27 Cdo 407/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 407/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2024 Spisová značka:27 Cdo 407/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.407.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu místní Dotčené předpisy:§ 11 o. s. ř. § 87 písm. b) o. s. ř. § 103 o. s. ř. § 105 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 407/2024-89 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně NF Capital a. s., se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 60727357, zastoupené JUDr. Petrem Vališem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, PSČ 120 00, proti žalovanému Karlu Kuropatovi, bytem v Kroměříži, Elišky Krásnohorské 3506/13, PSČ 767 01, zastoupenému Mgr. Tomášem Troupem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, PSČ 130 00, o zaplacení 207.258.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 119/2022 (nyní u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 144/2023), o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 4 Cmo 160/2022-64, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 4 Cmo 160/2022-64, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022, č. j. 73 Cm 119/2022-28, se mění tak, že místní nepříslušnost Městského soudu v Praze se nevyslovuje. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 3. 6. 2022 se žalobkyně domáhá na žalovaném jako bývalém členovi představenstva zaplacení 207.258.500 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené jí porušením péče řádného hospodáře. [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2022, č. j. 73 Cm 119/2022-28, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně a místně příslušnému (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žaloba o zaplacení 207.258.500 Kč s příslušenstvím byla dne 3. 6. 2022 doručena Městskému soudu v Praze. 2) V podání doručeném soudu prvního stupně dne 22. 7. 2022 se žalobkyně vyjádřila k místní příslušnosti a uvedla, že Městský soud v Praze zjevně není obecným soudem žalovaného a že využila svého procesního práva zvolit tento soud v rámci příslušnosti dané na výběr podle § 87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že v obvodu soudu prvního stupně došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, neboť „lze považovat za triviální, že jak loci delicti comissi, tak loci damni infecti se nachází v případě újmy způsobené žalovaným (coby členem orgánu žalobkyně) žalobkyni v místě jejího sídla“. 3) V doplnění žaloby doručeném soudu prvního stupně dne 5. 10. 2022 žalobkyně uvádí, že škoda vznikla tím, že žalovaný neučinil žádné kroky proti provedení v žalobě specifikovaných plateb, ani k vymáhání škody vzniklé v souvislosti s jejich provedením. [4] Na takto ustaveném skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, podle něhož žalobkyně žádným způsobem netvrdí a neprokazuje, kde konkrétně došlo k jednání, resp. nekonání žalovaného, a tuto okolnost dovozuje pouze z administrativního sídla žalobkyně. Soud prvního stupně nemá za prokázané, že jsou splněny podmínky § 87 písm. b) o. s. ř., a žalobkyně se proto nemůže dovolat místní příslušnosti na výběr dané. [5] V rámci úvah o místní příslušnosti soud prvního stupně přihlédl také k tomu, že u Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 36 Cm 119/2022 vedeno řízení, které by mohlo s daným řízením obsahově souviset. [6] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. [7] Odvolací soud vyšel dále z toho, že žalovaný se k otázce místní příslušnosti vyjádřil v podání doručeném soudu prvního stupně dne 5. 5. 2023, v němž navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že Městský soud v Praze by byl podle § 87 písm. b) o. s. ř. místně příslušný jen pro malou část nároku, proto by se mělo aplikovat obecné pravidlo, podle něhož je místně příslušným soud v místě bydliště žalovaného. [8] Základem pro určení místní příslušnosti jsou podle odvolacího soudu vždy tvrzení obsažená v žalobě. Žalobkyně označuje za skutečnost, která zakládá nárok na náhradu škody, „nekonání“ žalovaného. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že lze jen obtížně spekulovat o tom, kde k onomu „nekonání“ došlo, a z pouhých spekulací dovozovat místní příslušnost soudu na výběr daného nelze. II. Dovolání [9] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že dovolání je přípustné a že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení procesní otázky, zda „lze pro účely § 87 písm. b) o. s. ř. s místem nekonání člena statutárního orgánu obchodní korporace ztotožnit tehdejší sídlo dotčené obchodní korporace, a pokud ano, tak za jakých podmínek“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [10] Dovolatelka, odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4198/2019, namítá, že stálým pracovištěm statutárního orgánu je sídlo společnosti. Je proto zřejmé, že člen statutárního orgánu plní své zákonné či smluvní povinnosti vůči společnosti v jejím sídle, a tudíž i k porušení těchto povinností ve formě nekonání došlo v místě sídla společnosti. [11] Žalovaný je v dané věci žalován za porušení povinnosti člena statutárního orgánu žalobkyně, která měla v rozhodném období sídlo v obvodu Městského soudu v Praze. [12] Správnost uvedené úvahy potvrzuje podle dovolatelky i judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. rozsudek ze dne 18. 7. 2013, ve věci C-147/12, ÖFAB, Östergötlands Fastigheter AB v. Frank Koot a Evergreen Investments BV). [13] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání [14] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [15] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro posouzení otázky místní příslušnosti soudu dané na výběr žalobci podle § 87 písm. b) o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání [16] Podle § 11 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu (odstavec 1). Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich (odstavec 2). [17] Podle § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. [18] Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. [19] Podle § 85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka. [20] Podle § 87 písm. b) o. s. ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. [21] Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). [22] Podle § 105 o. s. ř. soud místní příslušnost zkoumá jen do skončení přípravného jednání