27 Cdo 1003/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1003/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2023 Spisová značka:27 Cdo 1003/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1003.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bytové družstvo [ Družstvo ] Náhrada škody Spotřebitel Advokacie Vyloučení člena družstva Doručování Dotčené předpisy:§ 24 předpisu č. 85/1996 Sb. § 620 předpisu č. 90/2012 Sb. § 621 předpisu č. 90/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1003/2023-184 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně B. A., zastoupené JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem, se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, PSČ 602 00, proti žalované E. N., za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Vladislavova 1388/6, PSČ 110 00, o zaplacení 48 920,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 228/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2021, č. j. 54 C 228/2020-107, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou soudu 30. 10. 2020 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 48.920,50 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody způsobené v souvislosti s výkonem advokacie podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). [2] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. 54 C 228/2020-107 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48.920,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 5. 1. 2015 rozhodlo představenstvo družstva MÁJ, stavebního bytového družstva (identifikační číslo osoby 00228249) [dále jen „družstvo“], o vyloučení žalobkyně z družstva pro porušování povinností člena družstva zvlášť závažným způsobem spočívajícím v prodlení s úhradou nájemného za užívání družstevního bytu. 2) Dne 28. 1. 2015 podala žalobkyně zastoupená žalovanou proti rozhodnutí představenstva družstva „odvolání“ ke shromáždění delegátů. 3) Dne 21. 6. 2015 obdržela žalovaná informaci ze strany družstva, že schůze delegátů družstva rozhodla o „nepřijetí“ odvolání žalobkyně. 4) Rozhodnutí shromáždění delegátů o odvolání žalobkyně nebylo ve smyslu § 621 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“ nebo „zákon o obchodních korporacích“), žalobkyni doručeno. 5) Dne 1. 9. 2015 podala žalobkyně zastoupená žalovanou návrh na prohlášení rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení žalobkyně z družstva za neplatné (dále jen „návrh“). 6) Krajský soud v Brně návrh rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 50 Cm 109/2016-131, zamítl s tím, že družstvo vyloučilo žalobkyni z družstva oprávněně. 7) Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 11. 2017, č. j. 5 Cmo 182/2017-155, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že návrh měl být zamítnut již jen z toho důvodu, že směřoval vůči nesprávnému rozhodnutí orgánu družstva; současně uložil žalované povinnost uhradit družstvu na nákladech řízení částku 48.920,50 Kč. 8) Žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě škody představované přisouzenými náklady řízení ve výši 48.920,50 Kč v důsledku nesprávně podaného návrhu, a to do 30. 9. 2019, opětovně předžalobní výzvou dne 26. 10. 2020. [4] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti advokáta za škodu vzniklou v souvislosti s výkonem advokacie podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii. Žalovaná jako právní zástupkyně žalobkyně totiž podala návrh vůči nesprávnému rozhodnutí orgánu družstva (proti rozhodnutí představenstva družstva, nikoli proti rozhodnutí shromáždění delegátů), čímž „zapříčinila zahájení řízení, které bylo zjevně bezúspěšné a rovněž také nedůvodné“. [5] Jelikož rozhodnutí shromáždění delegátů nebylo žalobkyni doručeno podle § 621 z. o. k. a nebyly tudíž naplněny zákonné předpoklady pro vyloučení člena z družstva, nemohlo dojít k marnému uplynutí lhůty podle § 620 z. o. k. Pak podle soudu prvního stupně nemůže obstát ani „tvrzení žalované, že ve prospěch žalobkyně činila všechny možné kroky k ochraně jejích práv“. [6] K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [7] Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně – sice nejprve vyslovil právní názor, podle něhož „byly splněny formální požadavky pro podání žaloby o určení neplatnosti vyloučení žalobkyně z družstva“ (viz odst. 15 napadeného rozhodnutí), avšak po vzoru usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Cmo 433/2016-60, přijatého ve skutkově obdobné věci, se s odkazem na § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nakonec přiklonil k názoru, podle kterého byl návrh – i kdyby měl správně formulovaný petit a brojil proti rozhodnutí shromáždění delegátů družstva – podán předčasně, jelikož lhůta podle § 621 z. o. k. ještě nezapočala běžet. II. Dovolání [8] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pokládajíc dovolacímu soudu následující otázky: 1/ „Je přípustné založit rozhodnutí na rozhodnutí jiného soudu (v posuzovaném případě usnesení Vrchního soudu v Praze) s odkazem na § 13 o. z., ačkoli bylo v době rozhodování odvolacího soudu již zrušeno Nejvyšším soudem ČR?“ 2/ „Je přípustné napadnout rozhodnutí družstva návrhem na určení neplatnosti rozhodnutí orgánu družstva i před doručením rozhodnutí dotčenému členovi družstva ve smyslu § 620 a 621 z. o. k.?“ 3/ „Je nutné zohlednit nejen petit, ale celé podání (návrh na zahájení řízení), příp. následný návrh na úpravu petitu, jsou-li výsledky dosavadního řízení dostatečným podkladem pro řízení o změněném návrhu (petit s návrhem na vyslovení neplatnosti představenstva družstva na petit s návrhem na vyslovení neplatnosti shromáždění delegátů)? Představuje zohlednění jen petitu přepjatý formalismus?“, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále 4/ „Představuje uplatnění nároku za klienta v soudním řízení (podání návrhu na zahájení řízení) porušení § 16 zákona o advokacii ze strany advokáta zakládající nárok klienta na náhradu škody, je-li nárok uplatněn z důvodu nejistého výkladu právních předpisů, k němuž neexistovala rozhodnutí vyšších soudů, zejména z důvodu krátké doby po rekodifikaci soukromého práva, a klientovi by v případě neuplatnění nároku mohla hrozit značná újma (v podobě nezvratného vyloučení z družstva) z důvodu prekluzivní lhůty? Představuje v takovém případě částka vynaložená na náhradu nákladů řízení protistraně (družstvu, proti němuž návrh směřoval) škodu vzniklou klientovi? Je advokát odpovědný za neúspěch v soudním řízení, postupuje-li v souladu s odbornou (komentářovou) literaturou, a to v otázce judikaturou doposud neřešenou?“ [9] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [10] Dovolatelka předně napadá argumentaci odvolacího soudu ohledně předčasnosti návrhu, v níž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 433/2016, neboť toto rozhodnutí bylo následně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, č. j. 27 Cdo 460/2019-78, zrušeno. K tomu poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 2448/14, ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. II ÚS 2571/16 a ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16). [11] V návaznosti na to prostřednictvím druhé dovolací otázky namítá rozpor napadeného rozsudku s právním názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 460/2019 ohledně přípustnosti podá