26 Cdo 4431/2018

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Z. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Františkem Kaletou, advokátem se sídlem v Ostravě, Stodolní 1293/3, proti žalovaným 1) statutárnímu městu Ostravě, městskému obvodu Slezská Ostrava, se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Těšínská 138/35, 2) M. V., narozenému XY, bytem XY, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 215/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2018, č. j. 71 Co 216/2018-125, ve znění usnesení ze dne 6. září 2018, č. j. 71 Co 216/2018-127, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud určil, že „výpověď z nájmu bytu č. XY, o velikosti 1+1 s příslušenstvím nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. XY, stojícím na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, (dále též jen „Výpověď" a „Byt“) sepsaná 1. žalovaným dne 12. 4. 2016 a doručená žalobkyni dne 25. 4. 2016, není oprávněná a je neplatná“. Nesouhlasila s tím, že by dlužila nájemné za sedm měsíců, jak je ve Výpovědi uvedeno, ale pouze za čtyři měsíce, a to navíc z důvodu sociální tísně vzniklé tím, že jí byl neoprávněně odepřen nárok na sociální dávky.

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 61 C 215/2016-102, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II. a III.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 9. 2018, č. j. 71 Co 216/2018-125, ve znění usnesení ze dne 6. 9. 2018, č. j. 71 Co 216/2018-127, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II. a III.). Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaný 2) jako společní nájemci Bytu porušili své povinnosti vyplývající z nájmu zvlášť závažným způsobem ve smyslu § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, neboť (ke dni doručení výpovědi) nezaplatili nájemné minimálně za čtyři měsíce a nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2014. Žalovaný 1) jako pronajímatel proto měl možnost dát jim výpověď bez výpovědní doby podle § 2291 odst. 1 o. z. nebo s tříměsíční výpovědní dobou podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., přičemž této (druhé) možnosti využil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neplatila nájemné řádně již před posuzovaným obdobím a dluh na nájemném neuhradila, neshledal, že by Výpověď byla v rozporu s dobrými mravy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, k němuž se prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil žalovaný 1). Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněnou otázku, zda je naplněn výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Oprávněnost Výpovědi ze dne 12. 4. 2016 posuzoval dovolací soud (stejně jako odvolací soud) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále opět jen „o. z.“ (§ 3074 odst. 1 o. z.).

Závěr odvolacího soudu, že nezaplacení nájemného za dobu čtyř měsíců je porušením povinností nájemce zvlášť závažným způsobem a že v takovém případě má pronajímatel možnost dát mu výpověď podle § 2291 odst. 1 o. z. nebo podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016, či ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4872/2017). Z ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) a § 2291 odst. 1 o. z. je zřejmé, že zákon rozlišuje různé stupně intenzity porušení povinností nájemce a v § 2291 odst. 2 o. z. přitom jako porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem mimo jiné označuje neplacení nájemného a nákladů za služby za dobu alespoň tří měsíců. Výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., pro který postačuje hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu (tedy nižší intenzity), je v projednávané věci dán.

Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2751/2004, je nepřípadný, neboť poukazované rozhodnutí se zabývá výkladem hrubého porušení povinnosti nájemce podle § 711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.", ve skutkově odlišné situaci, kdy nájemci bylo vyčítáno porušení povinnosti jiné než v zákoně označené jako „hrubé". Jeho závěr, že pro naplnění výpovědního důvodu je třeba, aby porušení povinnosti nájemcem dosáhlo určité (vyšší) intenzity, se proto v projednávané věci neuplatní.

Dovolatelkou tvrzené nepříznivé finanční a sociální poměry by mohly být významné toliko pro posouzení, zda Výpověď není v rozporu s dobrými mravy (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016). Odvolací soud se těmito tvrzeními zabýval, avšak v situaci, kdy nájemné nebylo řádně placeno již před posuzovaným obdobím a kdy dluh na nájemném nebyl uhrazen, neshledal dovolací soud zjevně nepřiměřenou úvahu, že Výpověď dobrým mravům neodporuje.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání podává i proti nákladovým výrokům II. a III. rozhodnutí odvolacího soudu. Zastává však ­- s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) - názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 6. 3. 2019

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu