27 Cdo 765/2022 — Nejvyšší soud

27 Cdo 765/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 10. 2022 Spisová značka:27 Cdo 765/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.765.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bytové družstvo [ Družstvo ] Byty družstevní Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 23 odst. 2 předpisu č. 72/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3341/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 765/2022-480 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce T. M., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Bytovému družstvu XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, PSČ 149 00, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o bezplatném převodu vlastnictví družstevního bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 90/1999, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2013, č. j. 11 Cmo 85/2011-349, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2010, č. j. 42 Cm 90/1999-228, 1) zamítl žalobu doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 4. 7. 1997 (ve znění jejího doplnění doručeného Městskému soudu v Praze dne 11. 7. 2003), kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému družstvu (dále jen „družstvo“) povinnost učinit v tomto rozhodnutí specifikované prohlášení o vymezení jednotek, kterým v budově č. p. XY v XY, vymezí jednotku (byt) č. 12 [dále jen „byt“ nebo „bytová jednotka“], a aby uzavřelo s žalobcem smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce v tomto rozhodnutí specifikovaném znění (výrok I.), 2) rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a 3) zamítl návrh žalobce „na přerušení řízení do řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31Cm 205/2009“ (výrok III.). [2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2013, č. j. 11 Cmo 85/2011-349, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a II. a ve výroku III. jej potvrdil „ve správném znění, že se zamítá návrh žalobce na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení ve věci obnovy řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 205/2009“ (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Na řešení dovolatelem formulovaných otázek, „zda při splnění podmínek zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) [dále jen ‚zákon o vlastnictví bytů‘], požádání o převod vlastnictví k bytu a uzavření dohody o prodloužení lhůty k převodu vlastnictví k bytu vzniklo na straně člena družstva oprávněné očekávání, že se stane vlastníkem bytu, a zda obstrukční a kverulatorní odmítání družstva převést vlastnictví k bytu (jednotce) může legitimně takové očekávání omezit či ohrozit“, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a proto se jejich řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016). [5] Odvolací soud své rozhodnutí totiž založil na závěru, že dovolatel podmínky pro vznik nároku na uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytu do jeho vlastnictví podle § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů nesplňuje, když dohodou dovolatele a družstva o převodu vlastnictví družstevního bytu uzavřenou dne 22. 10. 1995 (dále jen „dohoda“) byla lhůta k uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytu podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů prodloužena „do roku 2002“ a posléze byl dovolatel z družstva vyloučen (viz níže). [6] Dovolatel dále dovolacímu předkládá otázky, zda lze dohodu vyložit tak, že jejím prostřednictvím byla (pouze) prodloužena lhůta k uzavření smlouvy o převodu bytu podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, a zda případný závazek družstva k převodu bytu vzniklý na základě dohody zanikl podle § 292 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Žádná z uvedených otázek, které podle dovolatele dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, však dovolání přípustné nečiní. [7] Je tomu tak proto, že dospěl-li odvolací soud k závěru, podle něhož dohoda nezakládá samostatný nárok dovolatele na bezplatný převod bytové jednotky, ale byla jí toliko prodloužena lhůta k uzavření smlouvy o převodu bytu podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, je jeho výklad v souladu s § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 266 obch. zák., jakož i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1299/2004, a ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 498/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2335/2017. [8] S ohledem na zjištěné okolnosti nemá ani Nejvyšší soud pochyb o tom, že účelem, k jehož dosažení strany dohodu uzavřely, bylo prodloužit lhůtu k uzavření smlouvy o převodu bytu podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, když dohoda na toto ustanovení – jež možnost sjednání dohody o prodloužení této lhůty předpokládá – výslovně odkazuje. Ostatně i dovolatel – jak v žalobě, tak v jiné části dovolání (srov. citaci v odstavci [4] tohoto usnesení) – dohodu tímto způsobem vykládá. [9] Jelikož je správný závěr odvolacího soudu, podle něhož dohoda nezakládá samostatný nárok dovolatele na bezplatný převod bytové jednotky, není s to založit přípustnost dovolání ani otázka týkající se zániku tohoto nároku. [10] Předkládá-li dovolatel dovolacímu soudu dále právní otázky, prostřednictvím kterých napadá neplatnost svého vyloučení z družstva, pomíjí, že otázka platnosti jeho vyloučení z družstva již byla vyřešena v řízení vedeném pod sp. zn. 34 Cm 38/2001 (ve kterém Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2005, č. j. 34 Cm 38/2001-107, zamítl návrh žalobce na prohlášení rozhodnutí o jeho vyloučení z družstva za neplatné) a v jiném řízení, než v řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení z družstva za neplatné (§ 231 odst. 5 obch. zák.), soud platnost vyloučení z družstva přezkoumávat nemůže (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 104/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 640/2010, či ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2904/2021). [11] Na řešení ostatních dovolatelem předkládaných otázek (vymezených v části IV. dovolání) rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nespočívá, neboť s předmětem řízení v projednávané věci věcně nesouvisí (respektive souvisí pouze okrajově), a proto jejich řešení není způsobilé ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatele příznivější). [12] To platí také ve vztahu k dovolacím otázkám: 1) „Zda je přípustné, aby účastník zastoupený advokátem nebyl obesílán prostřednictvím svého právního zástupce a aby jeho právní zástupce nebyl obeslán k úřednímu jednání soudu vůbec s odůvodněním, že má svého právního zástupce vyrozumět sám a že proti takovéto praxi soudu neprotestoval? 2) Zda je přípustné jednat v nepřítomnosti účastníka, který není právně zastoupen, pokud požádal o odročení jednání a doložil, že je v den jednání na zahraniční dovolené, kterou měl sjednánu 6 měsíců před nařízeným jednáním ve věci? 3) Zda soud nemusí důkazy hodnotit jednotlivě a ve svém vzájemném souhrnu?“ [13] První ani druhá otázka dovolání nečiní přípustným proto, že situace v nich předpokládané v projednávané věci nenastaly. Právní zástupce dovolatele, který dovolatele v řízení zastupoval od podání žaloby až do právní moci rozhodnutí ve věci samé (sr