26 Cdo 562/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 562/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 6. 2025 Spisová značka:26 Cdo 562/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.562.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nájem bytu Dotčené předpisy:§ 2295 o. z. § 2249 odst. 3 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.07.2025III.ÚS 1974/25 Daniela Zemanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost23. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 562/2025-124 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce statutárního města Brna, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, IČO 44992785, proti žalovaným 1) L. V., a 2) S. V., zastoupeným JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem v Jílovém u Prahy, K Vršku 80, o zaplacení částky 241 091 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 94 C 44/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2024, č. j. 14 Co 7/2024-102, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2023 se žalobce domáhal zaplacení částky 241 091 Kč s příslušenstvím (v podobě zákonného úroku z prodlení) z titulu nedoplatku na nájemném za užívání tam specifikovaného bytu (dále jen „byt“) v období od 17. 2. 2014 do 19. 12. 2018. 2. Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 94 C 44/2023-72, zastavil řízení s ohledem na zpětvzetí žaloby v části o zaplacení částky 1 309 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 239 782 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, č. j. 14 Co 7/2024-102, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně z toho, že žalovaní se stali společnými nájemci bytu, který jim byl přidělen výměrem Posádkové správy Brno ze dne 17. 1. 1973. Nájemní vztah skončil na základě výpovědi žalobce ke dni 31. 3. 2014, avšak žalovaní byt užívali až do 19. 12. 2018, již bez právního důvodu. Nájemné platili od února 2014 do listopadu 2014 částkou 3 752 Kč měsíčně, od prosince 2014 do prosince 2018 pak částkou 4 445 Kč měsíčně. V září 2013 žalobce navrhl žalovaným placení vyššího nájemného. Protože žalovaní s jeho návrhem nesouhlasili, určil výši nájemného Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 6. 2021, č. j. 53 C 37/2014-348, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2022, č. j. 15 Co 162/2021-445, v částce 8 486 Kč měsíčně; rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 10. 2022. Výzvou ze dne 5. 12. 2022 (dále též jen „výzva“) požádal žalobce žalované o zaplacení žalobou nyní uplatněné částky představující rozdíl mezi placeným a soudem určeným zvýšeným nájemným, a to společně a nerozdílně do pěti dnů od jejího doručení. Žalovaní výzvě nevyhověli a po uplynutí pětidenní lhůty dne 13. 12. 2022 se dostali do prodlení. 5. Po právní stránce vyložil, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o důvodnosti žaloby. Žalovaní byli povinni platit soudem určené zvýšené nájemné od 17. 2. 2014 (den podání žaloby o určení výše nájemného) až do vyklizení bytu (§ 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“), a rozdíl mezi jimi placeným a zvýšeným nájemným činí žalovanou částku. Její splatnost přitom nenastala současně se splatností dohodnutých částek nájemného, ale až právní mocí rozsudku určujícího novou výši nájemného a po uplynutí pětidenní lhůty k plnění stanovené žalobcem ve výzvě. K promlčení nároku žalobce tudíž dojít nemohlo, neboť od tohoto dne ke dni podání žaloby tříletá promlčecí lhůta neuplynula. Soud prvního stupně také správně dovodil, že v dané věci jsou splněny podmínky řízení. V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 37/2014 totiž byla žaloba žalobce o zaplacení dlužného zvýšeného nájemného zamítnuta „pro tentokrát“, pro předčasnost, s odůvodněním, že žalovaná pohledávka se dosud nestala splatnou, přičemž překážka věci pravomocně rozhodnuté není dána tehdy, jde-li sice v novém řízení o tutéž věc nebo o stejný nárok týkající se téhož předmětu řízení, avšak vychází-li z jiných skutečností, které nastaly až po původním pravomocném rozhodnutí. V posuzované věci pak důvod pro zamítnutí odpadl, jelikož po uplynutí lhůty k plnění se nedoplatek žalovaných na nájemném splatným stal. Uvedl také, že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, č. j. 15 Co 162/2021-445, správně žalobu zamítl pro předčasnost toliko ohledně žalovanými napadené částky; co do částky 1 309 Kč, kterou žalovaní nesporovali a předmětem odvolacího řízení neučinili, nemohl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021, č. j. 53 C 37/2014-348, změnit a z téhož důvodu (nenapadení odvoláním částky 1 309 Kč) nemohl ani zamítnout celou žalobcem požadovanou částku. Konečně k namítané procesní vadě dodal, že i když se písemné odůvodnění rozhodnutí zcela neshoduje s ústním odůvodněním, nemůže jít o takovou vadu řízení, která by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí a musela vést k jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z vyložených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 6. Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti potvrzujícímu výroku I rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ale neshledal jej přípustným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. 7. Dovolací soud pokládá za potřebné nejprve předeslat, že se všemi námitkami dovolatelů se přiléhavě vypořádaly soudy obou stupňů. Proto již jen ve stručnosti uvádí následující. 8. Podle § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř. je závazný výrok pravomocného rozsudku, a nikoliv jeho odůvodnění, avšak v případě zamítavého výroku je nutno posoudit výrok v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí. Překážka věci pravomocně rozhodnuté není dána mimo jiné tehdy, byla-li žaloba zamítnuta z důvodu své předčasnosti („pro tentokrát") a vychází-li uplatnění téhož nároku v novém řízení z jiných (dalších) skutečností, které tu v době původního řízení nebyly (došlo k nim až po pravomocném rozhodnutí) a v důsledku kterých odpadl důvod, pro nějž byla žaloba v původním řízení „pro tentokrát" zamítnuta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 1987, sp. zn. 2 Cz 12/87, uveřejněný pod č. 39/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod č. 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1902/2014, a ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2027/2021). Není proto správný názor dovolatelů, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od citovaných závěrů odchýlil. Žaloba žalobce o zaplacení dlužného nájemného ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 37/2014 byla (v rozsahu částky 193 092 Kč) zamítnuta pro předčasnost (pro tentokrát), neboť nárok žalobce se dosud nestal splatným. Naopak v nyní posuzovaném řízení již tato okolnost projednání a rozhodnutí věci nebrání, neboť žaloba je opřena o novou skutečnost, která nastala po nabytí právní moci rozsudku Městského soud v Brně ze dne 22. 6. 2021, č. j. 53 C 37/2014-348, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2022, č. j. 15 Co 162/2021-445, a spočívá v zesplatnění žalobcem požadovaného nedoplatku na nájemném z bytu. Překážka věci rozsouzené tudíž za této situace dána není. Vzhledem k dovolacím námitkám lze pro úplnost dodat, že rozhodnutí o nároku žalobce v částce 1 309 Kč s příslušenstvím překážka věci rozsouzené naproti tomu brání. Ohledně povinnosti k jejímu zaplacení totiž nabyl vyhovující výrok III rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021, č. j. 53 C 37/2014-348, samostatně právní moci, jelikož dovolatelé jej v tomto rozsahu odvoláním nenapadli. Nelze však přehlédnout, že právě co do této částky (z důvodu jejího uhrazení dovolateli) vzal žalobce žalobu zpě