26 Cdo 3684/2016 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3684/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2017 Spisová značka:26 Cdo 3684/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3684.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Vlastnictví Přechod majetku státu na obce Vyvlastnění Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 8. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.7.2017 28.7.2017II.ÚS 2241/17 IV.ÚS 2358/17doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. JUDr. Jaromír Jirsaodmítnuto -7.8.2017 - Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3684/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Karlovo náměstí 287/18, proti žalovaným 1) J. T. a 2) M. Š., zastoupeným Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Komořanská 63/42, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 62/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č. j. 18 Co 193/2015-762, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č. j. 18 Co 193/2015-762, ve výrocích I., II. a III. se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. října 2014, č. j. 8 C 62/2006-716, výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobce je na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a nikoli na základě kupních smluv ze dne 18. dubna 2005, č. KUP/21/04/003038/2005 a č. KUP/21/04/003039/2005, vlastníkem „pozemku parc. č. 534/7 o výměře 15.792 m2, parc. č. 534/10 o výměře 8.344 m2, parc. č. 534/11 o výměře 12.910 m2, parc. č. 534/12 o výměře 3.004 m2, parc. č. 534/13 o výměře 1 m2, parc. č. 534/14 o výměře 1.609 m2, parc. č. 534/35 o výměře 1609 m2, par. č. 534/35 o výměře 106 m2, parc. č. 534/36 o výměře 139 m2, parc. č. 534/37 o výměře 4.216 m2, parc. č. 534/38 o výměře 2.997 m2, zapsaných na LV 3495 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, k. ú. S.“. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. června 2015, č. j. 18 Co 193/2015-762, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. (výrok I.), změnil v nákladovém výroku II. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, 1.775.238,06 Kč a jinak ho i v tomto výroku potvrdil (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.) a nevyhověl návrhu žalovaných na vydání opravného rozhodnutí (výrok IV.). Z provedených důkazů učinil shodně se soudem prvního stupně zejména následující skutková zjištění. Právní předchůdce žalovaných – jejich otec M. Š. – byl vlastníkem pozemků parc. č. 534/1, díly 1, 3 a 4 o celkové výměře 76.550 m2 a parc. č. 534/2 o výměře 49.473 m2, obou v katastrálním území S., obec P. Rozhodnutím odboru výstavby ONV v Praze 8 ze dne 26. ledna 1987, č. j. výst. 2502/3606/86-Br/H (dále jen „vyvlastňovací rozhodnutí“), mu byla vyvlastněna část pozemku parc. č. 534/1 o výměře 34.905 m2 a část pozemku parc. č. 534/2 o výměře 1.722 m2 (dále též jen „vyvlastňované části pozemků“) ve prospěch československého státu zastoupeného VHMP-VIS, a to pro účely realizace stavby „Prosecká radiála“. Ve vyvlastňovacím rozhodnutí bylo uvedeno, že vyvlastňované části pozemku jsou vyznačeny „v situaci č. zak. 1310-0024-21, vypracované PUDIS“ (dále jen „plánek PUDIS“). Rozhodnutím Státního notářství pro Prahu 8 ze dne 28. listopadu 1990, sp. zn. 8 D 728/90, byla schválena dohoda dědiců po M. Š., zemřelému 13. března 1990, podle níž každý z žalovaných jako dědiců nabyl ideální jednu polovinu mimo jiných i pozemků parc. č. 534/1 – ostatní plocha a parc. č. 534/2 díl 1 – orná. Oba žalovaní pak dne 16. listopadu 1992 uplatnili nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. jako oprávněné osoby po svém otci za vyvlastněné nemovitosti v k. ú. S. a L., přičemž už dne 26. září 1991 vyzvali Výstavbu inženýrských staveb k vrácení majetku – pozemků parc. č. 534/1 a 534/2 v k. ú. S., které byly vyvlastněny na základě vyvlastňovacího rozhodnutí. Dne 18. dubna 2005 byly mezi žalobcem jako kupujícím a žalovanými jako prodávajícími uzavřeny dvě kupní smlouvy ohledně pozemků, které jsou označeny ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a které byly v kupních smlouvách specifikovány podle geometrického plánu č. 473-19/2003 ze dne 10. září 2003. Dne 27. července 2005 byl podán u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu návrh na vklad vlastnického práva. Ve vztahu k 1. žalované byl návrh na vklad vlastnického práva vzat zpět a vlastníkem ½ zůstala 1. žalovaná. Ve vztahu k 2. žalovanému bylo na základě návrhu zapsáno vlastnické právo k ½ ve prospěch žalobce. Následně žalovaný 2) dne 25. dubna 2008 od kupní smlouvy odstoupil z důvodů nezaplacení kupní ceny a dne 12. května 2008 uplatnil ve vztahu k žalobci a žalované 1) námitku relativní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu podle § 140 a § 40a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění (dále jen „obč. zák.“). Na tomto skutkovém základě odvolací soud především usoudil, že vyvlastňovací rozhodnutí nelze pokládat za neplatný právní úkon ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., jak nesprávně dovodil soud prvního stupně, avšak poté – s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu z 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, a z 16. února 2006, sp. zn. 26 Cdo 953/2005 – uzavřel, že jde nicotný akt (paakt), neboť je nevykonatelné pro neurčitost výrokové části, z níž není zřejmé, která konkrétní část pozemků měla být vyvlastněna. Byť v době vydání vyvlastňovacího rozhodnutí se nemovitosti tzv. evidovaly v evidenci nemovitostí, musel být i tehdy podle odvolacího soudu podkladem pro dělení pozemků a změnu hranic vypracovaný geometrický plán potvrzený příslušným orgánem geodézie, který v daném případě pro účely vyvlastnění zpracován nebyl (resp. byl vypracován až dne 10. září 2003). Jde-li o plánek PUDIS, na nějž odkazuje vyvlastňovací rozhodnutí, tak plánek tam uvedeného původního čísla neexistuje a u přepsaného čísla není uvedeno jméno, datum či podpis úřední osoby, která měla opravu vyznačit. Podle odvolacího soudu je tedy vyvlastňovací rozhodnutí nicotný akt, neboť je nevykonatelné proto, že na jeho základě nebylo možné vyznačit změny v evidenci nemovitostí a později nebylo ani vkladuschopné. Za této situace byli k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků oba žalovaní, kteří je zdědili – každý z nich k jedné ideální polovině – po svém otci. Proto nebyly splněny podmínky pro přechod daného nemovitého majetku na žalobce a žalobce ani nemůže být v projednávané věci aktivně věcně legitimován. Následně odvolací soud dodal, že ostatně žalobce ani nepodal v jednoroční pořádkové lhůtě podle § 8 zákona č. 172/1991 Sb. (a ani poté) návrh na zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem údajně získaným podle zákona č. 172/1991 Sb. a tohoto zápisu se domáhal až na základě kupních smluv uzavřených s žalovanými dne 18. dubna 2005. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání všichni účastníci řízení. Žalobce opřel přípustnost dovolání, které směřuje proti výrokům I., II. a III. rozsudku odvolacího soudu, o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Zejména konstatoval, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (otázky, zda vyvlastňovací rozhodnutí lze posoudit jako nicotný akt /paakt/), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z důvodů obšírně popsaných v dovolání nesouhlasil s názorem, že vyvlastňovací rozhodnutí je nicotný akt. V této souvislosti mimo jiné uvedl, že vyvlastnění bylo uskutečněno podle tehdy účinného stavebního zákona (zákona č. 50/1976 Sb., v tehdy účinném znění), před vyvlastňovacím rozhodnutím bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí, o vyvlastnění rozhodl příslušný orgán, bylo nařízeno ústní jednání, v rozhodnutí byla stanovena výše náhrady, lhůta pro započetí s výstavbou a poučení účastníka o opravném prostředku; rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. únor