27 Cdo 2129/2023 – Nejvyšší soud

27 Cdo 2129/2023-152 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Podpora vědeckotechnických parků, spolek, se sídlem v Praze 4, Štúrova 1701/55, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 22768564, zastoupené Mgr. Kryštofem Kobedou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, proti žalované EGOPEG s. r. o., se sídlem v Praze 3, Slezská 2170/111, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25447718, za účasti MUDr. Lumíra Žily, narozeného 13. 12. 1959, bytem v Praze 4, Štúrova 1701/55, PSČ 142 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o určení společníka společnosti CAVD s. r. o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 173/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, č. j. 14 Cmo 234/2022-132, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, č. j. 14 Cmo 234/2022-132, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2022, č. j. 77 Cm 173/2018-117, ve výrocích III., IV. a V., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení [1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze 20. 11. 2018 se žalobce domáhal určení, že je jediným společníkem CAVD s. r. o., se sídlem v Dobříši, č. p. 1989, PSČ 263 01, identifikační číslo osoby 27187446 (dále jen „společnost C.“), že MUDr. Lumír Žila (dále jen „L. Ž.") je jednatelem společnosti C., jakož i určení, že jednatelem společnosti C. není Ing. Dalibor Miketa (dále jen „D. M.“). Dále se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka, kterým byl z funkce jednatele společnosti C. odvolán L. Ž. a kterým byl D. M. zvolen jednatelem společnosti C. (dále jen „rozhodnutí jediného společníka“). b) Řízení před soudem prvního stupně [2] Usnesením ze dne 23. 11. 2018, č. j. 77 Cm 173/2018-18, Městský soud v Praze žalobu o určení, že L. Ž. je jednatelem společnosti C., že D. M. není jednatelem společnosti C., a návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka vyloučil k samostatnému řízení. [3] Podáním z 17. 5. 2022 vzal žalobce vůči D. M. žalobu zpět. [4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 77 Cm 173/2018-117, zastavil řízení vůči D. M. (výrok I.), zamítl návrh na určení, že je žalobce jediným společníkem společnosti C. (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II., IV. a V.). [5] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Od 21. 12. 2010 do 14. 11. 2018 byla v obchodním rejstříku jako jediný společník společnosti C. zapsána Bussmark service, s. r. o. (dále jen „společnost B.“). Jako jednatel společnosti C. je od 14. 11. 2018 v obchodním rejstříku zapsán D. M. 2/ Smlouvou o převodu podílu z 26. 10. 2017 převedla společnost B. podíl ve společnosti C. o velikosti 100 % na žalobce (dále též jen „první smlouva o převodu“). Smlouva byla za společnost B. podepsána jednatelem Jaroslavem Důbravou (dále jen „J. D.“) a za žalobce vedlejším účastníkem; podle čl. 7 nabyla účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Společnosti C. byla smlouva předložena dne 27. 10. 2017, avšak žalobce nebyl jako společník společnosti C. zapsán do obchodního rejstříku. 3/ Usnesením valné hromady společnosti B. konané 31. 10. 2018 byl J. D. odvolán z funkce jednatele a jednatelem byl zvolen D. M. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 75 Cm 82/2018-102, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, č. j. 7 Cmo 284/2020-133, byla vyslovena neplatnost tohoto usnesení valné hromady. 4/ Dne 6. 11. 2018 uzavřely společnost B. jako převodce a žalovaná jako nabyvatel smlouvu o převodu podílu ve společnosti C. ve výši 100 %. Za obě společnosti smlouvu podepsal D. M. (dále jen „druhá smlouva o převodu“). 5/ Od 14. 11. 2018 je v obchodním rejstříku jako jediný společník společnosti C. zapsána žalovaná. [6] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně poznamenal, že s ohledem na neplatnost usnesení o jeho volbě jednatelem společnosti B. nemohl D. M. za společnost B. podepsat druhou smlouvu o převodu, což „ji činí vadnou, nemající předpokládané právní účinky“. [7] S ohledem na „charakter určovací žaloby“ se však soud na prvním místě zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). [8] Odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 6 Cmo 275/2020, soud konstatoval, že účast společnosti C. jako žalované je v řízení nezbytná, neboť rozhodnutí o určení, že je žalobce společníkem společnosti C., musí být „závazné pro všechny účastníky řízení, aby mělo zákonem předvídané účinky“. [9] Jelikož ani při vyhovění žalobě by výsledek řízení nebyl závazný pro společnost C., nemá žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Zabývat se otázkou platnosti první smlouvy o převodu (sic) proto soud považoval za nadbytečné. c) Odvolací řízení [10] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [11] Vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně přitakal jeho názoru, podle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. [12] Odvolací soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a nález Ústavního soudu 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, připomněl, že určovací žaloba má sloužit potřebám praktického života a nemá sloužit zbytečnému rozmnožování sporů. [13] Předpokladem úspěšnosti žalob na určení společníka společnosti s ručením omezeným je účast dané společnosti v řízení. Je tomu tak podle odvolacího soudu proto, že podle § 159a odst. 1 o. s. ř. je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Vyhovění žalobě, která nesměřuje (i) proti společnosti, by tudíž neodstranilo stav právní nejistoty žalobce, jelikož by „efektivně nezjednalo jistotu v dotčeném právním poměru a byl by zde vytvořen prostor pro další spory vedené se společností“. [14] I kdyby se žalobci na základě takového rozsudku podařilo docílit jeho zápisu jako společníka do obchodního rejstříku, nemohl by tento zápis s ohledem na jeho deklaratorní povahu odstranit nejistotu ohledně „míry jeho účasti ve společnosti“. Společnost by takový zápis mohla rozporovat a s ohledem na registrační princip rejstříkového řízení by účastníci byli rejstříkovým soudem odkázáni na nalézací řízení. [15] Vedle toho se společníci společnosti s ručením omezeným zapisují do seznamu společníků, který vede společnost, jak výslovně vyplývá z § 139 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“). [16] Podle odvolacího soudu tak o splnění podmínky naléhavého právního zájmu lze uvažovat pouze v případě, kdy bude předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného poměru. Tak tomu může být pouze tehdy, jsou-li účastníky řízení všechny subjekty tohoto poměru; k tomu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3509/2014, či ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3817/2020. [17] S ohledem na uvedené podle odvolacího soudu není významné, zda „účastník“ hmotněprávního poměru, který se řízení neúčastní (společnost), se žalobou souhlasí, či zda se soudním rozhodnutím hodlá řídit. [18] Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, podle níž soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. Poučení o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, kterého se žalobce dožadoval, totiž vyplývá z hmotného práva a překračuje poučovací povinnost soudu. Poskytl-li by soud takové poučení, postupoval by v rozporu s ústavně zakotveným principem rovnosti účastníků řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu [19] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, a to: 1/ „zda musí být účastníkem řízení o určení vlastnického práva k podílu i společnost, o jejíž podíl jde, aby existoval právní zájem na podání žaloby“, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, a (podle obsahu dovolání) 2/ zda musí soud v rámci poučovací povinnosti podle § 118a o. s. ř. vyzvat účastníka řízení, aby doplnil okruh žalovaných tak, aby žaloba mohla být úspěšná, při jejímž řešení se soudy (podle mínění dovolatele) odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu, zejména od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 2087/08. [20] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolac