26 Cdo 4769/2007 — Nejvyšší soud

26 Cdo 4769/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2009 Spisová značka:26 Cdo 4769/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.4769.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 4769/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně H. b. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované J. P., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 27/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č. j. 23 Co 87/2007-170, takto:  Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č. j. 23 Co 87/2007-170, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. září 2006, č. j. 26 C 27/2004-144, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vyklidit a vyklizený předat žalobkyni „byt o velikosti 3+1 o rozloze 100,64 m2, který se nachází v 1. patře budovy č. p. 1531 na pozemku parc. č. 1393, k. ú. V., o. P. 2, zapsaný na LV 1881 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem P.-m.“ (dále jen „předmětný byt“), a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení částku 6.600,- Kč. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. dubna 2007, č. j. 23 Co 87/2007-170, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že jejich výše činí 5.150,- Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud, který doplnil dokazování dohodou o odevzdání a převzetí bytu uzavřenou dne 18. 6. 1990 mezi OPBH P. 2 a rodiči žalované, měl shodně se soudem prvního stupně za prokázané, že rodiče žalované J. a L. S. na základě rozhodnutí bytového odboru hl. m. P. ze dne 15. června 1948, č. j. 30714.-48./III-46-O.B. Ku-Sam., o směně bytů podle § 10 zákona č. 163/1946 Sb., fakticky užívali byt v 1. patře domu č. p. 1531 administrativně označený jako byt 2+1, který byl částí bytu 5+1 kolaudovaného v roce 1909, zatímco zbývající části původně kolaudovaného bytu 5+1 užívali jiní nájemníci, že po úmrtí sousedky K. V. na žádost rodičů žalované ze dne 30. 10. 1989 rozhodl OPBH ONV v P. 2 dne 15. 1. 1990, sp. zn. byt-1531-OV-70-90-Kor., tak, že sloučil podle § 56 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb. jednu místnost (po zemřelé paní V.) s bytem užívaným rodiči žalované o velikosti 2+1, že tak fakticky vznikl byt 3+1, který však nebyl zkolaudován, že dne 20. 2. 1990 byl sepsán protokol o převzetí tohoto bytu 3+1 rodiči žalované, že rodiče žalované a OPBH P. 2 dne 18. 6. 1990 uzavřeli dohodu o užívání bytu (dohodu o odevzdání a převzetí bytu), že původní vlastníci domu č. p. 1531 převedli jeho vlastnictví kupní smlouvou z 23. 10. 1995 na žalobkyni, že podle dohody uzavřené 26. 3. 1996 mezi rodiči žalované a žalobkyní došlo k faktickému rozdělení bytu kolaudovaného v roce 1909 jako 5+1 na dva nově řešené byty 2+1 a 3+1, aniž proběhla jejich kolaudace, že  žalobkyně se v této dohodě zavázala, že připraví ohledně bytu 3+1 pro rodiče žalované nájemní smlouvu na dobu neurčitou, že rodiče žalované nadále užívali předmětný byt 3+1, jehož součástí již nebyly dva pokoje z bytu, do kterého se nastěhovali v roce 1948, že žalovaná předmětný byt spolu s rodiči užívala a vedla s nimi společnou domácnost, že otec žalované zemřel v roce 1997 a od úmrtí matky v roce 2001 užívá předmětný byt žalovaná se svojí rodinou. Odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – nejdříve řešil  jako  předběžnou otázku, zda rodičům žalované vznikl nájem bytu, který by ve smyslu § 706 odst. 1 občanského zákoníku, v platném znění, přešel na žalovanou. Podle soudu prvního stupně rodičům žalované vzniklo právo nájmu k bytu 2+1 v roce 1948, v roce 1990 právo užívání bytu 3+1 (po připojení místnosti užívané K. V.) podle § 153 tehdy platného obč. zák.  Žalovaná užívá byt v souladu s dohodou z 23. 6. 1996,  a i když s ní dosud nebyla uzavřena nájemní smlouva, není povinna se z předmětného bytu vystěhovat, neboť z této  dohody, která je dohodou uzavřenou podle § 51 obč. zák., vyplývá pro žalobkyni povinnost nájemní smlouvu se žalovanou uzavřít.  Rodiče žalované uzavřeli sice 10. 10. 1996 nájemní smlouvu, avšak právo nájmu k předmětnému bytu jim nevzniklo,  neboť smlouva nebyla uzavřena se žalobkyní jako pronajimatelkou, ale se společností K. spol. s r. o. Ta by mohla nájemní smlouvu uzavřít  jen jako zástupce žalobkyně, což by také muselo být ve smlouvě uvedeno. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nájemní smlouva z 10. 10. 1996 je neplatným právním úkonem, oproti soudu prvního stupně však nepovažoval za právní důvod  užívání bytu žalovanou dohodu z 26. 3. 1996. Právním titulem, na základě kterého rodiče žalované předmětný byt užívali, byla dohoda o odevzdání a převzetí bytu uzavřená dne 18. 6. 1990 (ve spojení s rozhodnutím OBH ONV v P. 2 z 15. 1. 1990, o sloučení jedné místnosti s bytem rodičů žalované podle ustanovení § 56 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb.). Žalovaná vedla se svojí matkou společnou domácnost, neměla vlastní byt, který by mohla užívat k dostatečnému uspokojení své bytové potřeby,  a přešel na ni tak nájem předmětného bytu ve smyslu ustanovení § 706 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku. Odvolací soud uzavřel, že administrativní nesrovnalosti žalobkyně a správce domu a nedostatečná péče předchozích vlastníků nemovitosti uvést stav faktický do souladu s kolaudovaným stavem nemovitosti, nemohou být na újmu nájemcům bytu, kteří v průběhu trvání nájemního vztahu své povinnosti neporušili a naopak vystupovali vstřícně ve vztahu k pronajímateli. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a jako dovolací důvod uplatnila, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Napadla závěr odvolacího soudu, že rodiče žalované užívali předmětný byt z titulu dohody o odevzdání a převzetí bytu uzavřené dne 18. 6. 1990 mezi nimi a OPBH P. 2. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 26 Cdo 2758/99, namítá, že rozhodnutí odboru bytového hospodářství o sloučení původního „bytu“ 2+1 s místností po paní V. není rozhodnutím ve smyslu § 154 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku a nemůže být tedy platným podkladem pro uzavření následné dohody o užívání „bytu“ 3+1, když se svou povahou nejednalo o rozhodnutí, ale pouze o stanovisko k zamýšlenému sloučení bytů. Tím tedy ani dohoda ze dne 18. 6. 1990 nemůže být právním titulem nájmu. Absence příslušného rozhodnutí tak tvoří překážku k platnému vzniku práva osobního užívání bytu, žalované proto nesvědčí žádný právní titul pro užívání předmětného bytu. Žalobkyně rovněž namítala, že žalované nemohlo nájemní právo vzniknout z důvodu nezpůsobilosti předmětu nájmu, neboť jediný právní stav předmětného bytu založený rozhodnutím stavebního úřadu, je kolaudační rozhodnutí z roku 1909 na byt 5+1. Proto nemohla být platně uzavřena dohoda z roku 1948 o faktickém užívání třech místností z takto kolaudovaného bytu, stejně jako dohoda o odevzdání a převzetí bytu z roku 1990, přičemž odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky zejména na rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2524/2003, sp. zn. 2 Cdon 1010/97, sp. zn. 26 Cdo 2152/2000. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení Podle čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. dubna 2007, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět „o.s.ř.“). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst.