27 Cdo 3466/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3466/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2024 Spisová značka:27 Cdo 3466/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3466.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Notářský zápis Cenné papíry Dotčené předpisy:§ 10 předpisu č. 190/2004 Sb. § 23 předpisu č. 190/2004 Sb. § 23 odst. 7 předpisu č. 190/2004 Sb. § 79 předpisu č. 358/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3466/2023-118 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce P. V., zastoupeného Mgr. Jaromírem Jašou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, PSČ 120 00, proti žalované NIVOVIA a. s., se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 24311979, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1516/32, PSČ 170 00, o zaplacení částky 70.833,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 ECm 3/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 12 Cmo 20/2023-101, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 12 Cmo 20/2023-101, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení 1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 70.833,33 Kč s příslušenstvím představující nevyplacený výnos z dluhopisů emitovaných žalovanou za období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020. b) Řízení před soudem prvního stupně 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 7 ECm 3/2022-78, uložil žalované zaplatit žalobci 70.833,33 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalobce je vlastníkem hromadného dluhopisu žalované NIVOVIA 10/2032 na řad Roelofa Willema Otto de Jagera, číslo hromadného dluhopisu 31, nahrazujícího celkem 10.000.000 kusů dluhopisů o souhrnné jmenovité hodnotě představující dlužnou částku 10.000.000 Kč, ISIN CZ0003509200, s datem emise 21. 12. 2012, číselné označení dluhopisů 990000001 až 1000000000. 2) Na řad žalobce byl dluhopis rubopisován dne 14. 8. 2020 Ing. Vladimírem Kubišem (dále jen „právní předchůdce žalobce“). 3) Podle emisních podmínek platných ke dni 21. 12. 2012 jsou dluhopisy úročeny pevným úrokovým výnosem 10 % p. a. 4) Žalovaná dne 31. 3. 2020 oznámila, že se dne 23. 4. 2020 bude konat schůze vlastníků dluhopisů za účelem projednání změny emisních podmínek spočívající v omezení výplaty pevného úrokového výnosu za období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020. 5) Na schůzi vlastníků dluhopisů byla změna emisních podmínek schválena, přičemž se schůze účastnili tři ze čtyř vlastníků dluhopisů, všichni zastoupeni advokátem žalované. Čtvrtý vlastník (právní předchůdce žalobce), který byl o konání schůze a o jejím programu informován, se schůze nezúčastnil. 6) Ze schůze vlastníků dluhopisů byl vyhotoven zápis podepsaný společným zástupcem vlastníků dluhopisů a advokátem žalované, jenž nemá formu notářského zápisu. 7) Právní předchůdce žalobce byl informován o rozhodnutí schůze vlastníků dluhopisů a obdržel novou verzi emisních podmínek. 4. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky řízení se spornou stala toliko skutečnost, zda v důsledku rozhodnutí schůze vlastníků dluhopisů mohla zaniknout povinnost žalované vyplatit žalobci pevný úrokový výnos za období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020, či nikoliv. 5. Soud shledal v rozhodnutí schůze vlastníků dluhopisů pochybení jak formální, spočívající v nedodržení zákonem vyžadované formy zápisu, tak materiální, spočívající ve (zčásti) zpětném odebrání výnosu (za měsíc březen), na jehož vyplacení již vlastníku vznikl nárok. 6. Soud nejprve posuzoval, zda (nehledě na formu zápisu) bylo možné přijmout takovou změnu emisních podmínek, jež by se zpětnou účinností mohla vlastníku dluhopisů odebrat právo na výplatu již splatného výnosu bez jeho souhlasu, a dospěl k závěru, že nikoliv. Soud prvního stupně měl takový postup za rozporný s dobrými mravy. 7. K absenci notářského zápisu soud uvedl, že „za situace, kdy zákon tuto přísnou formu osvědčení zápisu veřejnou listinou speciálně u změn zásadní povahy vyžaduje (což ostatně plyne už z užití slova musí), je nepochybné, že nedodržení tohoto požadavku je spojeno s určitým následkem.“ Následkem neosvědčení rozhodnutí schůze vlastníků dluhopisů notářským zápisem je pak podle soudu prvního stupně jeho „nicotnost“; v tomto směru soud poukázal na řešení nedostatku osvědčení rozhodnutí orgánu obchodní korporace veřejnou listinou, kdy § 45 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), určuje, že rozhodnutí orgánu nemá právní účinky. 8. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně žalobě vyhověl. c) Odvolací řízení 9. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Nejprve se zabýval posouzením důsledků neosvědčení schůze vlastníků dluhopisů notářským zápisem. Za použití § 582 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), při současném zohlednění smyslu a účelu formy vyžadované § 23 odst. 7 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o dluhopisech“), dospěl k závěru, že absence notářského zápisu v tomto případě způsobuje absolutní neplatnost právního jednání. 11. Smysl a účel notářského zápisu shledal odvolací soud v tom, že v případě, kdy je zasahováno do výplaty garantovaného výnosu, je současně zasahováno do základního práva každého investora, neboť výnos je zpravidla jediným důvodem investice do dluhopisů; proto je třeba o takovém zásahu pořídit notářský zápis, který jako veřejná listina poskytuje autentický a pravdivý obraz o průběhu schůze vlastníků dluhopisů a přijatých rozhodnutích. 12. Nadto dodal, že i kdyby následkem nedodržení zákonem vyžadované formy měla být toliko neplatnost relativní, žalobce se jí dovolal. 13. Posouzením, zda mohlo být vlastníku dluhopisů odňato právo na výplatu pevného úrokového výnosu se zpětnou účinností, resp. rozporem takového jednání s dobrými mravy, se odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval. II. Dovolání a vyjádření k němu 14. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jež nebyla v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to, zda absence osvědčení průběhu schůze vlastníků dluhopisů notářským zápisem způsobuje absolutní neplatnost rozhodnutí přijatého na schůzi. 15. Namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 16. Dovolatelka brojí proti názoru odvolacího soudu, jenž uzavřel, že rozhodnutí schůze vlastníků dluhopisů pro nedostatek formy trpí absolutní neplatností. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, uveřejněné pod číslem 43/2015 Sb. rozh. obč., dovozuje, že nedostatek zákonem stanovené formy je důvodem neplatnosti právního jednání jen tehdy, jestliže to vyžaduje smysl a účel zákona. 17. Smysl a účel notářského zápisu o schůzi vlastníků dovolatelka spatřuje v zabezpečení vyšší míry právní jistoty o skutečném průběhu a rozhodnutí schůze. Tohoto účelu lze dle dovolatelky dosáhnout i při neosvědčení průběhu schůze notářským zápisem. Dovolatelka namítá, že absence notářského zápisu je toliko formálním pochybením, jež ani nemohlo ovlivnit přijaté rozhodnutí, neboť schůze byla zaznamenána takovým způsobem, že žádný z vlastníků dluhopisů nemohl mít důvodné pochybnosti o jejím skutečném průběhu. 18. Žalobce ve vyjádření k dovolání odmítá „bagatelizaci“ nedodržení zákonem stanovené formy, neboť by takový výklad vedl k „absolutnímu vyprázdnění“ § 23 odst. 7 zákona o dluhopisech. Účel formy notářského zápisu spatřuje ve zvýšení právní ochrany osob, jichž se změny dotýkají, ochrany minority, ve zvýšení právní jistoty o tom, že schůze v konkrétní den byla usnášenísc