27 Cdo 1951/2018 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1951/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2019 Spisová značka:27 Cdo 1951/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1951.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Družstvo Dotčené předpisy:§ 231 odst. 4 předpisu č. 513/1991Sb. § 231 odst. 5 předpisu č. 513/1991Sb. § 240 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. § 242 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:18. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1951/2018-171 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) M. M., narozeného XY, bytem XY, a b) D. M., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Liborem Hronkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Slánská 1678/20, PSČ 163 00, za účasti Stavebního bytového družstva POKROK, se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupeného Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 134/2014, o dovolání Stavebního bytového družstva POKROK proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, č. j. 14 Cmo 295/2016-118, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Stavební bytové družstvo POKROK je povinno zaplatit každému z navrhovatelů na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.182,30 Kč, k rukám jejich zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2016, č. j. 81 Cm 134/2014-88, prohlásil za nicotné usnesení shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva POKROK (dále též jen „družstvo“) ze dne 24. 11. 2012, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva ze dne 22. 6. 2011 o jejich vyloučení z družstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Vyšel přitom z toho, že: 1) Představenstvo družstva dne 22. 6. 2011 rozhodlo o vyloučení navrhovatelů z družstva z důvodu neplacení nájemného. Rozhodnutí bylo navrhovatelům doručeno. 2) Navrhovatelé podali proti rozhodnutí představenstva odvolání ke shromáždění delegátů. 3) Dne 26. 11. 2011 se konalo shromáždění delegátů, které (mimo jiné) rozhodovalo o návrhu usnesení (předloženého představenstvem) tohoto znění: „Shromáždění delegátů zamítá odvolání vyloučených D. M. (…) a M. M. (…) a potvrzuje rozhodnutí o jejich vyloučení přijaté na zasedání představenstva dne 22. 6. 2011 (…)“. 4) Shromáždění se účastnilo 127 ze 172 delegátů, pro návrh usnesení hlasovalo 57 delegátů, proti návrhu usnesení 39 delegátů, 26 delegátů se zdrželo hlasování a 2 hlasy byly neplatné. V zápise ze shromáždění delegátů je uvedeno, že usnesení nebylo přijato. 5) Dopisem ze dne 13. 12. 2011 sdělilo družstvo navrhovatelům výsledek hlasování delegátů a uvedlo, že o jejich odvolání bude opětovně hlasováno na nejbližším zasedání shromáždění delegátů. 6) Navrhovatel M. M. odeslal družstvu dne 21. 12. 2011 částku 21.100 Kč. 7) Shromáždění delegátů na zasedání konaném dne 24. 11. 2012 zamítlo odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva ze dne 22. 6. 2011 o vyloučení navrhovatelů a potvrdilo toto rozhodnutí představenstva. Dopisem z téhož dne družstvo navrhovatelům oznámilo rozhodnutí shromáždění delegátů. 8) Navrhovatelé požádali podle článku 98 stanov o zrušení rozhodnutí o vyloučení z družstva. Dne 20. 6. 2015 rozhodlo shromáždění delegátů o tom, že se touto žádostí nebude zabývat. [3] Soud prvního stupně nejprve vyložil, že návrh na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení shromáždění delegátů byl podán opožděně, po marném uplynutí tříměsíční subjektivní, resp. roční objektivní, prekluzivní lhůty určené ustanovením § 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). [4] Jelikož však marné uplynutí prekluzivní lhůty nebrání vyslovení nicotnosti usnesení shromáždění delegátů, soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 200e odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012 – posuzoval, zda napadené usnesení není nicotné. [5] Shromáždění delegátů rozhodovalo o odvolání navrhovatelů již dne 26. 11. 2011; jelikož návrh na zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí představenstva nebyl přijat, rozhodlo shromáždění delegátů tak, že odvolání nebylo zamítnuto a navrhovatelé zůstali členy družstva. Rozhodovat znovu o témže odvolání navrhovatelů již shromáždění delegátů nepříslušelo, a napadené usnesení je tak podle soudu prvního stupně nicotné. [6] K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [7] Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož marné uplynutí prekluzivní lhůty určené ustanovením § 231 odst. 5 obch. zák. nebrání posouzení případné nicotnosti napadeného usnesení shromáždění delegátů; s ohledem na datum zahájení řízení (23. 6. 2014) však na rozdíl od soudu prvního stupně odkázal na § 90 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“). [8] Odvolací soud zdůraznil, že proces vyloučení navrhovatelů z družstva byl završen usnesením shromáždění delegátů ze dne 26. 11. 2011; jelikož odvolání navrhovatelů nebylo zamítnuto a rozhodnutí představenstva nebylo potvrzeno, zůstali navrhovatelé členy družstva. Do působnosti shromáždění delegátů již nepatří rozhodovat opětovně o téže otázce, aniž by předchozí usnesení bylo revokováno. Proto shodně se soudem prvního stupně shledal napadené usnesení nicotným. [9] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení (dovolacím soudem dosud neřešené) otázky „výkladu vůle hlasujících členů družstva na shromáždění delegátů, kteří se zdrží hlasování o konkrétním návrhu, (…) tedy zda má počet zdrživších se hlasů vliv na výsledek celkové volby a jaký“. [10] Dovolatel dále vymezuje navazující otázku (při jejímž řešení se odvolací soud podle jeho přesvědčení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované rozsudkem ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněným pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 70/2005“), zda lze znovu hlasovat o návrhu, který nebyl většinou přítomných hlasů přijat ani odmítnut, na následujícím shromáždění delegátů. [11] Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně připočetl hlasy 26 delegátů, kteří se zdrželi hlasování, k hlasům 39 delegátů, kteří hlasovali proti přijetí usnesení o zamítnutí odvolání. Delegáti, kteří se zdrželi hlasování, se podle názoru dovolatele nechtěli přiklonit ani k jedné variantě. Je tak v rozporu s jejich vůlí připočítat jejich hlasy ať už k hlasům pro přijetí usnesení, anebo k hlasům proti přijetí usnesení. [12] Uvedený závěr odporuje podle názoru dovolatele ustanovení § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“); každý delegát projevil svou vůli výslovně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit. Vzhledem k tomu, že delegáti „zaškrtávají jednu z možností PRO, PROTI nebo ZDRŽEL SE, nelze mít o jejich vůli jakékoli pochybnosti“. [13] Protože pro žádnou z variant nehlasovala nadpoloviční většina přítomných delegátů, nebylo o odvolání navrhovatelů rozhodnuto. Podle dovolatele však nelze z takové situace dovodit, že nepřijali-li delegáti usnesení o zamítnutí odvolání navrhovatelů, pak automaticky zrušili rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení z družstva, neboť takový výklad by byl v rozporu se zásadou „mlčení neznamená souhlas“. [14] Dovolatel dále namítá, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že zákon neumožňuje shromáždění delegátů znovu rozhodovat o návrhu usnesení. Odvolací soud tento svůj závěr blíže neodůvodnil, a proto je napadené usnesení ve svém odůvodnění nepřezkoumatelné. [15] Pro soukromé právo (kam spadá i úprava bytových družstev) je vůdčí zásada zakotvená v článku 2 odst. 4 Ústavy České republiky, podle níž může každý činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zákon ani stanovy družstva nezakazují opakovat hlasování o návrhu usnesení, které nebylo přijato, protože pro něj nehlasovalo stanovami určené množství hlasů. Také Nejvyšší soud v R 70/2005 připustil možnost opakovat rozhodování shromáždění delegátů (byť ve skutkově odlišném případě). [16] Dovolatel nesouhlasí s názorem, že napadené usn