26 Cdo 5029/2016 — Nejvyšší soud

26 Cdo 5029/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2017 Spisová značka:26 Cdo 5029/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.5029.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem bytu Výpověď z nájmu bytu Právní úkony Dotčené předpisy:§ 45 odst. 1 obč. zák. § 710 obč. zák. § 711 odst. 4 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:12. 3. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.3.2018III.ÚS 1054/18prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto15.5.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 5029/2016-237 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobců a) M. D., a b) P. D., zastoupených JUDr. Evou Rujbrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ulrychova 845/5, proti žalovanému Spolek Klácelova 1/ Údolní 95, v likvidaci, se sídlem v Brně, Klácelova 280/1, IČO 26606356, zastoupenému JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 92/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2016, č. j. 19 Co 254/2015-191, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč, k rukám JUDr. Kristiny Škampové, advokátky se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobci podali původně každý samostatně žalobu k Městskému soudu v Brně, kterou se domáhali určení, že výpověď z nájmu bytu č. 7 ve 4. a 5. nadzemním podlaží budovy na ulici K. v B., ze dne 1. 9. 2012 (doručená žalobcům dne 3. 9. 2012), kterou jim dal žalovaný z důvodu, že řádně nehradili nájemné a úhrady na plnění poskytovaná s užíváním bytu, je neplatná. Městský soud v Brně usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 48 C 90/2012-15, spojil obě věci ke společnému řízení a věc projednal pod sp. zn. 50 C 92/2012. Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 4. 2015, č. j. 50 C 92/2012-155, žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Soud prvního stupně dovodil, že žalobci nejsou aktivně věcně legitimováni, protože nejsou nájemci předmětného bytu, a to jednak z toho důvodu, že nájemní smlouva ze dne 12. 3. 2001 je neplatná pro neurčitost „co do určení výše nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu, popř. způsobu jejich výpočtu“, a jednak proto, že jejich případné nájemní právo k předmětnému bytu zaniklo výpovědí z nájmu bytu ze dne 18. 3. 2008 (žalobcům doručené dne 28. 3. 2008). Tento závěr odůvodnil tím, že výpověď z nájmu bytu je jednostranný právní úkon a jeho účinky nastávají v okamžiku, kdy se dostane do sféry dispozice příjemce. Žalobci sice v řízení vedeném u stejného soudu pod sp. zn. 46 C 96/2008 napadli tuto výpověď žalobou na určení neplatnosti, ale v průběhu řízení vzali žalobu zpět a řízení bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2010, č. j. 46 C 96/2008-75, zastaveno, aniž byla uzavřena nová nájemní smlouva či dohoda o narovnání. Za této situace nastaly účinky výpovědi jejím doručením a nájemní poměr žalobců zanikl uplynutím tří měsíční výpovědní lhůty, tedy ke dni 30. 6. 2008. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. 19 Co 254/2015-191, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců v důsledku neexistence jejich nájemního poměru jak pro neplatnost nájemní smlouvy ze dne 12. 3. 2001 pro neurčitost, tak pro případný zánik tohoto práva výpovědí z nájmu bytu ze dne 18. 3. 2008. Podle odvolacího soudu je zákonná konstrukce taková, že výpověď buď svými účinky nájemní vztah ukončí, nebo úspěšná žaloba dle § 711 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) na určení její neplatnosti účinky výpovědi odvrátí. Jestliže žalobci vzali zpět žalobu o určení neplatnosti výpovědi zpět po té, co jim žalovaný při jednání dne 27. 10. 2010 sdělil, že od výpovědi z nájmu „odstupuje“, a řízení bylo zastaveno (nic jiného z protokolu o jednání neplyne), nastaly účinky výpovědi z nájmu bytu ze dne 18. 3. 2008 jejím doručením žalobcům dne 28. 3. 2008, které „odstoupení od výpovědi“ nemohlo zvrátit, a nájemní vztah uplynutím tří měsíční výpovědní lhůty skončil. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil platnost nájemní smlouvy. Mají za to, že smlouva není neurčitá, neboť postup výpočtu nájemného a úhrad za služby je seznatelný z tehdy platné vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., a to zejména z ustanovení § 5, § 5a a §12a odst. 2, na která nájemní smlouva výslovně odkazuje, a navíc je určena i jejich přesná výše evidenčním listem ze dne 9. 10. 2002. Dovolatelé rovněž zpochybnili závěr soudů, že výpověď z nájmu bytu nelze vzít zpět, jestliže nastanou její účinky, s odůvodněním, že zásadně popírá autonomii vůle účastníků smluvních vztahů, a odkazují na úpravu výpovědi z pracovněprávního vztahu. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakožto i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že předmětná nájemní smlouva nesplňuje podstatné náležitosti vyžadované občanským zákoníkem, jelikož neobsahuje výši ani způsob výpočtu nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu. Tyto náležitosti není možno poznat ani z textu nájemní smlouvy, ani z jejích příloh, protože evidenční list je ve vztahu k nájemní smlouvě v obsahovém a logickém rozporu. Souhlasil i se závěrem soudů, že nájemní vztah mezi ním a žalobci zanikl i v případě platné nájemní smlouvy na základě dřívější výpovědi z nájmu bytu ze dne 18. 3. 2008 vzhledem k tomu, že žalobci v řízení o určení její neplatnosti vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 96/2008 vzali žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Výpověď tak „nabyla platnost“ a uplynutím výpovědní doby nájemní poměr skončil. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud České republiky při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). V dané věci bylo pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, zda je možné jednostranně odvolat (vzít zpět) výpověď z nájmu bytu. Vzhledem k tomu, že tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla výslovně vyřešena, je pro její posouzení dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady z obsahu spisu nebyly zjištěny. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné. Práva a povinnosti účastníků dovolací soud posuzoval podle dosavadních právn