26 Cdo 761/2021 — Nejvyšší soud

26 Cdo 761/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 6. 2021 Spisová značka:26 Cdo 761/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.761.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z nájmu bytu Nájem bytu Dotčené předpisy:§ 6 odst. 2 o. z. § 2235 odst. 1 o. z. § 2255 odst. 1 o. z. § 2288 o. z. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. § 2291 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 761/2021-103 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně A. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené opatrovnicí V. G., narozenou XY, bytem XY, proti žalované Residenci Krč a. s., se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Nádražní 762/32, IČO 27582400, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrzalem, advokátem se sídlem v Praze 10, Před Skalkami I č. p. 224, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 269/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2020, č. j. 55 Co 307/2020-86, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 11. 2020, č. j. 55 Co 307/2020-86, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 16. 7. 2020, č. j. 40 C 269/2019-64, tak, že určil, že výpověď z nájmu bytu (č. 60 v 5. nadzemním podlaží domu čp. XY v XY – dále též jen „Byt“) daná žalovanou žalobkyni 15. 7. 2019 je neoprávněná, současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Měl za to, že soud prvního stupně správně zjistil, že žalobkyně je omezena ve svéprávnosti, není schopna samostatného právního jednání ani obstarávat si své záležitosti, rozhodovat o vlastní léčbě, právně jednat ohledně pořízení pro případ smrti a prohlášení o vydědění. Její opatrovnicí je dcera, která ji řádně zastupuje a spolupracuje se zařízením, v němž byla umístěná od září 2013, pravidelně ji tam navštěvovala a v únoru 2020 ji z něj odvezla zpět domů (do Bytu). Žalobkyně Byt užívá od roku 1976, nejdříve s manželem a dětmi, nájem na ni přešel po smrti manžela (v roce 1980). Žalovaná vypověděla žalobkyni nájem dopisem ze dne 15. 7. 2019 (dále též jen „Výpověď“) s tím, že pojmovým znakem nájmu bytu je uspokojování bytových potřeb nájemce, žalobkyně se však trvale zdržuje jinde a byt již několik let vůbec neužívá, nikdy ho už užívat nebude a taková trvalá absence užívání Bytu nájemcem (existence trvalé překážky v užívání bytu) je „jiným obdobně závažným důvodem“ pro ukončení nájmu výpovědí podle § 2288 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“, případně „občanský zákoník“); současně ji poučila o výpovědní době a o právu navrhnout do dvou měsíců přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Výpověď byla doručena opatrovnici žalobkyně. Na rozdíl od soudu prvního stupně však měl za to, že Výpověď je neoprávněná, neboť neužívání bytu není porušením povinnosti nájemce ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) nebo d) o. z., nájemce má právo, nikoliv povinnost byt užívat, občanský zákoník již neužívání bytu ani jako výpovědní důvod neuvádí. Tento výpovědní důvod upravený v předcházející právní úpravě (tj. do 31. 12. 2013) odpovídal jinému společenskému kontextu, kdy užívací právo k bytu, kterých byl nedostatek, bylo na příděl a nedostatek bytů přetrvával i po pozdější transformaci práva užívání na nájem provedené bez náležitého cenového narovnání. Tyto historicko-ekonomické důvody však nyní netrvají, místně závisí jen na cenové dostupnosti pronájmu bytů. Měl za to, že ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4157/2017, uveřejněném pod číslem 111/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 111/2019“). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost odůvodnila tím, že v rozhodnutích Nejvyššího soudu nebyla doposud řešena otázka, zda trvalé neužívání bytu nájemcem může být (za určitých okolností) důvodem pro výpověď nájmu bytu podle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) o. z., a to bez ohledu na skutečnost, zda neužívání bytu je současně porušením povinností nájemce. Dosavadní závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3623/2019 (ve vztahu k podnájmu bytu), o neexistenci povinnosti nájemce byt užívat, nelze pokládat za bezvýjimečné a nelze je ani automaticky vztahovat k možným výpovědním důvodům podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. Možnost vypovědět nájem bytu podle tohoto ustanovení je třeba posuzovat s ohledem na konkrétní skutkový stav a s přihlédnutím ke smyslu a účelu nájmu v souladu se základními principy občanskoprávních vztahů. Vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně spojil neužívání bytu jako výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. s porušením povinností nájemce. Toto ustanovení se o porušení povinností nájemce vůbec nezmiňuje a nikdy ani netvrdila, že by neužívání bytu bylo nějakým porušením povinnosti nájemce, pouze, že na straně nájemce je „jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu“. Z R 111/2019, ani z rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3623/2019, závěr, že podle § 2288 o. z. není neužívání bytu výpovědním důvodem, nevyplývá. Namítala, že ustanovení § 711 odst. 2 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“, popř. „starý občanský zákoník“), podle něhož neužívání bytu, či jen jeho občasné užívání, bez vážných důvodů, bylo důvodem pro výpověď nájmu bytu, zůstalo v účinnosti až do konce roku 2013, bylo tedy účinné i v době, kdy již několik let existoval funkční trh s byty. Komentáře odůvodňovaly jeho existenci primárně zájmem pronajímatele na řádném užívání bytu a tento zájem, stejně jako rozhodování pronajímatele o tom, kdo bude byt užívat, lze dovodit i ze současné úpravy. Předchozí právní úpravu je proto možné podpůrně použít při posuzování existence výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. Podle judikatury k § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. přitom i ústavní léčení nebo nepříznivý zdravotní stav – nebyla-li tato překážka pouze dočasného charakteru – byl důvodem pro výpověď. Dále měla za to, že z ustanovení § 2275 odst. 1 o. z., které připouští možnost trvalého neužívání bytu nájemcem, nelze dovozovat nemožnost výpovědi nájmu bytu ve všech případech trvalého neužívání. Zdůraznila, že žalobkyně v Bytě nebydlí od roku 2007, od roku 2013 je umístěna ve zdravotnickém zařízení (Domově se zvláštním režimem Terezín), neboť vyžaduje trvalou péči. Zařízení opustila až v roce 2020, a to evidentně účelově v souvislosti s tímto soudním sporem, jednání opatrovnice, která ji z Domova vzala, naplňuje znaky nepoctivosti (§ 6 odst. 2 o. z.); navíc existenci výpovědního důvodu je třeba posuzovat k okamžiku doručení výpovědi. Na dceru žalobkyně (která je její opatrovnicí), jež v Bytě fakticky se svou rodinou bydlí, nemohl nájem přejít, neboť v době, kdy žalobkyně Byt opustila, v Bytě nebydlela a nesplňuje tak podmínky pro přechod nájmu a nelze ji ani považovat za člena domácnosti žalobkyně. Žalobkyně není schopna v Bytě s ohledem na svůj zdravotní stav uspokojovat své bytové potřeby, reálně Byt užívají jiné osoby, trvalá existence takového stavu není smyslem úpravy nájmu bytu v občanském zákoníku a měla by být dána přednost zájmu pronajímatele na řádném užívání bytu a rozhodování o tom, kdo bude byt užívat. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné pro řešení otázky, zda neužívání bytu jeho nájemcem lze považovat za jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. d) o. z., neboť tato otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena; není však důvodné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, §