26 Cdo 3625/2014 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3625/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2015 Spisová značka:26 Cdo 3625/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3625.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 683 odst. 1 obč. zák. § 683 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 7. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3625/2014 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. B., zastoupené JUDr. Janem Vočkou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, proti žalované GUFEX s.r.o., se sídlem v Kateřinicích 180, IČO 26829371, zastoupené Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Stará cesta 676, o zaplacení částky 338.293,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 309/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2014, č. j. 57 Co 774/2013-157, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.052,- Kč k rukám Mgr. Petra Maršálka, advokáta se sídlem ve Vsetíně, Stará cesta 676, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 10. 11. 2010 domáhala zaplacení částky 338.293,- Kč s úroky z prodlení s tvrzením, že je vlastnicí parcel st. č. 305/1 a st. č. 305/2 zapsaných na listu vlastnictví č. 331 pro obec K., katastrální území K. u V. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín, žalovaná měla tyto parcely v nájmu (dále též jen „pronajaté nemovitosti“), který jí byl vypovězen (podle § 677 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2014 /dále jen „obč. zák.“/) dopisem doručeným dne 25. 2. 2008, a užívala je až do 28. 11. 2008, kdy je (po předchozím soudním sporu) předala. Tehdy zjistila, že žalovaná pronajaté nemovitosti po skončení nájmu, ale ještě před jejich předáním, poškodila a způsobila škodu v žalované výši. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 4. 2014, č. j. 57 Co 774/2013-157, potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně (soud prvního stupně) ze dne 10. 5. 2013, č. j. 9 C 309/2010-129, kterým zamítl žalobu, ve výroku o náhradě nákladů řízení, které soud prvního stupně uložil zaplatit žalobkyni, změnil jejich výši a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že domáhá-li se žalobkyně náhrady škody na pronajaté věci, ke které mělo dojít před 1. 1. 2014, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postupovat podle obč. zák. Uzavřel, že jestliže nájemce vrátí po skončení nájmu jeho předmět ve stavu, který neodpovídá ustanovení § 682 obč. zák. (stav odpovídající užívání věci, popř. stav v jakém ji převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení), vzniká pronajímateli jen právo na náhradu škody podle ustanovení § 683 obč. zák. (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2488/2012). Nepovažoval za podstatné, kdy přesně nájem k pronajatým nemovitostem skončil (tzn., zda již uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty na základě výpovědi doručené žalované dne 25. 2. 2008, nebo podle soudního smíru uzavřeného v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 140/2008, v němž se účastnice dohodly na vyklizení nemovitostí do 30. 11. 2008). Bylo-li totiž v řízení nesporné, že žalovaná vyklidila nemovitosti 28. 11. 2008, začala tímto dnem běžet šestiměsíční prekluzivní lhůta podle § 683 odst. 2 obč. zák. k uplatnění náhrady škody vzniklé poškozením nebo nadměrným opotřebením pronajatých nemovitostí (§ 683 odst. 1 obč. zák.). Měl za to, že odpovědnost nájemce za škodu na pronajaté věci se váže nejen na období, kdy je věc v nájmu, ale i na období po zániku nájemního vztahu až do okamžiku předání věci. Protože žalobkyně podala žalobu až po uplynutí šestiměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 683 odst. 2 obč. zák., její nárok zanikl. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítala, že závěr odvolacího soudu, že ustanovení § 683 obč. zák. dopadá i na škodu, která vznikla na předmětu nájmu v době, kdy věc ještě nebyla vydána, ale nájem již skončil, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2488/2012, na něž odkázal odvolací soud, danou problematiku neřeší, avšak v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 852/2000 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „aplikace ustanovení § 683 odst. 1, 2 obč. zák. na jiné nároky než na nárok na náhradu škody na pronajaté věci je nesprávná“, a v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2944/2008 pak k závěru, že „…se propadná lhůta stanovená v § 683 odst. 2 obč. zák. vztahuje na škodu vzniklou přímo na pronajaté věci a je tedy vyloučené, aby se vztahovala i na náhradu škody, která vznikne až po vrácení věci“. Měla za to, že nájem skončil výpovědí ze dne 18. 2. 2008, která byla žalované doručena dne 25. 2. 2008, a to v tříměsíční výpovědní době, zdůraznila, že kdyby nájem neskončil, neměla by žalovaná důvod uzavírat v řízení o vyklizení nemovitostí smír. Ke dni skončení nájmu nebyly pronajaté nemovitosti poškozeny, k jejich poškození došlo až krátce před jejich vydáním (v listopadu 2008), kdy již nájemní vztah mezi účastníky neexistoval. Soud proto neměl její nárok posoudit podle § 683 obč. zák. a nemohlo tedy ani dojít k jeho prekluzi. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se v dovolacím vyjádření ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu, vyvracela dovolací námitky žalobkyně a poukázala i na závěry obsažené v rozhodnutích Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 852/2000, sp. zn. 23 Cdo 2944/2008), jichž se žalobkyně dovolávala, které však řeší jiné právní otázky. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, popř. zamítnuto. Otázka, zda se ustanovení § 683 obč. zák. použije i na škodu způsobenou v době od skončení nájmu do vrácení pronajaté věci, nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud výslovně vyřešena. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je proto přípustné, není však důvodné. Odvolací soud správně projednávanou věc posuzoval – vzhledem k tomu, že nárok na škodu měl vzniknout v roce 2008 – podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále opět jen "obč. zák."(§ 3028 odst. 1, 3 o. z.). Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu. Dovoláním nebyl zpochybněn závěr odvolacího soudu, že žalovaná byla nájemkyní předmětných nemovitostí, které užívala až do 28. 11. 2008, kdy je vrátila žalobkyni, a že k poškození nemovitostí mělo dojít před jejich předáním v listopadu 2008. Podle § 682 obč. zák. musí být předmět nájmu vrácen po skončení nájmu ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání, jinak ve stavu, v jakém byl převzat, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Byl-li předán ve stavu, který § 682 obč. zák. neodpovídá, vzniká pronajímateli právo domáhat se náhrady škody podle § 683 obč. zák. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4526/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2488/2012, na který odkázal i odvolací soud). Podle § 683 odst. 1 obč. zák. došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v důsledku jejího zneužití, odpovídá nájemce i za škody způsobené osobami, kterým umožnil k pronajaté věci přístup, za náhodu však neodpovídá. Podle odst. 2 se lze domáhat náhrady pouze do šesti měsíců od vrácení pronajaté věci; jinak nárok zanikne. Ustanovení § 683 obč. zák. upravuje tedy následky zneužití předmětu nájmu. Na jednu stran