27 Cdo 1532/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1532/2017 citace  Právní věta:Dozorčí rada akciové společnosti je podle § 182 odst. 1 písm. c) obch. zák. oprávněna rozhodnout o uplatnění nároku na náhradu škody způsobené společnosti členem představenstva a tento nárok jménem společnosti uplatnit bez ohledu na to, zda o to byla požádána kvalifikovaným akcionářem. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2018 Spisová značka:27 Cdo 1532/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1532.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 182 odst. 1 písm. c) obch. zák. § 398 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:27. 8. 2018 Publikováno ve sbírce pod číslem:102 / 2019 Anotace:Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení 13 062 702 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou měli způsobit dlužníku porušením povinnosti vykonávat působnost členů představenstva s péčí řádného hospodáře. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanými se soud prvního stupně zabýval tím, zda je žalobou uplatněné právo promlčeno, a dospěl k závěru, podle něhož promlčecí lhůta uplynula nejpozději ke dni 31. 12. 2011, když „poslední splátka“ úvěru byla společnosti HELIOS MEDIKA, spol. s r. o. poskytnuta dne 31. 12. 2007. Jelikož žaloba byla u soudu podána dne 6. 3. 2012, shledal soud prvního stupně námitku promlčení důvodnou a žalobu zamítl. Odvolací soud nahlédnutím do obchodního rejstříku zjistil, že dne 6. 5. 2010 rozhodla valná hromada dlužníka o zrušení dlužníka s likvidací ke dni 10. 5. 2010 a zároveň jmenovala likvidátorkou. Následně byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2010, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2010, zjištěn úpadek dlužníka a žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníka. Odvolací soud uvedl, že promlčecí doba u žalobou uplatněného práva na náhradu škody začala podle § 398 obch. zák. běžet až ve chvíli, kdy se o škodě, a o tom, kdo je povinen k její náhradě, mohly dozvědět likvidátorka a poté insolvenční správkyně. Nepřisvědčil argumentaci žalovaných, podle kterých žalobu mohla již dříve podat dozorčí rada dlužníka. Cituje § 182 odst. 1 písm. c) obch. zák. uzavřel, že dozorčí rada tak mohla učinit pouze na žádost akcionáře nebo akcionářů uvedených v § 181 odst. 1 obch. zák., nikoliv z vlastní iniciativy. Poukaz žalovaných na § 199 odst. 2 obch. zák. není podle odvolacího soudu případný, neboť toto ustanovení dopadá na řízení, v němž dozorčí rada uplatňuje právo na náhradu škody podle § 182 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud proto uzavřel, že s ohledem na datum jmenování likvidátorky a poté i insolvenční správkyně není žalobou uplatněné právo promlčeno. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou, zda dozorčí rada akciové společnosti může jménem společnosti uplatnit právo na náhradu škody vůči členovi představenstva, aniž by o to byla požádána akcionářem nebo akcionáři uvedenými v § 181 odst. 1 obch. zák. (kvalifikovanými akcionáři), a dále s otázkou počátku běhu promlčecí doby podle § 398 obch. zák. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1532/2017-367 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Plzeňské insolvenční v. o. s., se sídlem v Přešticích, Masarykovo nám. 110, PSČ 334 01, identifikační číslo osoby 29092914, insolvenční správkyně dlužníka BK MEDIKA a. s. v likvidaci, se sídlem v Klatovech, Pod Nemocnicí 871, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 26412616, zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, PSČ 158 00, proti žalovaným 1) P. B., 2) V. M., oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Eretem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, PSČ 301 00, a 3) O. Ř., zastoupenému Mgr. Janem Blažkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Riegrova 223/20, PSČ 301 00, o zaplacení 13.062.702 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 99/2012, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, č. j. 14 Cmo 338/2014-269, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, č. j. 14 Cmo 338/2014-269, se ve vztahu mezi žalobkyní a třetím žalovaným ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 6. 3. 2012 se žalobkyně na žalovaných domáhá zaplacení 13.062.702 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou měli způsobit společnosti BK MEDIKA a. s. (nyní BK MEDIKA a. s. v likvidaci; dále jen „dlužník“) porušením povinnosti vykonávat působnost členů představenstva s péčí řádného hospodáře. V době, kdy žalovaní vykonávali působnost členů představenstva dlužníka, vznikla dlužníkovi pohledávka za personálně propojenou společností na základě „bezúčelové“ smlouvy o půjčce, ačkoliv dlužník byl zaměřen zejména na prodej léčiv, nikoliv na poskytování půjček. Peníze, které byly personálně propojené společnosti poskytnuty, nebyly dosud dlužníkovi vráceny.   Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 5. 2014, č. j. 46 Cm 99/2012-238, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) První žalovaný a druhá žalovaná byli v době od 26. 6. 2006 do 11. 6. 2010 členy představenstva dlužníka (první žalovaný byl ve stejné době předsedou představenstva dlužníka), třetí žalovaný byl členem představenstva dlužníka v době od 26. 6. 2006 do 6. 7. 2010.   2) Dlužník jednající prvním žalovaným jako předsedou představenstva dne 26. 6. 2006 zmocnil R. K. ke všem právním úkonům a jednáním vůči všem fyzickým a právnickým osobám, orgánům a dalším subjektům. 3) Dne 3. 1. 2007 byla mezi dlužníkem a společností HELIOS MEDIKA, spol. s r. o. (nyní PNWD s. r. o.) uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněz společnosti HELIOS MEDIKA, spol. s r. o. v celkové výši 21.000.000 Kč „ve splátkách“ (dále též jen „smlouva“). Smlouvu podepsal za obě smluvní strany R. K. Valné hromady smluvních stran neudělily k uzavření smlouvy předchozí souhlas. 4) Žaloba o zaplacení 13.062.702 Kč podaná žalobkyní proti společnosti PNWD s. r. o. a projednávaná u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 10/2012 byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, č. j. 2 Cmo 262/2013-177, zamítnuta. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že smlouva splňuje znaky smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), neboť bylo plněno ve prospěch společnosti HELIOS MEDIKA, spol. s r. o. „ve splátkách“ počínaje červnem 2007 a konče prosincem 2007. Podle soudu prvního stupně „vzhledem k absenci předchozího souhlasu valných hromad, respektive předchozího projednání, došlo v případě předmětné smlouvy k obcházení zákona“. Soud prvního stupně proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.     S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanými se soud prvního stupně zabýval tím, zda je žalobou uplatněné právo promlčeno, a dospěl k závěru, podle něhož promlčecí lhůta uplynula nejpozději ke dni 31. 12. 2011, když „poslední splátka“ úvěru byla společnosti HELIOS MEDIKA, spol. s r. o. poskytnuta dne 31. 12. 2007. Jelikož žaloba byla u soudu podána dne 6. 3. 2012, shledal soud prvního stupně námitku promlčení důvodnou a žalobu zamítl. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud nahlédnutím do obchodního rejstříku zjistil, že dne 6. 5. 2010 rozhodla valná hromada dlužníka o zrušení dlužníka s likvidací ke dni 10. 5. 2010 a zároveň jmenovala likvidátorkou Ing. Jaroslavu Řezníčkovou. Následně byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2010, č. j. KSPL 54 INS 6532/2010-A-26, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2010, zjištěn úpadek dlužníka a žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníka.     Odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3688/2011, a ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3212/2013, odvolací soud uvedl, že promlčecí doba u žalobou uplatněného práva na náhradu škody začala podle § 398 obch. zák. běžet až ve chvíli, kdy se o škodě, a o tom, kdo je povinen k její náhradě, mohly dozvědět likvidátorka a poté insolvenční správkyně.       Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalovaných, podle kterých žalobu mohla již dříve podat dozorčí rada dlužník