Nejvyšší soud 27 Cdo 2143/2024 – Určení členství v družstvu
Nejvyšší soud · 27. 3. 2025
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2024.
Předmět sporu: určení členství v družstvu.
O co šlo: Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 15. 3. 2022 se žalobkyně domáhá určení, že je členkou Bytového družstva u Sila (dále jen „družstvo“), neboť rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva ze dne 7. 5. 2021 (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“) jí nebylo řádně doručeno.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Z. U.-H., zastoupené Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, Moskevská 640/55, PSČ 460 01, proti žalovanému Bytovému družstvu u Sila, se sídlem v Liberci, U Sila 358, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 27342069, zastoupenému Alexandrem Petričkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ 460 01, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 26/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 174/2023-266, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 15. 3. 2022 se žalobkyně domáhá určení, že je členkou Bytového družstva u Sila (dále jen „družstvo“), neboť rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva ze dne 7. 5. 2021 (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“) jí nebylo řádně doručeno.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 38 Cm 26/2022-232, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, a to zda:
1) může být řádně doručeno členovi družstva za situace, kdy proběhla volba jiné doručovací adresy než adresy bydliště, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5729/2017,
2) „je dán rozpor s dobrými mravy za situace, kdy družstvo cíleně doručuje na jinou adresu, než na adresu zvolenou, a v době, kdy ví, že adresát na adrese nepobývá, tak, aby došlo k fikci doručení“, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1553/2012,
3) „je splněna poučovací povinnost soudu ve smyslu §118a o. s. ř. (…), aby účastníka poučil o tom, že je-li vznesena námitka rozporu s dobrými mravy, pakliže nepožaduje doplnění tvrzení a označení důkazů a následně konstatuje, že povinnost tvrzení a označení důkazů nebyla účastníkem splněna“, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 967/2022.
První otázka přípustnost dovolání založit nemůže. Odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Členové družstva si mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu (a to i adresu bydliště třetí osoby, např. podnájemce), a tuto tak fakticky učinit svou sférou dispozice. Skutečnost, že si na takto sjednané doručovací adrese člen družstva nepřebírá poštu, jde k jeho tíži. Družstvo není povinno zasílat písemnosti na adresu místa, v němž se člen zdržuje, i když je mu známa, určil-li člen jako doručovací adresu jinou adresu a nepožádal-li o její změnu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3803/2017, a v něm citovanou judikaturu).
2) Takové ujednání mohou obsahovat též stanovy družstva, které jsou smlouvou sui generis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5729/2017, a v něm citovanou judikaturu).
V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudu podává, že podle čl. 17 odst. 4 stanov družstva výstraha a rozhodnutí o vyloučení musí být členovi družstva doručeny do vlastních rukou na adresu v členské evidenci [což je ostatně úprava obdobná § 621 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích); dále jen „z. o. k.“].
Adresa žalobkyně zapsaná v seznamu členů (XY) je adresou, na kterou bylo rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z družstva zasláno. Uzavřel-li odvolací soud, že rozhodnutí o vyloučení z družstva bylo žalobkyni zasláno na správnou adresu, nelze tomuto jeho závěru ve světle citované judikatury ničeho vytknout.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud implicite dovodil, že přípis žalované z 16. 12. 2011 ve skutečnosti nebyl žádostí o změnu zápisu v seznamu členů (v členské evidenci), neboť dovolatelka následně po sedm let přebírala písemnosti družstva na adrese uvedené v seznamu členů a dokonce na jí (neoprávněně) svolané členské schůzi dne 16. 6. 2020 předložila (vlastní) seznam členů, v němž byla jako adresa žalobkyně rovněž uvedena adresa XY. Otázka povahy přípisu je otázkou výkladu právního jednání; dovolatelka ve vztahu k výkladu přípisu neformuluje žádnou otázku hmotného práva splňující předpoklady přípustnosti dovolání vymezené v § 237 o. s. ř.
Ani druhá otázka přípustnost dovolání nezakládá. Dovolání je v této části na hraně srozumitelnosti, neboť formulace dovolací otázky (kterou dovolatelka zpochybňuje postup družstva při doručování) neodpovídá argumentaci uvedené v dovolání (kterou dovolatelka zpochybňuje důvody pro její vyloučení z družstva). Dovolání však přípustným nečiní ani jedna z těchto námitek.
Tvrdí-li dovolatelka, že družstvo při doručování rozhodnutí o vyloučení postupovalo v rozporu s dobrými mravy, když jí rozhodnutí o vyloučení úmyslně doručovalo v době, kdy vědělo, že se nachází mimo Českou republiku, vychází z jiného, než soudy zjištěného skutkového stavu. Soudy obou stupňů totiž shodně došly k závěru, podle kterého tvrzení dovolatelky, že družstvo záměrně doručovalo rozhodnutí o vyloučení v době, kdy dovolatelka pobývala mimo Českou republiku, v řízení nebylo prokázáno. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 však v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Otázkou platnosti (důvodnosti) rozhodnutí o vyloučení z družstva se pak odvolací soud (správně) nezabýval. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k přezkumu platnosti vyloučení člena družstva totiž plyne, že soud – v jiném řízení než podle § 620 odst. 1 z. o. k. – zkoumá toliko, zda bylo písemné rozhodnutí o vyloučení člena doručeno v souladu s § 621 z. o. k., zda obsahovalo poučení podle § 617 odst. 3 z. o. k. a zda proti němu byly podány odůvodněné námitky. Jestliže byly podány námitky, soud posuzuje, zda členská schůze rozhodla o jejich zamítnutí, a dále, zda byl podán návrh na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, popř. zda bylo pravomocně skončeno (§ 620 odst. 2 z. o. k.) [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 682/2022].
Přípustným dovolání nečiní konečně ani třetí otázka. Dovolatelka při její formulaci zjevně přehlíží, že ohledně tvrzeného rozporu jednání družstva při doručování rozhodnutí o vyloučení s dobrými mravy, byla soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o povinnosti označit důkazy na jednání konaném dne 27. 3. 2023 (viz č. l. 119v a 120 spisu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2025
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu