27 Cdo 952/2024 – Nejvyšší soud

27 Cdo 952/2024-452 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Cemex Czech Republic s. r. o., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3217/16, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27892638, zastoupené Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Křižovnické nám. 1/193, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Peteru Dajkovi, bytem v Bělehradě, Stojana Protića 29, Srbská republika, 2) Ing. Davidu Grohovi, bytem v Praze 5, Černochova 1291/4, PSČ 158 00, zastoupenému JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, PSČ 110 00, a 3) Vladimíru Hermanovi, bytem v Liberci, Boženy Němcové 499/4, PSČ 460 05, z nichž žalovaní 1) a 3) jsou společně zastoupeni Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, o zaplacení 432.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 138/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 4 Cmo 137/2023-386, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 4 Cmo 137/2023-386, v prvním výroku v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. zamítající žalobu na uložení povinnosti žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 132.000 Kč s příslušenstvím. II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. vyjma těch částí výroků, jimiž bylo rozhodnuto o žalobě na uložení povinnosti žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 132.000 Kč s příslušenstvím, se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 4 Cmo 137/2023-386, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, č. j. 80 Cm 138/2017-317, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 13. 12. 2017 se žalobkyně domáhá na žalovaných 1) a 2) společného a nerozdílného zaplacení 132.000 Kč s příslušenstvím a na žalovaných 1), 2) a 3) společného a nerozdílného zaplacení 300.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou jí měli žalovaní způsobit jako její jednatelé porušením péče řádného hospodáře. [2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. 80 Cm 138/2017-317, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.). [3] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Jednateli žalobkyně byli žalovaný 1) v období od 22. 6. 2009 do 4. 5. 2016, žalovaný 2) v období od 31. 5. 2011 do 23. 7. 2015, žalovaný 3) v období od 16. 8. 2012 do 23. 7. 2015 a pan Wlodzimierz Choluj (dále též jen „W. Ch.“) v období od 15. 3. 2010 do 16. 8. 2012. 2) Dne 5. 10. 2011 uzavřela žalobkyně se společností Maben Expert s. r. o. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 24145823 (dále též jen „Maben Expert“), vymazanou z obchodního rejstříku dne 11. 2. 2015, smlouvu o poradenství. Za žalobkyni smlouvu podepsali žalovaní 1) a 2). 3) Dne 20. 8. 2012 uzavřela žalobkyně se společností MARTIBE s. r. o., „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 24151599 (dále též jen „MARTIBE“), vymazanou z obchodního rejstříku dne 8. 4. 2015, smlouvu o poradenství. Za žalobkyni smlouvu podepsali žalovaní 1) a 2). 4) Společnost Maben Expert vyzvala žalobkyni k úhradě 132.000 Kč za poskytnutí odborného poradenství při posuzování adekvátnosti vykazovaných údajů v rámci due diligence, a to fakturou č. 110100006 vystavenou dne 5. 12. 2011. 5) Společnost MARTIBE vyzvala žalobkyni k úhradě 300.000 Kč za poskytnuté poradenství při nájmu lomu Žandov, a to fakturou č. 120100019 vystavenou dne 1. 11. 2012. 6) Podle výpisů z účtu uhradila žalobkyně vyfakturovanou částku 132.000 Kč dne 16. 12. 2011 a vyfakturovanou částku 300.000 Kč dne 15. 11. 2012. 7) Podle zápisu z jednání řádná valná hromada žalobkyně konaná dne 28. 6. 2013 mimo jiné schválila účetní závěrku žalobkyně za rok 2012. [4] Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanými, přičemž dospěl k závěru, že námitka je důvodná a „žalobou uplatněný nárok na náhradu škody údajně vzniklé proplacením těchto dvou faktur je promlčen“. [5] Podle soudu je ve smyslu § 398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), nezbytné „za okamžik, kdy se právnická osoba dozví o vzniku škody …, považovat okamžik, kdy se o vzniku škody dozví nebo mohla dozvědět osoba, která je oprávněna škodu vzniklou právnické osobě uplatňovat“. Takovou osobou může být i společník oprávněný podat žalobu za společnost. [6] O vzniku tvrzené škody ve výši 132.000 Kč proplacením faktury vystavené společností Maben Expert dne 16. 12. 2011 se podle soudu mohl dozvědět další jednatel žalobkyně W. Ch. již téhož dne, vzhledem k jeho zákonné povinnosti zajistit řádné vedení účetnictví podle § 135 odst. 1 obch. zák. Čtyřletá promlčecí doba práva na náhradu škody tak začala běžet právě od 16. 12. 2011 a skončila nejpozději dne 16. 12. 2015. [7] O vzniku tvrzené škody ve výši 300.000 Kč proplacením faktury vystavené společností MARTIBE dne 15. 11. 2012 se podle soudu mohli dozvědět společníci žalobkyně (Cemex Slavic Holdings B. V. a Rugby Holding B. V.) nejpozději schválením účetní závěrky za rok 2012 valnou hromadou žalobkyně dne 28. 6. 2013. Předmětná faktura byla řádně evidována v účetnictví žalobkyně, a tudíž se o ní mohli společníci schvalující účetní závěrku vycházející z účetnictví žalobkyně dozvědět. Čtyřletá promlčecí doba práva na náhradu škody tak začala běžet od 28. 6. 2013 a skončila dne 28. 6. 2017. [8] Jelikož žalobkyně podala žalobu v projednávané věci u soudu dne 13. 12. 2017, učinila tak až po uplynutí promlčecí doby ve vztahu k oběma uplatněným právům na náhradu škody. [9] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [10] Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování a dospěl ke stejnému skutkovému i právnímu závěru jako soud prvního stupně, přičemž uzavřel, že promlčecí doba „v případě celého nároku uplatněného podanou žalobou tedy uplynula nejpozději dne 28. 6. 2017“. Žaloba tak byla podána u soudu po jejím uplynutí. [11] Odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3526/2007, a ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, odvolací soud uzavřel, že „je na straně žalobkyně (poškozené) pro počátek běhu promlčecí doby rozhodující vědomost osoby oprávněné k uplatnění nároku ve vztahu k žalovaným“. Současně je třeba při posuzování otázky „kdy se poškozený dozvěděl či mohl dozvědět o škodě, … vycházet z prokázané vědomosti poškozeného (nikoliv z jeho předpokládané vědomosti o této škodě)“. [12] Podle odvolacího soudu bylo účetnictví žalobkyně, ve kterém byly zaúčtovány i předmětné faktury, přístupné jejím jednatelům i společníkům, přičemž jednatelé odpovídají za řádné vedení účetnictví a společníci mají právo do účetnictví společnosti nahlížet a kontrolovat jej. Uvedené pak oprávněným osobám umožňovalo „rozumově a s obvyklou péčí prověřit pravdivost a faktickou realitu“ faktur a uhrazených částek. [13] Oprávněné osoby mohly podle odvolacího soudu objektivně usoudit, že smluvní předpoklady pro úhradu částek nebyly splněny, neboť „u fakturace obou poradenských společností … zcela absentovaly odpovídající doklady prokazující faktické poskytnutí poradenské činnosti žalobkyni, např. v podobě obapolně podepsaného soupisu, obsahujícího jejich časovou i věcnou specifikaci nebo potvrzení řádnosti dohodnutého plnění“. [14] Oprávněnými osobami byli ve vztahu k oběma žalobou uplatněným právům společníci žalobkyně a ve vztahu k právu na náhradu škody ve výši 132.000 Kč též další jednatel žalobkyně W. Ch., jelikož se žádná z uvedených osob nepodílela na vzniku tvrzené škody. Oprávněným osobám ani nebránila „žádná zákonná překážka“ ve včasném podání žaloby. II. Dovolání a vyjádření k němu [15] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. [16] Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1627/2011, když dovodil, že schválením účetní závěrky společnosti se její společníci mohli dozvědět o způsobené škodě a kdo za ni odpovídá. Podle dovolatelky jsou v účetní závěrce uvedeny pouze souhrnné údaje, ze kterých nelze dovodit úhradu konkrétních faktur, či dokonce jejich fiktivnost. Stejně tak nelze ani z faktur samo