26 Cdo 736/2025 – Nejvyšší soud

26 Cdo 736/2025-176 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. B., a b) L. B., zastoupených Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, zastoupenému Mgr. Janem Varhaníkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 9, Škrábkových 896/1, o uložení povinnosti předložit dokumenty související s hospodařením a správou domu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 98/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 251/2024-138, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 251/2024-138, se v části výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 4. 2024, č. j. 17 C 98/2023-88, ve vyhovujícím výroku o věci samé v rozsahu, v jakém byla žalovanému uložena povinnost umožnit žalobcům nahlédnutí a pořízení kopií smluv nebo objednávek týkajících se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ manželů B. provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení, jakož i ve výroku II o nákladech odvolacího řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 17 C 98/2023-88, uložil žalovanému povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku žalobcům „předložit k nahlédnutí a umožnit pořízení kopií smluv uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami, které poskytují či poskytovaly právní služby včetně rozpisů jednotlivých úkonů, dále smlouvy nebo objednávky týkající se provedené vyčíslení ,bezdůvodného obohaceníʼ manželů B., provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení, dále zápisy ze všech schůzí jednání výboru žalovaného za celou dobu existence žalovaného“ (výrok I), zamítl žalobu „co do požadavku, že žalovaný je povinen žalobcům předložit k nahlédnutí a umožnit pořízení kopií smluv uzavřených mezi žalovaným a členy výboru žalovaného a dále smluv uzavřených mezi žalovaným a členy žalovaného“ (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 251/2024-138, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „ve vyhovujícím výroku o věci samé ve znění, že žalovaný je povinen žalobcům umožnit nahlédnutí a pořízení kopií tam uvedených listin, jakož i v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení“ (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že žalobci, kteří jsou členy žalovaného, požádali žalovaného i správcovskou společnost AVEMA Praha s.r.o., aby jim umožnili nahlédnout do účetnictví a smluv uzavřených jménem žalovaného, výslovně požádali i o smlouvy o poskytování právních služeb mezi žalovanou a Mgr. Janem Varhaníkem, LL.M., faktury za právní služby, smlouvu nebo objednávku týkající se vyčíslení jejich „bezdůvodného obohacení“ provedeného realitní kanceláří CENTURY 21 a/či jinou osobou včetně faktur a tohoto „posudku“, veškeré smlouvy uzavřené mezi žalovanou a členy výboru žalované nebo jakýmkoli členem žalované a zápisy z jednání výboru. Smlouvy uzavřené mezi žalovaným a členy výboru žalovaného a dále smlouvy uzavřené mezi žalovaným a členy žalovaného neexistují, ostatní žalobou požadované dokumenty (s výjimkou dvou faktur za právní služby) nebyly žalobcům zpřístupněny. 4. Ztotožnil se i s právním posouzením soudu prvního stupně, že nárok žalobců na nahlížení do požadovaných dokumentů vyplývá z § 1179 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Pasivně legitimovanou přitom není správcovská společnost, ale žalovaný, který se své povinnosti nemůže zprostit tím, že ji přenese na jiný subjekt. Neshledal přitom nic, co by nasvědčovalo tomu, že žalobou je sledován nepoctivý a zneužívající výkon práva. Naopak souhlasil s žalovaným, že část žalobního petitu, kterou soud prvního stupně převzal do vyhovujícího výroku o věci samé, neodpovídá dikci § 1179 o. z., což napravil tím, že vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění. Právo žalobců obdržet na vyžádání písemnou kopii zápisů ze zasedání statutárního orgánu společenství vlastníků (výboru), vyplývá ze stanov žalovaného a žalobě je namístě vyhovět i ohledně „smluv a objednávek týkajících se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ žalobců provedeného CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur, neboť to bylo pro účely řízení mezi týmiž účastníky, jehož předmětem je odstranění přístavby a vydání bezdůvodného obohacení získaného údajně žalobci, vyčísleno CENTURY 21 přes 1 000 000 Kč a posléze RK REMAX 500 000 Kč, tudíž lze důvodně předpokládat, že objednávky v tomto směru byly žalovaným učiněny a uzavřeny jím byly i tomu odpovídající smlouvy“. Dále dospěl k závěru, že žalobci ani přes poučení podle § 118a o. s. ř. neunesli důkazní břemeno stran existence smluv uzavřených mezi žalovaným a jeho členy a mezi žalovaným a členy jeho výboru, jejichž existenci žalovaný popíral, v této části tak nelze žalobě vyhovět. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost odůvodnil tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dopustil se nesprávného právního posouzení otázky, která doposud nebyla dovolacím soudem řešena. Předně spatřoval pochybení odvolacího soudu v jeho procesním postupu. Namítal, že po podání žaloby žalobci nahlédli do veškerého účetnictví žalovaného, a došlo tím k vyčerpání předmětu sporu (žaloby). Odvolací soud navíc z vlastní iniciativy pozměnil petit žaloby tak, aby vyhovoval § 1179 o. z., a porušil tím právo žalovaného na spravedlivý proces. Setrval na své námitce, že není pasivně legitimován, neboť povinnost vést a zpřístupňovat dokumenty členům společenství přenesl na správcovskou společnost AVEMA Praha s.r.o. Také měl za to, že odvolací soud se odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3076/2021, když mu uložil povinnost umožnit žalobcům nahlédnout i do smlouvy nebo objednávky týkající se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ žalobců provedeného realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení, neboť jde o dokumenty, které nemá k dispozici. Nesouhlasil ani s tím, že by měl žalobcům poskytnout i rozpisy jednotlivých úkonů právních služeb, protože nejde o dokument ve věci správy domu, na jehož zpřístupnění mají žalobci podle § 1179 o. z. nárok. Neshledal-li odvolací soud nic, co by nasvědčovalo tomu, že žalobou je sledován nepoctivý a zneužívající výkon práva, je v této části jeho rozsudek nepřezkoumatelný a ve zjevném rozporu s obsahem spisu. Dokumentů týkajících se vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ i rozpisů jednotlivých úkonů právní služby se totiž žalobci domáhají proto, aby je mohli použít v soudním řízení o odstranění stavby, které mezi účastníky probíhá. V této souvislosti měl za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, jestli společenství může odmítnout zpřístupnění dokumentu jeho členu, pokud by zpřístupnění dokumentu mohlo společenství způsobit závažnou újmu v soudním sporu vedeném proti němu. Rovněž poukázal na to, že se obecné soudy nedostatečně vypořádaly s námitkou šikanózního výkonu práva žalobců, a navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a nárok žalobců zamítl. 6. Žalobci ve vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval jeho přípustností. 8. Namítá-li dovolatel, že není ve sporu pasivně legitimován, neformuluje žádnou konkrétní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat, a ve vztahu k této námitce ani nijak nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.). Jelikož zmíněné údaje jsou obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se mohl uvedenou námitkou věcně zabývat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 9. Přesto dovolací soud dodává, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. by nemohla založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (