28 Cdo 1016/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1016/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 7. 2025 Spisová značka:28 Cdo 1016/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.1016.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 244 o. s. ř. § 246 odst. 1 o. s. ř. § 250g odst. 1 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.08.2025IV.ÚS 2426/25 Josef Baxa Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1016/2025-412 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) E. N. K., b) M. A. E. K., c) M. P. K., všichni zastoupeni Vratislavem Pěchotou, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87, za účasti: 1) J. H., zastoupený JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, 2) statutární město Brno, identifikační číslo osoby 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 93/2020, o dovolání účastníka 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, č. j. 18 Co 84/2022-370, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Účastník 1) je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 740 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Vratislava Pěchoty, advokáta se sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87. III. Účastník 1) je povinen zaplatit účastníku 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. 52 C 93/2020-257, Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozhodl, že žalobce a) a účastník 1) jsou každý v rozsahu id. 1/4, a žalobkyně b) a žalobce c) každý v rozsahu id. 1/8, vlastníky specifikovaných pozemků (vymezených označeným geometrickým plánem) v katastrálním území XY a nahradil v dotčeném rozsahu rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 6. 4. 2020, sp. zn. 1RP3253/2011-130754 3239/92, č. j. SPU 119539/2020 3239/92/101-RNP (výrok I); zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů mezi účastníky řízení (výroky II až IV) a o náhradě nákladů státu (výrok V). 2. Rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. 18 Co 84/2022-370, Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o žalobě ve vztahu k účastníku 1) tak, že se žaloba odmítá (výrok I bod a/), a v části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o žalobě na určení vlastnictví žalobců ve vztahu k parcelám parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY (vymezeným specifikovaným geometrickým plánem) v katastrálním území XY tak, že se žaloba zamítá (výrok I bod b/); v části výroku I, jíž bylo určeno vlastnictví žalobců k parcele parc. č. XY (vymezené tam označeným geometrickým plánem) v katastrálním území XY byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok I bod c/), ve výroku V změněn tak, že se náhrada nákladů řízení státu nepřiznává (výrok I bod d/), a zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Soudy takto v řízení dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen jako „o. s. ř.“), rozhodly o žalobě, jíž se žalobci domáhali znovuprojednání věci týkající se uplatněného restitučního nároku (vydání rozsudku, jenž by nahradil rozhodnutí správního orgánu s tím, že žalobci budou spolu s účastníkem 1/ určeni spoluvlastníky v žalobě označených pozemků v žádaných ideálních podílech), o němž bylo rozhodnuto specifikovaným rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 6. 4. 2020, tak, že oprávněné osoby (žalobci a účastník 1/) nejsou spoluvlastníky dotčených pozemků, neboť je nelze vydat z důvodu jejich zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud se přitom zabýval i závěry, jež soud prvního stupně učinil ve vztahu k účastníku 1) – J. H., kdy uvedl, že oprávněné osoby mají v předmětném řízení postavení samostatných společníků, neboť hmotné právo umožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi dle § 91 odst. 1 o. s. ř., a že z povahy předmětného řízení vyplývá, že je vyloučeno, aby se žalobci ujali aktivity i za ostatní účastníky správního řízení; dodal, že uvedeným však není dotčeno účastenství dle části páté o. s. ř. Vzhledem k tomu, že J. H. žalobu na znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem v zákonem stanovené lhůtě nepodal, odvolací soud žalobu ve vztahu k určení vlastnického práva účastníka 1) odmítl. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal účastník 1) – J. H. (dále i jen „dovolatel“), dovolání. Naplnění předpokladů jeho přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení v rozhodovací praxi dosud neřešené otázky procesního práva a odvolací soud se rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Formuluje otázku, zda může soud v řízení dle části páté občanského soudního řádu založit práva účastníka řízení, byť není žalobcem, ale k žalobnímu návrhu se připojí, podporuje ho a v řízení tvrdí a prokáže, že byl napadeným rozhodnutím dotčen na svých právech, či zda lze v takovém případě žalobu podle § 250g odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítnout. Dotazuje se, zda v situaci, kdy je rozhodnutí správního orgánu vydané v restituční věci vícero restituentů, postačí k nahrazení celého takového rozhodnutí podání žaloby podle části páté toliko jedním z restituentů. Napadené rozhodnutí považuje za překvapivé a v rozporu s jeho legitimním očekáváním, když odvolací soud věc posoudil odlišně než v několika předcházejících obdobných případech. Dovolatel dále zpochybňuje i posouzení překážek vydání nárokovaných pozemků (jejich zastavěnosti, či přináležitosti k ucelenému areálu), když má za to, že se odvolací soud v tomto ohledu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 5. Žalobci podali k dovolání nesouhlasné vyjádření, navrhujíce jeho odmítnutí. 6. Odmítnutí podaného dovolání navrhl ve svém vyjádření rovněž účastník 2). 7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 8. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. 9. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 11. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 12. Rozhodovací praxe dovolacího soudu dospěla k závěru, že k doložení svého oprávnění k podání žaloby ve smyslu ustanovení § 244 a násl. o. s. ř. musí žalobce tvrdit, že rozhodnutím správního orgánu, který rozhodoval ve věci soukromého práva, byl dotčen na svých právech (že byl v těchto právech nějakým, byť málo významným, způsobem zkrácen) a že tuto újmu lze odstranit tím, že o věci bude znovu rozhodnuto soudem (§ 246 o. s. ř.). Posouzení otázky, zda žalobce je vskutku osobou dotčenou na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta, je přitom závěrem o věcné legitimaci, nikoliv závěrem o účastenství v řízení. Tvrdí-li pak žalobce, že byl dotčen na svých právech, byť je to z povahy vě