26 Cdo 3553/2017 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3553/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 4. 2018 Spisová značka:26 Cdo 3553/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3553.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1042 o. z. § 1189 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.7.2018I.ÚS 2325/18JUDr. Tomáš Lichovníkodmítnuto7.8.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3553/2017-112 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům Komořanská 2063, 2064, 2065, 2066, 2067, 2068, Praha 4, se sídlem v Praze 4 – Modřanech, K Dolům 2068/2, IČO: 28935900, zastoupeného Mgr. Ing. Karlem Anderlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalovanému P. L., P., zastoupenému JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, o zdržení se neoprávněného zásahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 95/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2017, č. j. 25 Co 444/2016-84, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Mojmíra Ježka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (Společenství vlastníků jednotek pro dům Komořanská 2063, 2064, 2065, 2066, 2067, 2068, Praha 4 – dále též jen „Společenství“) se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se užívání „prostoru garáží nacházejících se v 1. podzemním podlaží budovy, na adrese P.“ (dále jen „prostor garáží“ a „dům“), a to v rozsahu parkování na „parkovacím stání“ (dále jen „parkovací stání“). V rámci vylíčení rozhodujících skutečností zejména uvedl, že k parkování vozidla užívá žalovaný parkovací stání přesto, že není vlastníkem jednotky, s jejímž vlastnictvím je spojeno právo výlučného užívání tohoto parkovacího stání (dále též jen „oprávněný uživatel“), které je vyhrazenou společnou částí domu, a že oprávněnému uživateli parkovacího stání neudělil souhlas k tomu, aby je přenechal do (dočasného) užívání třetí osobě. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. června 2016, č. j. 19 C 95/2015-51, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Z provedených důkazů učinil zejména následující skutková zjištění. Žalovaný je od 17. dubna 2009 vlastníkem jednotky č. 2068/106 (a souvisejících spoluvlastnických podílů) v domě, který spravuje Společenství. Podle prohlášení vlastníka o vymezení jednotek v domě (dále jen „Prohlášení vlastníka“), konkrétně čl. 3. označeného jako „Určení společných částí budovy“, bodu 3.4 („Vyhrazené společné části“), je s vlastnictvím dotčené jednotky spojeno právo výlučného užívání parkovacího stání (dále jen „parkovací stání), jež se nachází v prostoru garáží, které jsou vyhrazenými společnými částmi domu. Právo výlučného užívání parkovacího stání, nacházejícího se v témže prostoru, pak náleží vlastníku jednotky, jímž je od 17. února 2009 J. Š. Podle čl. 3., bodu 3.6 Prohlášení vlastníka vyhrazené společné části mají právo užívat a podílet se na jejich správě, provozu, opravách, úpravách a údržbě pouze vlastníci jednotek, kterým náleží spoluvlastnický podíl na vyhrazených společných částech podle přílohy č. 1. Toto právo je omezeno právem průchodu a vstupu ostatních vlastníků jednotek do společných částí, ostatních jednotek nebo příslušenství jednotky. Podle čl. 3., bodu 3.7 Prohlášení vlastníka je každý vlastník jednotky, který má spoluvlastnický podíl na vyhrazených společných částech, oprávněn užívat výlučně garážové stání, jehož číslo je uvedeno v příloze č. 1 a jehož umístění ve společných částech je znázorněno v příloze č. 2. Na parkovacím stání však parkuje vozidlo žalovaný, byť není jeho oprávněný uživatel. Na tomto skutkovém základě především dovodil, že bylo-li Prohlášením vlastníka vyhrazeno parkovací stání k výlučnému užívání vlastníku jednotky (jímž je J. Š.), je v tomto rozsahu omezeno oprávnění Společenství vykonávat správu domu podle § 1189 ve spojení s § 1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 89/2012 Sb.“, „o. z.“, resp. „občanský zákoník“); navíc slouží-li dotčená společná část domu výlučně k užívání jen vlastníku uvedené jednotky, je oprávněn ji užívat nejen on sám, jak se mylně domnívalo Společenství, nýbrž i třetí osoby, pokud tuto společnou část užívají s jeho souhlasem. Uzavřel, že za tohoto stavu není Společenství v daném sporu aktivně věcně legitimováno, a proto žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. února 2017, č. j. 25 Co 444/2016-84, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Ve vztahu k uplatněným odvolacím námitkám zdůraznil, že vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt, jakož i užívat společné části; přitom se však musí zdržet všeho, co by bránilo výkonu práv jiným vlastníkům jednotek (§ 1175 odst. 1 o. z.). Nedodržení této povinnosti má za následek oprávnění osoby odpovědné za správu domu nebo dotčeného vlastníka jednotky domáhat se nařízení prodeje jednotky toho vlastníka, který porušuje povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím soudu způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím práva ostatních vlastníků jednotek (§ 1184 o. z.). Společenství vlastníků (jako právnická osoba založená za účelem správy domu a pozemku) nemůže jinak ingerovat do práv vlastníka jednotky; nesvědčí mu tedy ani právo rozhodovat o dispozicích s právy vlastníka jednotky na společných částech, jež mu byly svěřeny do výlučného užívání. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Nesouhlasil s právním názorem o nedostatku aktivní věcné legitimace. Vyjádřil přesvědčení, že vlastník jednotky, jemuž byla vyhrazena určitá společná část domu k výlučnému užívání, může tuto společnou část užívat pouze pro svou (osobní) potřebu a není tedy oprávněn přenechat ji do užívání třetí osobě (např. smlouvou o nájmu) bez souhlasu společenství vlastníků (obdobně jako není nájemce bytu oprávněn podnajmout byt bez souhlasu pronajímatele – § 2275 o. z. per analogiam). Z toho dovozoval, že žalovaný není oprávněn užívat parkovací stání, není-li jeho oprávněným uživatelem; jestliže ho i přes to užívá, nejde o běžné užívání společných částí domu ve smyslu § 1175 odst. 1 o. z. Dodal, že je nerozhodná okolnost, že tak činí se souhlasem vlastníka uvedené jednotky (tj. oprávněného uživatele J. Š.), neboť jednání, jímž oprávněný uživatel přenechá bez souhlasu společenství vlastníků své právo výlučně užívat určitou společnou část domu třetí osobě, lze pokládat za protiprávní zásah do práva společenství spravovat společné části domu, které zahrnuje rovněž oprávnění rozhodovat o tom, jak mají být tyto společné části užívány. Současně měl za to, že úsudek o nedostatku jeho aktivní věcné legitimace v daném sporu neobstojí také proto, že ve svých důsledcích vede k absurdnímu závěru, že vlastník jednotky může např. zpřístupnit společné části domu bezdomovcům, skladovat v nich nebezpečné předměty apod. Zastával stanovisko, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka aktivní věcné legitimace společenství vlastníků ve sporu týkajícím se užívání společné části domu, která byla přenechána k výlučnému užívání vlastníku určité jednotky, jakož ani (související) otázka, zda je vlastník jednotky oprávněn přenechat třetí osobě (např. smlouvou o nájmu) své právo výlučně užívat určitou společnou část domu bez souhlasu společenství vlastníků. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání vyvracel správnost použitých dovolacích námitek a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2. ve