27 Cdo 2873/2022 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2873/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 6. 2023 Spisová značka:27 Cdo 2873/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2873.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bytové družstvo [ Družstvo ] Družstevní podíl [ Družstvo ] Převod vlastnictví Dotčené předpisy:§ 230 obch. zák. § 229 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2873/2022-1332 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele P. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, za účasti 1) J. S., narozeného XY, bytem XY, 2) M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Všetičkova 615/5, PSČ 602 00, 3) L. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9 , PSČ 602 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 96/2022-1267, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 96/2022-1267, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 2. 11. 2010 se původní navrhovatel J. S., narozený XY, zemřelý 31. 3. 2014 (dále jen „původní navrhovatel“), proti J. S., narozenému XY (dále jen „J. S.“), domáhal „udělení souhlasu soudem k nahrazení podpisu žalovaného ve věci zpětného převodu členských práv a povinností“. [2] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 4. 2014, č. j. Ncp 334/2014-268, určil že k projednání věci jsou příslušné krajské soudy, a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně. [3] Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, č. j. 19 Cm 166/2014-432, bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně navrhovatele pokračováno s P. S. (dále jen „navrhovatel“) jako jediným dědicem původního navrhovatele. [4] Usnesením ze dne 15. 1. 2020, č. j. 19 Cm 166/2014-798, Krajský soud v Brně připustil změnu návrhu tak, že namísto „žaloby o vrácení daru“ se navrhovatel domáhá určení, že původní navrhovatel byl ke dni jeho úmrtí členem družstva M., (dále jen „družstvo“) a nájemcem ve výroku specifikovaného družstevního bytu (dále jen „družstevní byt“). [5] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 12. 2021, č. j. 19 Cm 166/2014-1191, určil, že původní navrhovatel byl ke dni svého úmrtí členem družstva, a nájemcem družstevního bytu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [6] Soud prvního stupně vycházel (mimo jiné) z toho, že: 1) Smlouvou z 9. 12. 2002, jejíž znění vycházelo ze vzorové smlouvy o převodu členských práv a povinností poskytnuté družstvem (dále jen „smlouva o převodu“), převedl původní navrhovatel členská práva a povinnosti v družstvu (dále jen „družstevní podíl“) spojená s právem nájmu družstevního bytu na J. S. Součástí smlouvy o převodu bylo mimo jiné ujednání, podle něhož obě strany prohlásily, že zůstatková hodnota podílu v družstvu ve výši 48.520 Kč mezi nimi byla vypořádána. 2) Dopisem z 26. 9. 2010 původní navrhovatel vyzval J. S. k vrácení daru (družstevního podílu) pro nevděk J. S. vůči původnímu navrhovateli. 3) Smlouvou z 24. 11. 2010, jejíž znění rovněž vycházelo ze vzorové smlouvy o převodu družstevního podílu poskytnuté družstvem, převedl J. S. družstevní podíl na L. H. (dále jen „L. H.“). Součástí smlouvy o převodu bylo mimo jiné ujednání, podle něhož obě strany prohlásily, že zůstatková hodnota podílu v družstvu ve výši 58.899 Kč mezi nimi byla vypořádána. 4) Družstvo smlouvou z 18. 4. 2011 převedlo družstevní byt do vlastnictví L. H. [7] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně konstatoval, že v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněného pod číslem 16/2010 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 16/2010“), z ujednání smlouvy o převodu, podle něhož „zůstatková hodnota podílu v družstvu byla vypořádána“, lze usuzovat, že jde o úplatný převod, ale „existence tohoto ujednání nemůže bez dalšího odůvodnit závěr, že smlouva byla platně uzavřena“. [8] Vzhledem k tomu, že v řízení se nepodařilo prokázat, že původní navrhovatel a J. S. by si sjednali výši a podmínky úplaty ze smlouvy o převodu, nebyla tato smlouva platně uzavřena. Nebyla-li pak platně uzavřena smlouva o převodu mezi původním navrhovatelem a J. S., nemohl J. S. družstevní podíl platně převést na L. H; původní navrhovatel tak byl ke dni svého úmrtí členem družstva s podílem spojeným s právem nájmu družstevního bytu. [9] K odvolání družstva a L. H. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 96/2022-1267, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý až sedmý výrok). [10] Odvolací soud doplnil dokazování a přijal „skutkové zjištění“, podle kterého protiplnění za převod družstevního podílu mělo spočívat v zaplacení zůstatkové hodnoty družstevního podílu a v poskytnutí bezplatného bydlení původnímu navrhovateli s tím, že původní navrhovatel se bude pouze podílet na platbách za spotřebu elektrické energie. [11] Posléze odvolací soud uvedl, že pojem „úplatný převod“ chápe jako „protipól“ pojmu „bezúplatný převod“, přičemž podle jeho názoru nejde o bezúplatný převod, bylo-li sjednáno protiplnění v jakékoliv výši. Za takové protiplnění je pak třeba považovat i dohodu, podle které měl původní navrhovatel družstevní byt užívat bezplatně (případně za „příspěvek k inkasu“), neboť užívání bytu „má majetkovou hodnotu rovnou obvyklé výši nájmu“. V poměrech projednávané věci je tak odvolací soud přesvědčen, že v případě smlouvy o převodu šlo o úplatnou smlouvu, přičemž „výše protiplnění a způsob, jakým k němu mělo dojít, vyplývají ze skutečnosti, že členství v družstvu bylo převáděno z otce na syna“. [12] Na takovém závěru nemůže podle odvolacího soudu nic změnit ani přesvědčení původního navrhovatele, podle něhož „P. byt daroval“, neboť v takovém případě by šlo „nanejvýš o omyl v pohnutce, který právní úkon neplatným nečiní“. II. Dovolání a vyjádření k němu [13] Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda jde o platnou darovací smlouvu v případě, že dar je spojen se závazkem obdarovaného umožnit převádějící osobě (dárci) bezplatné užívání předmětu daru, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. [14] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. [15] Dovolatel brojí proti názoru odvolacího soudu, podle něhož pouhá skutečnost, že se J. S. za převod členství v družstvu zavázal poskytnout původnímu navrhovateli bezplatné užívání družstevního bytu, vylučuje, aby v případě smlouvy o převodu šlo o darovací smlouvu. [16] Odvolací soud se podle přesvědčení dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zejména od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 645/2016, podle nichž platí, že jde o platnou darovací smlouvu, jestliže dar nebo slib daru je spojen se závazkem obdarovaného spočívajícím v omezení výkonu jeho vlastnického práva po uskutečněném darování, a to jak bezplatným (smlouva o zřízení věcného břemene nebo o osobním závazku umožnit dárci užívání předmětu daru), tak úplatným (užívání na základě budoucí nájemní smlouvy), jakož i od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2248/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sen. zn. 29 ICdo 102/2019. [17] Nadto je dovolatel přesvědčen, že odvolací soud zasáhl do jeho „ústavně zaručeného práva na legitimní očekávaní“, když nevzal v potaz závěry soudů v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 170/2016, v němž „tři soudní instance dospěly k závěru, že se v případě smlouvy o převodu jednalo o převod bezúplatný“. [18] L. H. ve vyjádření k dovolání z 31. 10. 2022 uvádí, že rozhodnutí od