26 Cdo 895/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 895/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2025 Spisová značka:26 Cdo 895/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.895.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Výpověď z nájmu nebytových prostor Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 2312 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.09.2025IV.ÚS 2705/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepříslušnost19. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 895/2025-530 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce R. S., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalované Správě přírodních léčivých zdrojů a kolonád, příspěvkové organizaci, se sídlem v Karlových Varech, Lázeňská 18/2, IČO 00872113, o určení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 215/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2024, č. j. 56 Co 168/2024-451, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se (změněnou žalobou) domáhal určení, že je neplatná výpověď ze dne 4. 5. 2023, kterou mu dala žalovaná z nájmu nebytového prostoru umístěného ve II. nadzemním podlaží budovy č. p. XY na pozemku parcela č. XY, vše v katastrálním území XY (dále jen „V. k.“), a z nájmu podlahové plochy umístěné v příčné hale v I. nadzemním podlaží V. k. Současně požadoval, aby byla žalované uložena povinnost vydat mu movité věci (blíže specifikované), které měl v pronajatých prostorech a jež mu žalovaná měla neoprávněně zadržet. Usnesením ze dne 10. 5. 2024, č. j. 14 C 215/2023-332, Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) projednání a rozhodnutí o nároku žalobce na uložení povinnosti žalované vydat mu uvedené movité věci vyloučil k samostatnému řízení. 2. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 14 C 215/2023-359, zamítl žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi žalované ze dne 4. 5. 2023 z nájmu nebytového prostoru umístěného ve II. nadzemním podlaží V. k. (výrok I) i z nájmu podlahové plochy umístěné v příčné hale v I. nadzemním podlaží V. k. (výrok II); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 56 Co 168/2024-451, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně též proti jeho výroku II, podal žalobce (dovolatel) dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 26 Cdo 89/2022, a v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 568/2024, a ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1961/2019. Namítá, že Výpověď „Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 1. 2004“ ve znění „Dodatku č. 1 k smlouvě o nájmu nebytových prostor z 1. ledna 2004“ a ve znění „Dohody související se smlouvou o nájmu nebytových prostor z 1. ledna 2004“ ze dne 4. 5. 2023 (dále jen „Výpověď“) není určitá a srozumitelná, neboť vypovídá „jedinou nájemní smlouvu“ (coby jediný závazek mezi pronajímatelem a nájemcem), aniž by pronajímatel specifikoval „vypovídané předměty nájmu“, ačkoliv byly mezi pronajímatelem a nájemcem uzavřeny dvě nájemní smlouvy „s různými předměty nájmu a s různými podmínkami jejich jednostranného ukončení“ (z Výpovědi tak není zřejmé, co je vypovídáno). Taková výpověď proto dle § 2314 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), není oprávněná. Případná neplatnost Dohody „související se smlouvou o nájmu nebytových prostor z 1. ledna 2004“ uzavřené v březnu 2008 (dále jen „Dohoda“) pak měla být posouzena nikoliv jako absolutní, ale jako relativní, jíž se žalovaná nemůže dovolat, neboť ji „výlučně zavinila“. Soud měl rovněž poučit žalobce dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o svém závěru o absolutní neplatnosti Dohody a vyzvat jej „k doplnění vylíčení rozhodných skutečností a navržení důkazů k jejich prokázání“. Rovněž jej měl dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvat „k navržení důkazů ohledně jeho sporného tvrzení“, které učinil před skončením prvního jednání, že „mezi účastníky řízení byla uzavřena nová nájemní smlouva, a to konkludentně“. Jestliže se mu takového poučení nedostalo, měl potom odvolací soud provést k tomuto (nikoliv novému) tvrzení dovolatelem navržené důkazy v odvolacím řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. I kdyby v dané věci šlo o dvě samostatné nájemní smlouvy, bylo je možno vypovědět jedinou výpovědí. Žalovaná však vždy zastávala postoj, že jde o jedinou nájemní smlouvu, že Dohoda byla „pouze“ dalším dodatkem Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 1. 2004 (dále jen „Smlouva“). Jestliže však odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) považoval Dohodu za samostatnou nájemní smlouvu, správně uzavřel o její absolutní neplatnosti pro absenci povinných náležitostí dle zákona č. 116/1990 Sb., tedy pro rozpor se zákonem. Tvrzení o další konkludentní smlouvě žalobce v řízení uplatnil sice před soudem prvního stupně, ale až po účincích koncentrace řízení. Žalobci přitom bylo možné právní posouzení Dohody coby absolutně neplatné známo v řízení ještě před jednáním soudu prvního stupně dne 30. 5. 2024, neboť žalovaná jej přednesla již dne 19. 2. 2024. V řízení „poskytnutá tvrzení byla dostatečná pro objasnění skutkové stránky věci“ i při právním názoru o neplatnosti Dohody. Navrhla proto, aby dovolání bylo odmítnuto. 6. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou jeho přípustnosti, z posléze uvedených důvodů jej však přípustným neshledal. 7. Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem ohledně určitosti a srozumitelnosti Výpovědi, když ta má dle něj vypovídat „jedinou nájemní smlouvu“ (coby jediný závazek mezi pronajímatelem a nájemcem), aniž by specifikovala „vypovídané předměty nájmu“; to za situace, kdy byly mezi pronajímatelem a nájemcem uzavřeny dvě nájemní smlouvy „s různými předměty nájmu a s různými podmínkami jejich jednostranného ukončení“. Není tak dle dovolatele zřejmé, co je vypovídáno. Právní posouzení této otázky odvolacím soudem je však v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 8. Úprava skončení nájmu prostoru sloužícího k podnikání (ani obecná ustanovení o nájmu, která se použijí, není-li ve zvláštních ustanoveních o nájmu prostoru sloužícího podnikání stanoveno jinak – viz § 2302 odst. 1 větu druhou o. z., za použití § 3074 odst. 1 věta prvá o. z.) nestanoví pro výpověď z nájmu sjednaného na dobu neurčitou (o nějž šlo i v souzené věci), kterou lze dát bez uvedení důvodu, žádné zvláštní náležitosti. Postačí, aby taková výpověď vyhověla obecným náležitostem právního jednání, zejména pak náležitostem vyplývajícím z požadavku na určitost právního jednání ve smyslu § 553 o. z. V souzené věci z obsahu (písemné) Výpovědi vyplývá, kdo ji činí (žalovaný), komu je určena (dovolateli), též který nájemní vztah se jí vypovídá - založený Smlouvou ve znění Dodatku č. 1 „k smlouvě o nájmu nebytových prostor z 1. ledna 2004“ uzavřeným na podzim roku 2007 (dále jen „Dodatek“) a též Dohodou; jinými slovy vypovídá se nájem všech „předmětů nájmů“ těmito právními tituly založený či měněný (bez ohledu na to, zda tak byl založen nájemní vztah jediný či více nájemních vztahů samostatných; přitom jediná listina může současně obsahovat více písemných výpovědí) - a jaká je výpovědní doba (kdy má vypovídaný nájemní vztah skončit). Výpovědní důvod obsahovat nemusela, jelikož účastníci si ve Smlouvě sjedn