26 Cdo 471/2019 – Nejvyšší soud

26 Cdo 471/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2019 Spisová značka:26 Cdo 471/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.471.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem Dobré mravy Součást věci Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 obč. zák. § 120 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 471/2019-435 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně městské části Praha 4, se sídlem Praha 4, Táborská 350/32, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 247/59, proti žalovanému L. N., se sídlem XY, IČO: XY, zastoupenému Mgr. Janem Novotným, advokátem se sídlem Praha 1, Bílkova 132/4, o zaplacení částky 138.939,80 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 409/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2018, č. j. 21 Co 459/2017-363, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2018, č. j. 21 Co 459/2017-363, v části výroku II., jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 3. srpna 2017, č. j. 4 C 409/2013-327, ve výroku II. ve znění, že se zamítá vzájemný návrh žalovaného v části, v níž se po žalobkyni domáhal vydání šesti kusů stahovacích motorových mříží a markýzy nad vstupem do nebytového prostoru s tím, že pro případ, že žalobkyně nemá stahovací motorové mříže 6 ks, je povinna zaplatit mu částku 198.000,- Kč, a pro případ, že nemá markýzu nad vstupem do nebytového prostoru, je povinna zaplatit mu částku 12.000,- Kč, a dále v nákladovém výroku III., a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 3. srpna 2017, č. j. 4 C 409/2013-327, v části výroku II., jíž byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného v části, jíž se po žalobkyni domáhal vydání šesti kusů stahovacích motorových mříží a markýzy nad vstupem do nebytového prostoru s tím, že pro případ, že žalobkyně nemá stahovací motorové mříže 6 ks, je povinna zaplatit mu částku 198.000,- Kč, a pro případ, že nemá markýzu nad vstupem do nebytového prostoru, je povinna zaplatit mu částku 12.000,- Kč, a v nákladovém výroku III., se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu k dalšímu řízení Okresnímu soudu Praha-východ. II. Jinak se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 138.939,80 Kč s příslušenstvím (v podobě zákonného úroku z prodlení) z titulu tam specifikovaných peněžitých pohledávek vyplývajících pro ni ze smlouvy o nájmu (ve znění pozdějších dodatků) „nebytového prostoru o výměře 205 m2 v domě č. p. XY, č. or. XY, v ulici XY, k. ú. XY“ (dále jen „nebytový prostor“ a „dům“). Po částečném zpětvzetí změněného vzájemného návrhu se pak žalovaný domáhal, aby mu žalobkyně zaplatila částku 391.757,- Kč s příslušenstvím (v podobě zákonného úroku z prodlení). Z toho požadoval částku 51.249,- Kč z titulu nevrácené kauce, částku 15.411,- Kč z titulu neoprávněně vyúčtovaného nájemného z nebytového prostoru za období od 17. února 2010 do 31. října 2011 (dále jen „neoprávněně vyúčtované nájemné“), částku 17.083,- Kč z titulu „nespotřebovaného“ nájemného z nebytového prostoru uhrazeného za jeden měsíc předem (dále jen „nespotřebované nájemné“), částku 232.000,- Kč z titulu investic vnesených do nebytového prostoru (dále jen „investice“) a částku 76.014,- Kč z titulu neoprávněně uložené povinnosti nahradit žalobkyni náklady na vyklizení nebytového prostoru (dále jen „náklady na vyklizení“). Současně se domáhal, aby mu žalobkyně vydala „šest kusů stahovacích motorových mříží, elektrický kotel Entopex rok výroby 2008, markýzu nad vstupem do nebytového prostoru a alarm MC 1000, včetně otřesových a pohybových čidel“ (dále též jen „požadované věci“); pro případ, že tyto věci nemá, požadoval, aby mu zaplatila částky 198.000,- Kč, 21.000,- Kč, 12.000,- Kč a 35.000,- Kč. Okresní soud Praha-východ (dále též jen „soud prvního stupně“) nejprve usnesením ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 4 C 409/2013-155, řízení o žalobě zastavil (v důsledku jejího zpětvzetí) a poté rozsudkem ze dne 3. srpna 2017, č. j. 4 C 409/2013-327, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 48.202,17 Kč (z titulu nevrácené kauce) s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu vzájemný návrh žalovaného zamítl (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.). Z provedených důkazů učinil zejména následující skutková zjištění. Žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 12. února 2002 smlouvu o nájmu nebytového prostoru (dále jen „Nájemní smlouva“) na dobu neurčitou za účelem provozu prodejny elektrotechniky a předváděcí síně. Nájemní smlouva obsahovala též ujednání, že náklady na úpravu nebytového prostoru nese nájemce, a materiál, který v rámci oprav, úprav a údržby v nebytovém prostoru zabudoval nebo nechal zabudovat, a který tvoří součást a příslušenství stavby, se stává vlastnictvím pronajímatele, přičemž nájemce nemá nárok na náhradu za úpravy předmětu nájmu, pokud nebude smluvními stranami výslovně písemně dohodnuto jinak (čl. 7 bod 7. Nájemní smlouvy). Společně s Nájemní smlouvou uzavřeli rovněž smlouvu o kauci. Kauce činila 51.249,- Kč a žalovaný ji odeslal na smluvený účet žalobkyně již dne 19. září 2001. Měla sloužit k zajištění úhrady splatných pohledávek, jež žalobkyni vznikly z titulu poškození nebytového prostoru či zařízení, společných prostor a společného zařízení v domě, a dále též jejich pohledávek na nájemném a službách spojených s užíváním nebytového prostoru. V případě jejího nevyužití k dohodnutému účelu měla být vyúčtována a vrácena žalovanému nejpozději do jednoho měsíce po skončení nájmu. Smlouvou o prodeji podniku z 21. září 2011 (dále jen „smlouva o prodeji podniku“) převedl žalovaný svůj podnik (jenž sestával z věcí movitých nacházejících se v nebytovém prostoru a z pohledávek a ostatních smluvních vztahů specifikovaných v přílohách k dané smlouvě) společnosti Famade Prague s.r.o. (dále jen „jmenovaná společnost“). Žalobkyně dopisem z 26. ledna 2012 adresovaným žalovanému i jmenované společnosti vypověděla nájemní poměr k nebytovému prostoru s jednoměsíční výpovědní dobou, která začne běžet dnem doručení výpovědi. Dne 23. března 2012 předala jmenovaná společnost nevyklizený nebytový prostor žalobkyni, čemuž žalovaný přítomen nebyl. Nad vstupem do nebytového prostoru se v té době nacházela markýza, zvenčí nebytového prostoru pak byly umístěny elektrické mříže. K 28. březnu 2012 odstoupila jmenovaná společnost od smlouvy o prodeji podniku z důvodu podstatného porušení této smlouvy žalovaným. Dne 15. října 2012 započetla žalobkyně (celou) kauci na pohledávky na nájemném a na úroky z prodlení z dlužného nájemného; mimo jiné šlo o pohledávky na nájemném za měsíce únor a březen 2012 a úroky z prodlení za měsíce říjen a listopad 2011 v celkové výši 48.202,17 Kč. Rozsudkem ze dne 30. října 2013, č. j. 5 C 374/2013-27 (ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soud v Praze ze dne 25. března 2014, č. j. 31 Co 35/2014-94), který nabyl právní moci 8. dubna 2014, Okresní soud Praha-východ uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 76.014,- Kč, představující náklady na vyklizení nebytového prostoru. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že žalovaný má nárok na vrácení kauce v částce 48.202,17 Kč, neboť v tomto rozsahu žalobkyně započetla kauci na pohledávku, jež jí svědčila vůči jmenované společnosti (proto, že vznikla v období, kdy jmenovaná společnost byla v postavení nájemkyně nebytového prostoru), a nikoli vůči žalovanému; jeho pohledávka na zbytek kauce, tj. co do částky 3.046,83 Kč, pak zanikla započtením vzájemných pohledávek účastníků. Dále rovněž dovodil, že – z důvodů rozvedených v odůvodnění rozsudku – jsou promlčené pohledávky žalovaného na vydání neoprávněně vyúčtovaného nájemného (v částce 15.411,- Kč) a na vydání nespotřebovaného nájemného (v částce 17.083,- Kč) a v důsledku žalobkyní důvodně vznesené námitky promlčení je tudíž nelze žalovanému přiznat. Podle jeho názoru pak žalovanému nesvědčí právo na vydání (vrácení) nákladů na vyklizení (v částce 76.014,- Kč), jelikož povinnost nahradit tyto náklady žalobkyni mu byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, jež soudu v této věci, tj. mimo systém zákonem připuštěných opravných prostředků, nepřísluší přezkoumávat. S odkazem na čl. 7. bod 7. Nájemní smlouvy a zásady autonomie vůle a pacta sunt servanda dospěl také k zá