27 Cdo 1331/2024 – Nejvyšší soud

27 Cdo 1331/2024-225 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Rehamedica Trutnov a. s., se sídlem v Žacléři, J. E. Purkyně 229, PSČ 542 01, identifikační číslo osoby 08208778, zastoupené Mgr. Jakubem Šnajbergem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 1075/5, PSČ 110 00, proti žalované Mgr. Evě Mílové, MBA, bytem v Trutnově, U Hřiště 682, PSČ 541 02, zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem, se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, PSČ 541 01, o zaplacení 14.016.000 Kč s příslušenstvím, eventuálně o převod podílu ve společnosti s ručením omezeným, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 10/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2024, č. j. 47 Co 181/2023-189, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2024, č. j. 47 Co 181/2023-189, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 C 10/2022-146, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (s původní obchodní firmou REHAMEDICA Žacléř, a. s.) domáhala zaplacení 21.016.000 Kč po odečtení skutečné kupní ceny, za kterou REHA Centrum Jičín s. r. o., identifikační číslo osoby 09095691, nabyla 100% podíl ve společnosti Bořek – fyzioterapie s. r. o., identifikační číslo osoby 28824750, vymazané z obchodního rejstříku dne 12. 7. 2022, s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, eventuálně na uložení povinnosti žalované, aby na žalobkyni převedla 100% podíl ve společnosti REHA Centrum Jičín s. r. o. za (ve výroku specifikovaných) podmínek (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Dne 31. 1. 2014 uzavřela žalobkyně, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné i poskytování zdravotnických služeb, jako zaměstnavatelka a žalovaná jako zaměstnankyně pracovní smlouvu na dobu neurčitou (dále též jen „pracovní smlouva“). Na základě pracovní smlouvy měla žalovaná od 1. 2. 2014 vykonávat pro zaměstnavatelku práci vedoucí provozu. 2) Podle čl. 5.19 pracovní smlouvy nesmí zaměstnanec vlastním jménem na vlastní účet provádět podnikatelskou činnost, jež souvisí s podnikatelskou činností zaměstnavatele, ani zprostředkovávat pro jiné osoby obchody na úkor zaměstnavatele. 3) Podle čl. 5.21 pracovní smlouvy nesmí zaměstnanec postupovat při své činnosti tak, aby získal na úkor zaměstnavatele pro sebe nebo cizí podnikání neoprávněné výhody a nebude za stejným účelem přijímat jakýkoliv prospěch. 4) Žalovaná byla v období od 27. 1. 2020 do 7. 9. 2021 též prokuristkou žalobkyně. 5) Společnost REHA Centrum Jičín s. r. o. byla zapsána do obchodního rejstříku dne 20. 4. 2020. Předmětem činnosti společnosti je poskytování zdravotnických služeb. Zakladatelkou a jedinou společnicí a jednatelkou společnosti REHA Centrum Jičín s. r. o. je žalovaná. 6) Společnost Bořek – fyzioterapie s. r. o. byla zapsána do obchodního rejstříku dne 3. 1. 2011. Předmětem činnosti společnosti bylo mimo jiné poskytování masérských, rekondičních a regeneračních služeb a provozování nestátního zdravotnického zařízení. Od 22. 6. 2021 byla žalovaná jednatelkou společnosti Bořek – fyzioterapie s. r. o. a od 16. 7. 2021 byla její jedinou společnicí společnost REHA Centrum Jičín s. r. o. 7) Dne 6. 10. 2021 zaslala žalobkyně žalované dopis nazvaný „Oznámení porušení povinností a vznik škod“, kterým sdělila žalované, že porušila své zákonné a smluvní povinnosti tím, že se stala jednatelkou ve společnostech REHA Centrum Jičín s. r. o. a Bořek – fyzioterapie s. r. o., aniž by to žalobkyni oznámila, a aniž by s tím žalobkyně souhlasila. V příčinné souvislosti s tímto jednáním žalované vznikla žalobkyni škoda, za kterou žalovaná odpovídá. 8) Dne 14. 10. 2021 žalobkyně zrušila okamžitě pracovní poměr žalované pro porušení čl. 5.19 a 5.21 pracovní smlouvy a § 304 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Dopis obsahující okamžité zrušení pracovního poměru byl žalované doručen dne 18. 10. 2021. [3] Uvedená skutková zjištění právně posoudil soud prvního stupně jednak jako možné porušení zákazu konkurence z pozice prokuristky podle § 5 a § 58 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále též jen „z. o. k.“), a jednak jako možné porušení § 304 odst. 1 zákoníku práce a čl. 5.19 a 5.21 pracovní smlouvy z pozice zaměstnankyně. [4] Dne 20. 4. 2020 se žalovaná stala jedinou společnicí a jednatelkou nově vzniklé společnosti REHA Centrum Jičín s. r. o. Podle soudu prvního stupně tak vznikla žalované jako prokuristce zastupující žalobkyni „jednorázová povinnost … oznámit hrozící střet jejích zájmů se zájmy jí zastupované společnosti“ již dne 19. 4. 2020. Od tohoto dne rovněž začala běžet „objektivní roční prekluzivní lhůta pro uplatnění práv podle § 5 odst. 1 z. o. k.“. Oznamovací povinnost podle § 54 odst. 1 z. o. k. „nemá trvající charakter“, takový výklad by totiž „popíral obecný účel prekluzivních lhůt“. [5] Pro počátek běhu subjektivní tříměsíční prekluzivní lhůty podle § 5 odst. 2 z. o. k. je podle soudu prvního stupně rozhodná „znalost obchodní korporace o určitém druhu a rozsahu prospěchu“, přičemž žalobkyně uvedla, že se „o porušení zákazu konkurenčního jednání ze strany žalované dozvěděla v první polovině září 2021“. Právní úprava obsažená v § 5 z. o. k. se však na prokuristy vztahovala podle § 58 z. o. k. pouze do 31. 12. 2020, než došlo ke změně právní úpravy. Bylo tak na žalobkyni, aby si „nejpozději ke konci roku 2020 řádně ověřila“, zda žalovaná neporušuje zákaz konkurenčního jednání. Podle soudu prvního stupně by totiž „pouze takový postup odpovídal zásadě vigilantibus iura scripta sunt“. [6] Jelikož „k uplatnění práv žalobkyně došlo až dopisem ze dne 6. 10. 2021“, uzavřel soud prvního stupně, že žalobkyni zanikla práva podle § 5 odst. 1 z. o. k. v důsledku prekluze. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že objektivní roční prekluzivní lhůta podle § 5 odst. 2 z. o. k. uplynula dne 19. 4. 2021 a subjektivní tříměsíční prekluzivní lhůta uplynula dne 31. 3. 2021. [7] Dále soud prvního stupně uzavřel, že „žalovaná neměla předchozí písemný souhlas žalobkyně k výkonu funkce jednatelky ve společnosti REHA Centrum Jičín s. r. o., … ani k výkonu funkce jednatelky ve společnosti Bořek – fyzioterapie s. r. o.“. Žalovaná tak svým jednáním porušila § 304 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaná však neporušila čl. 5.19 pracovní smlouvy, protože nevykonávala činnost shodnou s předmětem činnosti žalobkyně „vlastním jménem a na vlastní účet“. [8] Žalobkyně jako škodu požadovala „částku odpovídající hodnotě společnosti REHA Centrum Jičín s. r. o. ke dni 20. 4. 2020 a společnosti Bořek – fyzioterapie s. r. o. ke dni 22. 6. 2021“. Podle soudu prvního stupně je však zřejmé, že „škoda vzniklá žalobkyni v příčinné souvislosti s porušením § 304 odst. 1 zákoníku práce nemůže odpovídat hodnotě“ uvedených společností. Soud prvního stupně proto uzavřel, že „žalobkyně neunesla břemeno tvrzení k rozhodným skutečnostem, tj. k tomu, že jí v příčinné souvislosti s porušením § 304 odst. 1 zákoníku práce žalovanou vznikla škoda a jaká je výše této škody“. [9] Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [10] Odvolací soud předně uvedl, že „žalobkyně požadovala náhradu majetkové škody spočívající v hodnotě dvou obchodních společností“ s tím, že podle vyjádření žalobkyně ze dne 2. 8. 2023 má být od této hodnoty odečtena částka 7.000.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že jí v důsledku porušení povinností žalovanou vznikla škoda ve formě ušlého zisku. [11] Odvolací soud uzavřel, že „mezi škodou spočívající v hodnotě dvou obchodních společností a jednatelstvím žalované ve společnostech (byť konkurenčních ve vztahu k žalobkyni), není příčinná souvislost“, neboť z ničeho nevyplývá, že „společnost REHA Centrum Jičín s. r. o. měla po právu založit žalobkyně, eventuálně že společnost Bořek – fyzioterapie s. r. o. měla po právu zakoupit žalobkyně“. [12] Dále se odvolací soud zabýval jednotlivými uplatněnými nároky na náhradu škody a uvedl, shodně se soudem prvního stupně, že žalovaná svým jednáním sice „porušila povinnost danou § 304 odst. 1 zákoníkem práce“, avšak „v příčinné souvislosti s tímto porušením povinnosti … není škoda vzniklá žalobkyni v podobě hodnoty obchodních společností, které žalovaná založila a zakoupila“. Odvolací soud se domnívá, že „škodou by mohl být pouze prospěch získaný jednatelstvím, tedy zisk společností. Samotné nabytí společností není výdělečnou činností, tím žalovaná svou pracovněprávní povinnost neporušila.“ [13] Stejný závěr přijal odvolací soud i při posouzení nároku z porušení zákazu konkurenčního jednání po