26 Cdo 4143/2008 — Nejvyšší soud

26 Cdo 4143/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2011 Spisová značka:26 Cdo 4143/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4143.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bytová náhrada Dobré mravy Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) o. s. ř. § 3 odst. 1 obč. zák. § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák. ve znění do 30.03.2006 § 711 odst. 3 obč. zák. § 243b odst. 2 o. s. ř. § 243b odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 4143/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) J. B., b) D. B., zastoupených JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, proti žalovaným: 1) V. P. a 2) L. P., zastoupeným Mgr. Zuzanou Dohnalovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Komunardů 45, o určení, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 23/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2007, č. j. 20 Co 299/2007-46, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2007, č. j. 20 Co 299/2007-46, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. února 2007, č. j. 21 C 23/2006-27, tak, že se zamítá žaloba, aby bylo určeno, že povinnost žalovaných vyklidit byt, sestávající ze tří pokojů a obytné kuchyně, II. kategorie ve 4. patře domu č. p. 891 v Praze 2, ve Slovenské ulici 5, uložená žalovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 2. 1993, sp. zn. 21 C 249/92, není vázána na zajištění rovnocenného náhradního bytu, a ve výroku o nákladech řízení, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Jinak se dovolání zamítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem z 28. 2. 2007, č. j. 14 C 23/2006-27, určil, že povinnost žalovaných vyklidit byt sestávající se ze tří pokojů a obytné kuchyně, druhé kategorie ve 4. patře domu č. p. 891 v P. 2, S. ul. č. 5 (dále jen „předmětný byt“ a „předmětný dům), uložená žalovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 2. 1993 č. j. 21 C 249/92, není vázána na zajištění náhradního bytu a na povinnost žalobců uhradit žalovaným stěhovací náklady; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalobci jsou rovnodílnými spoluvlastníky předmětného domu. K žalobě jejich právního předchůdce ve vlastnictví tohoto domu Ing. Karla Bartáka (otce žalobců) soud prvního stupně rozsudkem z 18. 2. 1993, č. j. 21 C 249/92-15, ve znění opravného usnesení z 29. 4. 1993, č. j. 21 C 249/92-19, který nabyl právní moci 27. 5. 1993, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětného bytu a uložil jim, aby byt vyklidili po zajištění rovnocenného náhradní bytu. Dále uložil žalobci Ing. K. B., aby zaplatil žalovaným obvyklé stěhovací náklady. O bytové náhradě rozhodl podle § 712 odst. 2 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 267/1994 Sb., neboť žalovaní neměli jinou možnost bydlení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze 16. 7. 2002, č. j. 13 D 1063/2001-73, které nabylo právní moci 16. 8. 2002, bylo potvrzeno nabytí dědictví žalovanou po otci Ladislavu Jiráskovi, zemřelém 8. 10. 2001, mimo jiné k bytové jednotce č. 2267/28 s podílem na společných částech domu č. p. 2267 v obci Praha a k. ú. Vinohrady o velikosti 1+1, podlahovou plochou 51,4 m2, nacházející se v 6. podlaží. Ze znaleckého posudku Ing. Jarmily Bláhové z 16. 2. 2002 vyplývá, že byt je užíván jako 2+kk (kuchyňský kout je situován v předsíni). Podle písemného sdělení starosty obce Č. V. L. T., vystaveného na žádost žalobce, se blíže neurčení sousedé vyjádřili, že žalovaní se celoročně zdržují na chatě ve vlastnictví žalované č. ev. 4101 v osadě H., k. ú. Č. V. Žalovaní tuto skutečnost sami potvrdili a uvedli, že na chatě přebývají, protože nemohou předmětný byt řádně užívat. Podle lékařské zprávy MUDr. A. B. z 29. 3. 2006 je žalovaný v dlouhodobé psychiatrické ambulantní péči pro závažné psychické obtíže. Lékařka doporučuje při eventuální výměně bytu přihlédnout k vysoké fragilitě pacienta, s tím, že je velmi žádoucí, aby měl samostatný pokoj. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že na straně žalovaných došlo k takové změně poměrů, v důsledku níž by byl výkon jejich práva na zajištění náhradního bytu v rozporu s dobrými mravy, a žalobě vyhověl. Žalovaná je vlastnicí bytové jednotky, která má sice o něco menší podlahovou plochu než předmětný byt, ale je dispozičně vyhovující a způsobilá k tomu, aby v ní žalovaní mohli bydlet, a to i vzhledem ke zdravotnímu stavu žalovaného. V případě, že by žalovaným tento byt nevyhovoval, mohou jej vyměnit za jiný. Protože žalovaní předmětný byt většinu roku neužívají, není ani důvod, aby jim žalobci hradili stěhovací náklady. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem z 1. 11. 2007, č. j. 20 Co 299/2007-46, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl nákladech řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že k jednání soudu prvního stupně dne 28. 7. 2007 nebyla žalovaná řádně předvolána, čímž jí byla odňata možnost jednat před soudem. Tato procesní vada však byla zhojena, neboť měla možnost uplatnit svoje tvrzení a návrhy v odvolacím řízení. Zopakoval některé listinné důkazy a zjistil, že žalobě o přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu bylo vyhověno podle § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. proto, že původní žalobce prokázal, že předmětný byt potřebuje pro svého syna Davida Bartáka [nyní žalobce b)]. Přitom o bytové náhradě bylo rozhodnuto podle § 712 odst. 2 obč. zák. s tím, že žalovaní mají právo na přiměřený náhradní byt. Podle pasportu předmětného bytu, založeného v tomto spise, jeho celková podlahová plocha činí 83,36 m2 , z toho plocha obytných místností 61,15 m2. Byt žalované byl kolaudován jako 1+1 s celkovou plochou 50,20 m2 Z posudku kouřové cesty ze 14. 4. 1992, předloženého žalovanými, vyplývá, že připojení z kuchyně předmětného bytu ke stávajícímu komínovému průduchu v pokoji je vedeno kouřovodem, který je popraskaný, nevyhovuje ČSN a hrozí nebezpečí požáru. Současně bylo doporučeno komín vyvložkovat. K námitce žalovaných, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené, odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 10. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1827/99, uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, a uvedl, že je možné, aby soud určil, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady, došlo-li ke změně poměrů, takže výkon tohoto práva by byl v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl závěru, že v daném případě takové okolnosti nenastaly. Zdůraznil, že výpověď z nájmu žalovaní svým chováním nezavinili a ze zákona mají právo na přiměřený náhradní byt, tj. byt zásadně rovnocenný bytu, který mají vyklidit. Oba tak mají právo na neodvozený právní titul (nájemní právo) k jinému náhradnímu bytu. Žalovaná se sice stala vlastnicí bytové jednotky, avšak žalovaný právo bydlet v tomto bytě odvozuje pouze z rodinně právního vztahu k ní jako manželce. Jeho právní postavení by se proto podstatně zhoršilo. Další významnou okolností je zásadní nepoměr podlahové plochy této bytové jednotky k bytu, který by měl být žalovaným zajištěn. Nelze odhlédnout ani od věku žalovaných a zdravotního stavu žalovaného. Navíc sami žalobci se dopouštějí nemravného jednání, když od roku 1992 ponechávají předmětný byt v havarijním stavu. Neodůvodněný je požadavek žalobců na změnu výroku o povinnosti zaplatit žalovaným stěhovací náklady. Netýká se výroku o lhůtě k plnění, ale souvisí ve smyslu § 711 odst. 3 obč. zák. s uplatněným výpovědním důvodem, a proto jeho změna určovací žalobou nepřichází v úvahu. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Namítají, že odvolací soud měl rozlišit vztah žalovaných k bytové jednotce ve vlastnictví žalované. Je nesporné, že žalovaná užívá předmětný byt a přitom vlastní bytovou jednotku, kterou může volně pronajímat za tržní nájemné. Tato situace je v rozporu s dobrými mravy, a to