkou. Shromáždění Společenství vlastníků XY č.p. XY, XY, XY, (dále též „Společenství“) s propojením bytových jednotek nesouhlasilo a odmítlo udělit i dodatečný souhlas. V Prohlášení vlastníka ze dne 19. 12. 1995 (dále jen „Prohlášení“) je uvedeno, že součástí jednotek jsou nenosné příčky; současně jsou zde určeny společné části, mezi než se řadí též hlavní svislé a vodorovné konstrukce. Primárním předmětem činnosti Společenství je zajišťování správy domu a pozemku z hlediska provozního a technického. 4. Po právní stránce se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Předně uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl navrhované místní šetření a nevzal v úvahu závěry Stavebního úřadu Městské části Praha 6, neboť tyto důkazy nejsou pro rozhodnutí relevantní. Pokud jde o věc samu, zdůraznil, že žalované probouraly zeď pro vznik dveřního otvoru a osadily jej dveřmi. Nešlo sice o nosnou zeď, ale o obvodovou zeď mezi jednotkami, náležející ke společným částem domu. Správu společných částí domu vykonává na základě Prohlášení žalobce; náleží mu tedy právo se k provedené úpravě vyjádřit. V daném případě přitom žalobce se stavební úpravou nesouhlasil a výkon jeho práva není šikanózní ani v rozporu s dobrými mravy. Propojením dvou bytových jednotek se totiž zásadně mění podlahová plocha jednotek, což má dopad na jejich vytápění a může být problematické při výpočtu spotřeby tepla atd. Vysvětlil, že rozhodnutí, na něž odkazovaly žalované (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 886/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3230/14), nejsou přiléhavá, jelikož se týkají vybourání nenosné příčky uvnitř bytové jednotky. V souzené věci však jde o vybourání příčky mezi bytovými jednotkami, přičemž i z odkazované judikatury vyplývá, že vlastník jednotky může stavební úpravy provádět jen tehdy, neohrožuje-li jimi výkon vlastnického práva některého z ostatních vlastníků jednotek. Řečené tudíž naopak svědčí o oprávnění žalobce s dotčenou stavební úpravou nesouhlasit. Uzavřel, že žalobě Společenství, zastupující i ostatní vlastníky jednotek v domě, k ohrožení jejichž práv již došlo, bylo proto zapotřebí vyhovět. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované (dovolatelky) dovolání, jehož přípustnost opřely o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku, zda „vytvoření (dočasného) stavebního propojení dvou bytových jednotek dveřmi a zárubněmi v nenosné příčce zasahuje do výkonu vlastnických práv žalovaných a ostatních vlastníků jednotek a zda se tímto zásadně mění podlahová plocha jednotek…“. Podle jejich názoru tomu tak není, přičemž skutečnost, že propojením se nemění podlahová plocha jednotek, vyplývá i ze sdělení Odboru výstavby Městské části Praha 6 ze dne 31. 1. 2023, k němuž ovšem soudy obou stupňů nepřihlédly, ač jej měly k dispozici. Uvedly, že z materiálního hlediska není rozdíl mezi vybouráním otvoru v nenosné příčce mezi jednotkami a vybouráním nenosné příčky mezi pokoji uvnitř jednotky. Na danou věc je tudíž třeba aplikovat závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 889/2013 (správně 26 Cdo 886/2013), a v usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3230/14. Konečně soudu prvního stupně vytkly, že neprovedl jimi navrhovaný důkaz místním šetřením a tento postup ani neodůvodnil. Navrhly, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně změní a žalobu zamítne. Současně požádaly o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 6. Žalobce považoval rozsudek odvolacího soudu za věcně správný a dovolání žalovaných za neopodstatněné, neboť neuvádí žádné nové skutečnosti ani argumenty. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastnicemi řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelek (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolacím soudem doposud nebyla řešena otázka, zda propojení bytových jednotek v nenosné příčce mezi těmito jednotkami zasahuje do vlastnických práv ostatních vlastníků jednotek v domě a zda se společenství vlastníků může domáhat odstranění této stavební úpravy. Není však důvodné. 8. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posléze uvedenou vadu uplatnily dovolatelky námitkou, že soud prvního stupně neprovedl jimi navržený důkaz místním šetřením. 9. Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s provedenými důkazy i s argumentačními tvrzeními účastníků řízení, jakož je třeba i zdůvodnit, proč určitý účastníkem navržený důkaz nebylo třeba provést. Jinými slovy, rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud účastníky řízení vzneseným důkazním návrhům nevyhoví, pak musí v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ skutkových zjištění. V opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2110/07, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/14, uveřejněné pod č. 123/2009, č. 54/2015