27 Cdo 192/2018 – Nejvyšší soud

27 Cdo 192/2018-155 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Hollandsche IRS B. V., se sídlem v Barendrechtu, Oslo 1, 2993 LD, Nizozemské království, registrační číslo osoby 24338244, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Pařížská 204/21, PSČ 110 00, za účasti 1) ČKD Kutná Hora, a. s., se sídlem v Kutné Hoře, Karlov 197, PSČ 284 01, identifikační číslo osoby 00508055, zastoupené Mgr. Františkem Steidlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, PSČ 110 00, a 2) KPMG Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 648/1a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00553115, o jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. Nc 6909/2015, o dovolání ČKD Kutná Hora, a. s., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017, č. j. 31 Co 214/2015-112, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017, č. j. 31 Co 214/2015-112, jakož i usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 3. 2015, č. j. Nc 6909/2015-16, ve znění usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne ze dne 24. 1. 2017, č. j. Nc 6909/2015-101, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 26. 3. 2015, č. j. Nc 6909/2015-16, ve znění usnesení ze dne 24. 1. 2017, č. j. Nc 6909/2015-101, jmenoval podle § 85 a § 86 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], pro účely přezkumu zprávy ČKD Kutná Hora, a. s. (dále též jen „společnost“), ze dne 26. 3. 2014 o vztazích mezi propojenými osobami za období od 29. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „zpráva o vztazích“) znalcem znalecký ústav KPMG Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 648/1a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00553115 (dále též jen „znalecký ústav“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. [2] Krajský soud v Praze k odvolání společnosti v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). [3] Vyšel přitom z toho, že: 1) Zpráva o vztazích byla vypracována dne 26. 3. 2014. 2) Společnost má 2 akcionáře, přičemž navrhovatelka je akcionářkou vlastnící 35 % akcií společnosti. 3) Znalecký ústav je zapsán v seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti pro obor ekonomika (včetně přezkoumávání zpráv o vztazích). 4) Navrhovatelka podala návrh na jmenování znalce ve lhůtě jednoho roku „ode dne, kterým je zpráva o vztazích datována“. [4] Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, když ustanovil znalecký ústav pro přezkoumání zprávy o vztazích. Návrh na jmenování znalce byl podán včas, a to kvalifikovanou akcionářkou ovládané společnosti. Soud sice není návrhem na ustanovení konkrétního znalce vázán, pokud však navrhovatel znalce označí a ustanovení takového znalce nic nebrání, není třeba, aby se soud vypořádal s tím, proč nezvolil jiného z vhodných znalců. V reakci na odvolací námitku společnosti odvolací soud uvedl, že mu není zřejmé, jak by mohlo společnost poškodit samotné vypracování znaleckého posudku. [5] Podle odvolacího soudu „zákon o obchodních korporacích na rozdíl od předchozí právní úpravy [§ 66a odst. 13 a § 182 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“)] nepodmiňuje ustanovení znalce na návrh kvalifikovaného akcionáře existencí závažných důvodů nebo existencí určitých výhrad či informací ve zprávě o vztazích. Kvalifikovaný akcionář ovládané osoby se proto může s úspěchem domoci ustanovení znalce k přezkoumání zprávy o vztazích jen na základě svých pochybností o tom, zda zpráva o vztazích byla vypracována řádně, pokud návrh učiní včas. Je věcí kvalifikovaného společníka, zda o jmenování znalce požádá“. [6] Námitku společnosti, podle níž navrhovatelkou zvolený znalecký ústav patří k nejdražším na trhu, odvolací soud nepovažoval za důvodnou s tím, že „pokud vyjde ze znaleckého posudku najevo, že zpráva o vztazích byla vypracována řádně a návrh byl zjevně zneužívající, může společnost navrhnout, aby soud určil, že náklady na znalečné ponese navrhovatelka. Na výši odměny a účelně vynaložených nákladů se společnost (v případě, že nebude postupováno dle § 87 odst. 2 z. o. k.) se znalcem dohodne, případně výši odměny a hotových výdajů znalce určí soud, a to v obvyklé výši, nikoli ‚nad hranicí trhu v České republice‘ “. [7] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny následující otázky, na kterých spočívá napadené rozhodnutí: 1) „zda právo na jmenování znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích za rok 2013, která byla zpracována a ověřena podle právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, a otázka vzniku tohoto práva má být posuzována podle právního předpisu platného a účinného v době, které se zpráva o vztazích 2013 týká, tedy podle obchodního zákoníku, nebo zda má být otázka vzniku práva na jmenování znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích za rok 2013 posuzována podle právního předpisu účinného od 1. 1. 2014, tedy podle zákona o obchodních korporacích“, a 2) „zda má soud návrhu na jmenování znalce podle § 85 z. o. k. bez dalšího posuzování vyhovět, a i co do jména konkrétního znalce, nebo zda má soud návrh na jmenování znalce přezkoumat jako celek, a to i co do vhodnosti znalce navrženého navrhovatelem“. [8] Podle přesvědčení dovolatelky otázka 1) úzce souvisí i s posouzením aktivní věcné legitimace navrhovatelky k podání návrhu na jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích. Zákonodárce oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 podstatně rozšířil právo společníků a akcionářů na přezkum zprávy o vztazích znalcem, a to tak, že k podání návrhu na jmenování znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích jsou oprávněni ti společníci, kteří mají pochybnosti o správnosti údajů ve zprávě obsažených (splňují-li kritéria uvedená v § 85 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 187 z. o. k.), neboť v poměrech nové právní úpravy není nikým ověřována správnost zpráv o vztazích. Právo společníka podle § 66a odst. 12 obch. zák. ovšem vzniklo pouze za předpokladu, že byly splněny podmínky uvedené v § 66a odst. 13 obch. zák. [9] Dovolatelka uvádí, že správnost údajů obsažených ve zprávě o vztazích za rok 2013 byla v souladu s § 66a odst. 11 obch. zák. ověřena auditorem a ten k ní neměl žádných výhrad. Jelikož nebyla splněna žádná z podmínek uvedených v § 66a odst. 12 obch. zák., nevzniklo navrhovatelce právo na jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích. [10] Citujíc § 775 z. o. k., dovolatelka uvádí, že povinnost zpracovat zprávu o vztazích vznikla ovládané osobě nejpozději dnem 31. 12. 2013. Týkala-li se zpráva o vztazích období roku 2013, „byla-li zpracována za dodržení právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013 a současně byla-li i podle dosavadních právních předpisů ověřena, pak je na místě, aby se i případný přezkum zprávy, a to včetně posouzení vzniku práva na jmenování znalce pro tyto účely, řídil příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Nic na tom nemění ani skutečnost, že zpráva byla zpracována až v roce 2014, a tedy i lhůta k podání příslušného návrhu počala v tomto roce běžet. S tímto ostatně počítá i zákon o obchodních korporacích, který výslovně uvádí, že dosavadními právními předpisy se řídí i lhůty, které počnou běžet podle dosavadních právních předpisů po 1. 1. 2014, tedy po dni, v němž nabyl účinnosti zákon o obchodních korporacích (§ 778 z. o. k.)“. [11] Dovolatelka se tak domnívá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když právo navrhovatelky na jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích za rok 2013 neposuzoval podle § 66a odst. 12 a 13 obch. zák., ale pouze podle § 85 a násl. z. o. k. [12] Jde-li o otázku 2), dovolatelka má za to, že je na místě přezkoumání návrhu na jmenování znalce jako celku, a to i pokud jde o osobu znalce, když „soud není podle § 86 z. o. k. vázán návrhem osoby znalce, je tedy na soudu, aby vhodnost či správnost návrhu na jmenování znalce, co do určení osoby, soud prověřil a následně podle toho rozhodl a rozhodnutí náležitě zdůvodnil“, což odvolací soud podle přesvědčení dovolatelky neučinil. [13] Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [14] Navrhovatelka ani znalecký ústav se k dovolání společnosti nevyjádřily. [15] Dovolání není přípustné pro zodpovězení dovolatelkou otevřené otázky 2), neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze