28 Cdo 1058/2001 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1058/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2001 Spisová značka:28 Cdo 1058/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1058.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 573/01 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1058/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl o dovolání 1. Z. R., 2. A. K., 3. M. K., 4. I. A., a 5. V. K., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 18.1.2001, sp. zn. 27 Co 578/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 138-141/98 /žalobců Z. R., A. K., M. K., I. A. a V. K. proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků/, takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u soudu 22.6.1998 se žalobci domáhali, aby žalovanému fondu bylo uloženo uzavřít se žalobci smlouvu o převodu vlastnictví k pozemku parc. č. 228/29, pozemku parc. č. 228/31, pozemku parc. č. 228/33 a k pozemku parc. č. 228/4 v katastrálním území D. /Obec O. V./, okres P. Podle názoru žalobců má žalovaný fond oprávnění tyto pozemky převést do vlastnictví žalobců k uspokojení nároků podle ustanovení § 14 až § 16 nebo § 20 zákona č. 229/1991 Sb. Žalobci získali nárok na převod uváděných pozemků na základě smluv o postoupení pohledávky na vydání náhradních pozemků, jež byly uzavřeny mezi nimi a postupujícím J. Č. Okresní soud Praha-východ na základě těchto žalob, obsahujících také návrh na vydání předběžného opatření, usnesením z 1.7.1998 uložil předběžným opatřením žalovanému fondu povinnost nepřevést je do vlastnictví někoho jiného, nevložit je do obchodní společnosti, nezatížit je zástavním právem, věcným břemenem či jiným věcným právem, ani nepronajmout v žalobě žalobců uvedené pozemky, a to ani jejich část nebo podíl k nim. Usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření bylo potvrzeno i usnesením Krajského soudu v Praze. Žalovaný P. f. ČR navrhl zamítnutí žaloby žalobců s poukazem na to, že ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. nestanoví P. fondu povinnost poskytnout konkrétní pozemky konkrétním osobám. Pokud v daném případě územní pracoviště P. P. f. ČR sepsalo se žalobci návrhy na přiznání konkrétních náhradních pozemků, šlo tu pouze o předběžnou dohodu, která sloužila jako podklad pro další rozhodování P. fondu o případném poskytnutí náhradního pozemku konkrétní osobě. V daném případě bylo posléze P. f. ČR stanoveno, že pozemky uváděné žalobci nebudou zatím z vlastnictví státu převáděny. Soud prvního stupně si vyžádal od P. f. ČR metodický pokyn č. 1/3 k převodu pozemků ve vlastnictví státu oprávněným osobám a zápis o jednání komise P. o f. ČR pro převody pozemků a o dohadovacím řízení z 2.6.1998, vyslechl v řízení žalobce I. A., A. K., V. K. a M. K., jako účastníky řízení, vyslechl svědky P. S., J. N., Z. L., vyžádal si od Městského úřadu O. V. územní plán sídliště útvaru O. V. - části pro katastrální území D., vyžádal si také od Katastrálního úřadu P. výměry pozemků parc. č. 228/31, 228/33, 228/34 a 228/29 a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ z 15.7.199, č.j. 6 C 138-141/98-52, byla žaloba žalobců zamítnuta. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu Praha-východ zálohované náklady na svědečné 56,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že soud neshledal důvodnými žalobní návrhy žalobců na uložení povinnosti žalovaného fondu na uzavření smluv s nimi o bezúplatném převodu pozemků, jež jsou ve vlastnictví státu a ve správě P. f. ČR. Soud prvního stupně pokládal za prokázané, že žalobci jsou jako smluvní nabyvatelé postoupených pohledávek oprávněnými osobami podle ustanovení § 33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v rozsahu postoupené pohledávky za pozemky, které nemohly být původnímu restituentovi J. Č. vydány ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Měl proto soud prvního stupně za to, že žalobci jsou v daném případě aktivně legitimováni v tomto občanském soudním řízení a že žalovaný P. f. ČR je v tomto sporu pasívně legitimován. Soud prvního stupně však přisvědčil názoru žalovaného fondu, že je plně v jeho pravomoci rozhodnout o tom, které pozemky budou podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. převedeny z vlastnictví státu do vlastnictví oprávněných osob podle citovaného zákona; jestliže podle výsledků dohadovacího řízení nebyl převod žalobci požadovaných pozemků P. f. ČR odsouhlasen, nelze chybějící projev vůle žalovaného fondu k uzavření smluv o převodu pozemků nahradit soudním rozhodnutím. K odvolání žalobců proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Praze usnesením ze 6.4.2000, sp. zn. 27 Co 60/2000, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že se nezabýval zdůvodněním žalobci uplatňovaného nároku, vázaností účastníků právního vztahu návrhem smlouvy a jeho akceptací podle ustanovení § 43a a § 44 občanského zákoníku, když žalobci tvrdili, že žalovaný jejich návrhy přijal ve smyslu ustanovení § 43c občanského zákoníku a touto akceptací je vázán. Tento nedostatek byl třeba v dalším řízení odstranit a dále je třeba se zabývat ze strany soudu prvního stupně i otázkou právního posouzení věci z hlediska ustanovení § 50a občanského zákoníku. V dalším průběhu řízení Okresní soud Praha-východ rozsudkem z 20.8.2000, č.j. 6 C 138-141/98-91, opět žalobu žalobců zamítl. Rozhodl také, že nikdo z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu Praha-východ na úhradu zálohovaného svědečného 56,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se uvádělo, že návrhy smluv posoudil soud jako jednostranný úkon žalobců, jímž uplatnil-li své nároky vůči povinnému subjektu na převod v návrzích specifikovaných náhradních pozemků z vlastnictví státu do jejich vlastnictví; žalovaný tím, že návrh smlouvy opatřil svým razítkem a podpisem, stvrdil jejich převzetí se závazkem je projednat v souladu s interním prováděcím předpisem žalovaného fondu a učinit závěry, které povedou buď k uzavření smlouvy o převodu těchto pozemků či k dalšímu jednání tak, aby oprávněné nároky žalobců byly uspokojeny. Na žádném návrhu smlouvy není však vyjádřen souhlas žalovaného fondu s obsahem návrhu smlouvy, ani závazek žalovaného převést do vlastnictví žalobců pozemky za podmínek uvedených v návrhu. „Jestliže pro smlouvu o převodu nemovitosti zákon vyžaduje písemnou formu, musí vůle účastníků smlouvy vyplývat jasně a srozumitelně z jejich písemného projevu na téže listině; v daném případě takový kvalifikovaný projev akceptace návrhu žalovaným nelze dovodit\". Nebylo tu možné z ničeho dovodit ani závazek ze smlouvy o budoucí smlouvě. Proto soud prvního stupně žalobců zamítl. Výroky o nákladech řízení byly odůvodněny tím, že žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, a dále ustanovením § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ z 20.7.2000, č.j. 6 C 138-141/98-91, rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem z 18.1.2001. sp. zn. 27 Co 578/2000. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Byl zamítnut návrh na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu k posouzení otázky převodu pozemků v případě oznámení o schválení právních úkonů, sděleného osobám navrhujícím smlouvu o převodu, z hlediska ustanovení § 43a až § 53c občanského zákoníku. Odvolací soud byl toho názoru, že z návrhu žalobců, učiněných žalovanému fondu, na převod pozemků žalobcům z vlastnictví státu, bylo zřejmé, že nešlo o návrhy na převod konkrétních existujících pozemků žalobcům. V době vypracování těchto návrhů /20.11.1997/ ani tyto pozemky neexistovaly, neboť až následně, na základě objednávky z 3.4.1998, byl zhotoven geometrický plán, podle něhož pozemky, které žalobci požadují převést, měly být odděleny z pozemku parc. č. 228/1 v katastrálním území D. Pozemky v době podání návrhu nebyly tedy určeny konkrétně, nebyly vytyčeny a neexistovaly v době, kdy žalovaný fond dopisem ze dne 3.4.1998 oznámil žalobcům, že jejich návrhy byly schváleny. V době učině