26 Cdo 5416/2008 — Nejvyšší soud

26 Cdo 5416/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2011 Spisová značka:26 Cdo 5416/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.5416.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bytová náhrada Společný nájem bytu manžely Dotčené předpisy:§ 180 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.1991 § 181 obč. zák. ve znění do 31.12.1991 § 853 obč. zák. § 712 odst. 3 obč. zák. § 713 odst. 1 obč. zák. § 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. § 243b odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 5416/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce D. M., zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalované E. D., zastoupené JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 7a, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 572/2007, o dovolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. září 2008, č. j. 19 Co 1710/2008-197, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Dovolání žalobce se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 6. 6. 2008, č. j. 15 C 572/2007-158, uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 1 sestávající ze dvou pokojů, kuchyně, koupelny, WC, předsíně, komory, balkonu a sklepu nacházející se v prvním podlaží domu č.p. 802 v ulici Branišovská, číslo orientační 13 v obci Č. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a to do 15-ti dnů od zajištění náhradního ubytování, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dovodil, že manželé K. a D. D. se stali v roce 1975 společnými členy Stavebního bytového družstva České Budějovice a společnými uživateli předmětného (družstevního) bytu, nacházejícího se v domě ve vlastnictví tohoto družstva. V roce 1978 bylo jejich manželství rozvedeno a K. D. uzavřel v roce 1984 manželství se žalovanou. Uzavřením manželství jim však nevzniklo právo společného užívání bytu podle § 176 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1991, neboť v té době stále svědčilo právo společného užívání bytu K. D. a jeho rozvedené manželce D. D. jako společným členům družstva. D. D. později zemřela a K. D. se stal výlučným členem družstva podle § 707 odst. 2 občanského zákoníku ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. účinné od 1. 1. 1992 (dále „obč. zák.“). Podle § 704 odst. 2 obč. zák. se spolu se žalovanou jako manželé stali společnými nájemci bytu. K zániku tohoto práva došlo podle § 707 odst. 2 věty první obč. zák. smrtí K. D.a dne 29. 1. 2000. Závětí odkázal K. D. členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu České Budějovice dceři E. D. ml., - žalovaná je její matkou. Vzhledem k uplatněné námitce neplatnosti závěti nabyla E. D. ml. děděním 6/8 členského podílu a po 1/8 nabyli další dvě děti zůstavitele P. J. a K. D.. Podle dohody dědiců o vypořádání dědických podílů k členskému podílu v bytovém družstvu z 20. 11. 2007 se členkou družstva a nájemkyní bytu stala E. D. ml. Ta převedla členská práva a povinnosti v družstvu dohodou z 20. 11. 2007 na žalobce, za úplatu 600.000,- Kč, ze které podle dohody spoludědicům zaplatila každému 150.000,- Kč. Na základě nájemní smlouvy uzavřené s družstvem 21. 11. 2007 se žalobce stal i nájemcem předmětného bytu. Soud prvního stupně neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz spisem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 12 Cm 1339/98. V uvedeném řízení se manžel žalované K. D. domáhal, aby Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice byla uložena povinnost uzavřít s ním dohodu o převodu předmětného družstevního bytu do vlastnictví. Po jeho smrti vstoupili do řízení na jeho místo již jmenovaní dědicové. Vrchní soud v Praze usnesením z 30. 3. 2007, č. j. 11 Cmo 419/2006-363, potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 10. 2006, č. j. 12 Cm 1339/98-354, jímž byl zamítnut návrh E. D. (žalované v tomto řízení o vyklizení bytu), kterým se domáhala vstupu do řízení na straně žalobců. Ti s jejím vstupem do řízení nesouhlasili a kromě toho vzali v průběhu odvolacího řízení žalobu zpět. Z toho pro soud prvního stupně vyplývalo, že výsledek sporu nemůže mít žádný význam pro řízení o vyklizení bytu žalovanou. Uzavřel, že žalobce je jako nájemce bytu věcně legitimován k podání žaloby na vyklizení bytu podle § 126 odst. 2 obč. zák. proti žalované, která do jeho práva neoprávněně zasahuje. Vyklizení bytu žalovanou vázal na zajištění náhradního ubytování. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 11. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1305/2000, podle kterého při posuzování nároku na bytovou náhradu pozůstalého manžela, jemuž svědčilo právo společného nájmu užívání bytu, jež zaniklo smrtí druhého z manželů, a který se nestal ve smyslu ustanovení § 707 odst. 2 věty první a třetí obč. zák. dědicem členského podílu a nájemcem tohoto družstevního bytu a který je povinen byt vyklidit, se použije jako ustanovení upravující vztahy svým účelem a obsahem nejbližší (§ 853 obč. zák.) ustanovení § 712 odst. 3 věty první obč. zák. Neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž by žalovaná měla právo na náhradní byt. I když od svých dvaadvaceti let trpí závažnou duševní poruchou, lze očekávat, že po skončení řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu v Jablonci nad Nisou, jehož je spoluvlastnicí v rozsahu ideální čtvrtiny, jí bude vyplacena náhrada 875.000,- Kč, přiměřená k tomu, aby si v budoucnu opatřila vlastní bydlení. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem z 9. 9. 2008, č. j. 19 Co 1710/2008-197, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalovaná je povinna vyklidit byt č. 1 sestávající se ze dvou pokojů, kuchyně, koupelny, WC, předsíně, komory, balkonu a sklepu nacházející se v prvním podlaží domu čp. 802 v ulici Branišovská, č. orientační 13 v obci České Budějovice do 15ti dnů od zajištění náhradního bytu“, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že žalovaná a K. D. nebyli společnými nájemci předmětného bytu. Smrtí D. D. nevzniklo K. D. právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu podle § 703 odst. 2 obč. zák. a rozhodnou skutečností pro vznik společného nájmu družstevního bytu manžely podle § 704 odst. 2 obč. zák. je uzavření manželství. K. D. se tak stal výlučným členem družstva a také výlučným nájemcem bytu. Žalovaná odvozovala právo bydlet v předmětném bytě od rodinněprávního vztahu k manželovi, které zaniklo jeho smrtí. Žalobce se důvodně podle § 126 odst. 2 obč. zák. domáhá jejího vyklizení, avšak ta není povinna byt vyklidit bez zajištění bytové náhrady. Formu bytové náhrady je třeba posuzovat analogicky podle § 712 odst. 3 věty druhé obč. zák. a při vyklizení bytu jí tak přísluší náhradní byt. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž by jí mělo být poskytnuto jen náhradní ubytování. Vzal v úvahu její věk, zdravotní stav a více než dvacet let trvající rodinněprávní vztah ke K. D. Přihlédl k tomu, že s náhradou za její spoluvlastnický podíl k domu v Jablonci nad Nisou nelze zatím počítat, neboť řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k touto domu není dosud skončeno. Zároveň uvedl, že soud prvního stupně správně zamítl návrh na provedení důkazu spisem odvolacího soud sp. zn. 12 Cm 1339/98, když zjistil, že žalovaná není účastnicí sporu a žalobci vzali žalobu zpět, a dalších důkazů, které považoval za nadbytečné. Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci dovolání. Žalobce přípustnost dovolání, kterým napadl výrok o bytové náhradě, dovozoval z § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná užívala předmětný byt z titulu rodinněprávního vztahu k manželovi a že jeho smrtí uvedený právní důvod užívat byt zanikl, nemohl jí analogicky podle § 712 odst. 3 věty druhé obč. zák. přiznat náhradní byt. Z konstrukce tohoto ustanovení je totiž zřejmé, že přiznává vyšší formu bytové náhrady pouze manželovi, který byl společným nájemcem bytu i společným členem bytového družstva. V ná