27 Cdo 2728/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2728/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2024 Spisová značka:27 Cdo 2728/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2728.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Péče řádného hospodáře Ručení Společnost s ručením omezeným Dotčené předpisy:§ 159 odst. 3 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.07.2024I.ÚS 1907/24 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>procesní - náhrada nákladů řízení - § 6213. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2728/2023-387 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně KÁMEN Zbraslav, a. s., se sídlem v Praze 5, Žitavského 1178, PSČ 156 00, identifikační číslo osoby 01820460, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. Josefu Kačírkovi, CSc., bytem v Praze 3, Vinohradská 2279/164, PSČ 130 00, zastoupenému JUDr. Ivo Beránkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, o zaplacení 231.581,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 Cm 91/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2023, č. j. 4 Cmo 150/2022-360, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.567,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 3. 12. 2019 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 231.581,90 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu nákladů řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 363/2017, v němž žalovaný jakožto jednatel společnosti Písek – Dobříň spol. s r. o. (identifikační číslo osoby 60486201; dále jen „společnost“) podal zjevně neodůvodněnou žalobu proti žalobkyni (dále jen „žaloba“), čímž porušil povinnost vykonávat funkci jednatele společnosti s péčí řádného hospodáře, pročež za zaplacení nákladů řízení ručí podle § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2022, č. j. 67 Cm 91/2022-337, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 231.581,90 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). 3. Jedná se přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně poté, kdy Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 59/2022, uveřejněným pod číslem 29/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 29/2023“), zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 13 Co 97/2021-272, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2020, č. j. 17 C 370/2019-236, a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému. 4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné odmítl, jelikož nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 6. Dovolatel k přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, a sice: 1/ „do jaké míry ovlivňuje očekávání předpokládaného úspěchu či neúspěchu ve věci při podání žaloby za právnickou osobu případnou budoucí povinnost k náhradě škody tím právnické osobě vzniklé“, a 2/ „zda pod „zřejmě bezúspěšné uplatňování práva“ ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. spadají situace, kdy žalobce uplatní u soudu nárok na vydání bezdůvodného obohacení s vědomím, že dílčí otázka týkající se předmětného nároku byla řešena v jiném, typově odlišném řízení“. 7. Prostřednictvím dovolacích otázek dovolatel namítá nesprávnost názoru odvolacího soudu, podle kterého žaloba představovala zřejmě bezúspěšný výkon práva, v němž lze spatřovat porušení povinnosti péče řádného hospodáře. 8. Dovolatel namítá, že o „zřejmě bezúspěšné uplatňování práva“ jde zejména tehdy, jestliže již z obsahu podání (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že návrhu účastníka nemůže být vyhověno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1506/2009, a další). O takový případ se podle dovolatele v této věci nejedná. 9. Podání žaloby nemohlo představovat zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, jelikož vznik škody spočívající v povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení nemohl dovolatel předpokládat. Závěr odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí tudíž odporuje § 12 o. z., podle něhož se každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc, tedy v tomto případě u soudu. 10. Odvolací soud dle dovolatele pochybil, když vycházel z toho, že související rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1376/2014 (dále jen „související rozhodnutí“), „představuje důvod, proč mělo být podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení zjevně bezúspěšné“, jelikož s ohledem na toto rozhodnutí dovolatel podle odvolacího soudu nejednal při podání žaloby informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Dovolatel namítá, že v řízení, jež vyústilo k vydání souvisejícího rozhodnutí, nebyla posuzována důvodnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž vyloučení ve výroku specifikovaných dobývacích prostorů Dobkovičky a Litochovice z konkursní podstaty společnosti. Nadto společnost nebyla účastníkem předmětného řízení. 11. Dovolatelem předestřené právní otázky však přípustnost dovolání nezakládají, jelikož při jejich řešení odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 12. K péči řádného hospodáře se z judikatury Nejvyššího soudu podává: 1/ Jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 131/2017“), či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012]. 2/ Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání [viz R 131/2017 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 88/2019“)]. 3/ Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je jednatel společnosti s ručením omezeným povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí jednatele nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno (viz opět R 131/2017 či R 88/2019). 4/ Při posuzování, zda určité jednání jednatele společnosti s ručením omezeným bylo v souladu s požadavkem péč