27 Cdo 369/2025 — Nejvyšší soud

27 Cdo 369/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 6. 2025 Spisová značka:27 Cdo 369/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.369.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Splnění závazku Zájmové sdružení právnických osob Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 369/2025-227 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele SNAHA KV, družstvo, se sídlem v Náchodě, Jugoslávská 260, PSČ 547 01, identifikační číslo osoby 00029084, zastoupeného Mgr. Janem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 776/10, PSČ 110 00, za účasti Svazu českých a moravských výrobních družstev, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 831/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00031712, zastoupeného Mgr. Miloslavem Petrů, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o neplatnost vyloučení člena svazu družstev, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 161/2023, o dovolání Svazu českých a moravských výrobních družstev proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 71/2024-183, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Svaz českých a moravských výrobních družstev je povinen zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.344,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele. Odůvodnění: 1. Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 30. 8. 2023 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti svého vyloučení ze Svazu českých a moravských výrobních družstev (dále jen „svaz“). 2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2024, č. j. 66 Cm 161/2023-116, vyslovil neplatnost rozhodnutí představenstva svazu ze dne 17. 5. 2023 o vyloučení navrhovatele ze svazu a neplatnost rozhodnutí 33. valného shromáždění svazu ze dne 19. 6. 2023, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatele proti uvedenému rozhodnutí představenstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 3. K odvolání svazu Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal svaz dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 5. Dovolatel má dovolání za přípustné, neboť – podle jeho názoru – napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázkách: 1) možnosti analogické aplikace § 242 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v poměrech zájmového sdružení právnických osob, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, 2) možnosti překročit žalobní návrh, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2263/24, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 703/2023, 3) jednání za právnickou osobu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, uveřejněném pod číslem 37/2020 Sb. rozh. obč., 4) vymezení důvodu vyloučení člena ze zájmového sdružení právnických osob, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4151/2009, či ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, a 5) použití § 260 odst. 1 o. z. v poměrech zájmového sdružení právnických osob, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3585/2019. 6. Prostřednictvím první dovolací otázky dovolatel brojí proti možnosti použít pro přezkum platnosti vyloučení člena zájmového sdružení právnických osob spolkovou úpravu. Tuto otázku však odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 7. Z té se podává, že: 1) Zájmová sdružení právnických osob a spolky (§ 214 odst. 1 o. z.) jsou (zpravidla) zakládány za stejným účelem, tj. za účelem naplňování společného zájmu svých členů, mají tudíž (v tomto směru) podobný teleologický základ, přičemž institut přezkumu rozhodnutí orgánů je ve vztahu ke spolkům výslovně upraven. Tato ustanovení proto v souladu s § 10 odst. 1 o. z. analogicky dopadají i na právní úpravu zájmových sdružení právnických osob. 2) Řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení podle § 242 o. z. je zvláštním případem posuzování platnosti rozhodnutí orgánu spolku soudem podle § 258 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, uveřejněný pod číslem 59/2018 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3476/2016, a usnesení sp. zn. 27 Cdo 3585/2019). 8. Ve světle citované judikatury, podle které je úprava § 242 o. z. (toliko) zvláštním případem přezkumu rozhodnutí podle § 258 o. z., tak nelze závěru odvolacího soudu o použití § 242 o. z. v poměrech zájmového sdružení právnických osob ničeho vytknout. 9. Druhou dovolací otázkou dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že místo, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení navrhovatele (jak se navrhovatel domáhal v návrhu), rozhodl o neplatnosti rozhodnutí dovolatele, kterými byl navrhovatel vyloučen. Tím měl odvolací soud rozhodnout o něčem jiném, než co navrhovatel požadoval. I tuto otázku však odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 10. Z té se podává, že oproti režimu obecné úpravy soudního přezkumu platnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 o. z. má usnesení, jímž soud vyhoví návrhu vyloučeného člena podle § 242 o. z., dopad nejen na konečné rozhodnutí orgánu spolku (vydané podle § 241 o. z.), ale také na „prvostupňové“ rozhodnutí o vyloučení podle § 240 o. z. Vyhoví-li soud návrhu podle § 242 o. z. a rozhodne-li, že vyloučení člena spolku je neplatné, pozbudou (v důsledku takového výroku rozhodnutí soudu) účinků všechna rozhodnutí orgánů spolku o vyloučení dotčeného člena ze spolku, a bude nastolen stav, jako by k rozhodnutí o vyloučení člena nedošlo (srov. usnesení sp. zn. 27 Cdo 3585/2019 a obdobně v poměrech politických stran a hnutí rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2228/2017, uveřejněný pod číslem 16/2020 Sb. rozh. obč., a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018, či usnesení ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019). 11. Proto není rozdílu mezi tím, zda soud vysloví neplatnost vyloučení navrhovatele (a v důsledku toho pozbudou platnosti všechna rozhodnutí o jeho vyloučení), nebo zda vysloví neplatnost všech rozhodnutí, kterými byl navrhovatel vyloučen. 12. Přípustnost dovolání nemůže založit ani třetí dovolací otázka. Jejím prostřednictvím dovolatel dovozuje, že navrhovatel nesplnil svou povinnost informovat dovolatele o svém personálním propojení s dalšími družstvy podle článku 4 odst. 2 písm. g) stanov dovolatele. Dovolatel tvrdí, že oznámení o propojení družstev, které obdržel od Ing. Marka Mlčocha (dále jen „M. M.“), nelze posoudit jako právní jednání navrhovatele, neboť M. M. za navrhovatele nebyl oprávněn samostatně právně jednat. Řešení této otázky se však nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím. 13. Jak totiž uzavřel odvolací soud, dovolatel plnění závazku navrhovatele (poskytnout dovolateli informaci o jeho personálním propojení s ostatními družstvy) od M. M. (který uváděl, že plní závazek – mimo jiné – za navrhovatele) bez výhrad přijal. Závazek dlužníka přitom za něj může splnit třetí osoba, a to dokonce i bez jeho souhlasu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1214/2023, uveřejněný pod číslem 78/2024 Sb. rozh. obč.). Přijal-li dovolatel plnění závazku navrhovatele od M. M., není pro projednávanou věc rozhodné, zda M. M. jednal za navrhovatele (a další družstva), či zda jednal sám za sebe. 14. Nepodařilo-li se dovolateli zpochybnit závěr odvolacího soudu, podle kterého navrhovatel splnil svou povinnost podle článku 4 odst. 2 písm. g) stanov dovolatele, nemůže přípustnost dovolání založit ani čtvrtá dovolací otázka. Závěr, podle kterého důvod, pro nějž byl navrhovatel vyloučen z družstva, vůbec nebyl naplněn, totiž postačuje k vyhovění návrhu. Věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru, podle něhož důvodem pro vyhovění návrhu bylo (i) to, že rozhodnutí o vyloučení