26 Cdo 366/2001 — Nejvyšší soud

26 Cdo 366/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2002 Spisová značka:26 Cdo 366/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.366.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 119 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 213 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 291 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 366/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému Š. H., zastoupenému advokátem, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 1381/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2000, č. j. 15 Co 32/98-44, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2000, č. j. 15 Co 32/98-44, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. listopadu 1997, č. j. 5 C 1381/96-15, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 21 v osmém podlaží na ulici J. č. 13 v H. sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), za výlučného nájemce tohoto bytu a člena družstva určil žalovaného, a žalobkyni uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalovanému do patnácti dnů poté, co jí bude přidělen náhradní byt. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodl při skutkovém zjištění, že žalovanému byl za trvání jeho manželství se žalobkyní přidělen předmětný družstevní byt v rámci stabilizace M. n. d., že zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu byl sepsán dne 17. 5. 1989, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 5 C 1357/95, který nabyl právní moci dne 21. 5. 1996, nezletilý syn Š. byl svěřen do výchovy žalobkyně, a že příčina rozvratu manželství účastníků byla shledána v jejich rozdílných povahách, představách o manželském a rodinném soužití, v důsledků kterých došlo ke ztrátě citových vazeb a u obou k porušení manželské věrnosti. Dále soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně i s nezletilým odešla z bytu v měsíci prosinci 1994 a že nezletilý Š. v měsíci srpnu 1996 vážně onemocněl, byl opakovaně hospitalizován a jeho onemocnění vyžaduje klidné prostředí a soukromí, že nezletilý bydlí u rodičů žalobkyně v H., že žalobkyně bydlí od listopadu 1997 sama v podnájmu v bytě 2+1, že žalovaný u předmětného bytu vyměnil klíče a žalobkyně do něho nemá přístup, a že žalovaný, který byt užívá sám, za něho platí poplatky spojené s bydlením. Konečně soud prvního stupně vzal za zjištěné, že účastníci se na dalším užívání bytu nedohodli a že pronajímatel bytu SBD H. doporučil za výlučného nájemce bytu a člena družstva toho, kdo se větší měrou zasloužil o získání bytu, komu budou svěřeny do výchovy děti, s nimiž nemá jinou možnost bydlení. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně právně dovodil, že jsou ve smyslu § 705 odst. 2 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění v tu dobu platném (dále jen „obč. zák.“) dány podmínky pro zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu. Při rozhodování o určení výlučného nájemce bytu a člena družstva zvažoval zákonná hlediska stanovená v § 705 odst. 3 obč. zák. Pokud jde o stanovisko pronajímatele, dospěl k závěru, že toto hledisko nemá převažující význam ani u jednoho z účastníků. Soud prvního stupně zvažoval také hledisko zájmu nezletilého dítěte (umocněné jeho zdravotními potížemi), které by mohlo svědčit ve prospěch žalobkyně, jíž byl nezletilý svěřen do výchovy, nebýt toho, že o nezletilého fakticky pečují její rodiče, ačkoliv i žalobkyně má v užívaném bytě o velikosti 2+1 vytvořeny vhodné podmínky pro jeho výchovu. Z okolnosti, že žalobkyně nezletilého přihlásila do základní školy poblíž bydliště svých rodičů, která je ve značné vzdálenosti od jejího bydliště i od předmětného bytu, soud prvního stupně usoudil, že žalobkyně ani v budoucnu nehodlá o nezletilého fakticky pečovat. Z uvedených důvodů hledisko zájmů nezletilého nevyhodnotil ve prospěch žalobkyně. Soud prvního stupně dále přihlížel k hlediskům v zákoně výslovně neuvedeným. Za situace, kdy hledisko příčin rozvratu manželství nesvědčí ani jednomu z účastníků, dospěl k závěru, že rozhodující je v této věci hledisko zásluh o získání bytu, svědčící žalovanému. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. října 2000, č. j. 15 Co 32/98-44, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 21 v osmém podlaží domu č. 13 na J. ulici v H., sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, určil, že výlučnou nájemkyní bytu a členkou družstva se stává žalobkyně a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů poté, co mu bude zajištěn náhradní byt. Rovněž rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na základě doplněného dokazování zjistil, že žalobkyně dne 19. 10. 1998 uzavřela manželství s P. K., že se jim narodila dne 12. 5. 1999 nezletilá T., že žalobkyně s manželem a dcerou bydlí v rodinném domku rodičů manžela na adrese D., L. 1334, kde mají v prvním patře k dispozici dva pokoje s kuchyní a příslušenstvím, že nezletilý Š. je během pracovních dnů u rodičů žalobkyně, kde dochází též do školy, a jinak bydlí s rodinou žalobkyně. Dále vzal za prokázáno, že žalovaný vede společnou domácnost s H. P., která má v péči sedmileté dítě, že se zdržuje většinou v jednopokojovém bytě družky v H., S. 19, že v předmětném bytě má své věci a v budoucnu v něm hodlá s družkou bydlet. Na podkladě převzatých skutkových zjištění a skutečností prokázaných na základě jím provedených důkazů shledal odvolací soud správným závěr soudu prvního stupně, že účastníkům za trvání manželství vzniklo k předmětnému bytu právo společného užívání a společné členství ve stavebním bytovém družstvu. S přihlédnutím k § 871 odst. 1 obč. zák. ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. se toto právo změnilo na společný nájem. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se soudem prvního stupně, že jsou splněny podmínky pro zrušení práva společného nájmu bytu podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák., neboť účastníci se po rozvodu manželství nedohodli o dalším nájmu bytu. Odvolací soud se však neshodl se soudem prvního stupně v jeho právních závěrech o otázce určení nájemce bytu a člena družstva, neboť odlišně hodnotil hlediska pro toto rozhodnutí významná. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že zájem nezletilého syna účastníků je prioritní a svědčí ve prospěch žalobkyně. Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že nezletilý dochází do základní školy v H. a že denní dojíždění do školy z nynějšího bydliště žalobkyně není pro vážné zdravotní obtíže vhodné, dovodil, že možnost společného bydlení rodiny v předmětném bytě je v zájmu nezletilého. Tento závěr podle odvolacího soudu nemůže změnit ani okolnost, že o nezletilého částečně pečují rodiče žalobkyně. I když soud prvního stupně správně zohlednil stanovisko pronajímatele a další hledisko zásluhovosti, nelze dát podle odvolacího soudu tomuto v zákoně výslovně neuvedenému hledisku přednost před zájmem nezletilého dítěte jako hlediskem v zákoně výslovně stanoveným. Ve prospěch žalobkyně zohlednil též jí uplatněné hledisko účelnějšího využití bytového prostoru, kdy v případě žalobkyně bude byt užívat čtyřčlenná rodina, kdežto žalovaný užívá byt sám a případné soužití s dalšími osobami pouze plánuje. Protože nebylo zjištěno, že žalobkyně má nájemní nebo jiné rovnocenné právo k jinému bytu, a hlediska svědčící v její prospěch převážila nad hlediskem svědčícím žalovanému, určil ji odvolací soud za další nájemkyni bytu a členku družstva. Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Z jeho obsahu vyplývá, že jím napadá výroky, kterými odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o určení výlučného nájemce bytu a člena družstva a o vyklizení bytu. Uplatnil v něm dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. a/, b/, c/ a d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. - dále jen „o. s. ř.“ Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. mimo jiné namítl, že odvolací soud se dopustil procesní vady, spočívající v tom, že došlo ke změně ve složení senátu při jednáních