28 Cdo 1073/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1073/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2024 Spisová značka:28 Cdo 1073/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.1073.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Dotčené předpisy:předpisu č. 12/1945 Sb. předpisu č. 108/1945 Sb. § 8 odst. 1 písm. h) předpisu č. 428/2012 Sb. čl. 89 odst. 2 předpisu č. 1/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1073/2023-416 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., identifikační číslo osoby 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, za účasti: Cisterciácké opatství Vyšší Brod, identifikační číslo osoby 004 76 684, se sídlem ve Vyšším Brodě, Klášter 137, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, o vydání nemovitých věcí a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 21/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2023, č. j. 4 Co 62/2018-382, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit Cisterciáckému opatství Vyšší Brod na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10. O d ů v o d n ě n í : 1. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce, v pořadí svým druhým rozhodnutím ve věci, rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 4 Co 62/2018-382, poté, co zamítl žalobcův návrh na přerušení řízení (výrok I), potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 18. 12. 2017, č. j. 11 C 21/2017-193 (výrok II), a rozhodl o nákladech odvolacího a (předcházejícího) dovolacího řízení (výrok III). [Označeným rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba na nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 10. 5. 2017, č. j. 201603/2013/R481/RR23491, výrokem soudu, jímž se Cisterciáckému opatství Vyšší Brod nevydávají tam označené pozemky v katastrálních územích Heřmaň u Českých Budějovic a Pašínovice.] 2. Odvolací soud takto rozhodl s ohledem na závěry vyslovené v nálezu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. I. ÚS 3918/19, jímž Ústavní soud v posuzované věci (jakož i několika dalších věcech s ní spojených) zrušil odvolacím soudem dříve vydané rozhodnutí (jímž bylo žalobě na nahrazení označeného rozhodnutí správního orgánu vyhověno), včetně na něj navazujícího usnesení Nejvyššího soudu (o odmítnutí dovolání). Ve zmíněném nálezu Ústavní soud vyslovil názor, že se výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. h) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů, neuplatní (dekretální konfiskace nenastala) v případě, že konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, případně dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, nebyla účinně provedena, a prosadí se proto (v posuzované věci) závěry o naplnění zákonných předpokladů restituce předmětného majetku podle aplikovaného restitučního předpisu, zákona č. 428/2012 Sb. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu výroků II a III, podal dovolání žalobce. Předestřel otázky účinků dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., významu vydaných konfiskačních vyhlášek, výkladu výlukového důvodu § 8 odst. 1 písm. h) zákona č. 428/2012 Sb. či důsledků faktického jednání státu při realizaci konfiskace. Měl za to, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od dovoláním citované judikatury dovolacího soudu, zatímco rozhodovací praxi Ústavního soudu v nastíněných otázkách nepovažuje dovolatel za zcela konzistentní. Navrhuje se zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, spolu s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně, jemuž má být věc vrácena k dalšímu řízení. 4. Cisterciácké opatství Vyšší Brod, coby účastník řízení, podalo k dovolání nesouhlasné vyjádření a navrhlo, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné. 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 7. Z výše shrnutého průběhu řízení je zřejmé, že do řízení o posuzované věci svým rozhodnutím zasáhl významně Ústavní soud, na podkladě účastníkem (Cisterciácké opatství Vyšší Brod) podané ústavní stížnosti. Pro řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (vyhlášené jako ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Přiměřeně se též uplatní ustanovení občanského soudního řádu, pokud zákon č. 182/1993 Sb. nestanoví jinak (§ 63 citovaného zákona). Na rozhodnutí vydaná Ústavním soudem se per analogiam vztahuje § 226 odst. 1 o. s. ř., přičemž pravidlo o vázanosti právním názorem platí v tomto případě pro všechny soudy rozhodující v dané věci, tedy i pro Nejvyšší soud, který podle § 10a o. s. ř. rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 77/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 12, č. 142, a nález ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. II. ÚS 156/95, publikovaný tamtéž, svazek 5, č. 9). Obecné soudy tak musí respektovat právní názor vyslovený v kasačním nálezu Ústavního soudu vydaném v téže věci a musí podle něj postupovat a řídit se jím. [K problematice závaznosti nálezů Ústavního soudu lze dále odkázat např. i na nálezy vydané ve věcech sp. zn. III. ÚS 425/97, sp. zn. Pl. ÚS 4/06, sp. zn. IV. ÚS 301/05, sp. zn. IV. ÚS 1642/11 či sp. zn. IV. ÚS 2213/16, z nichž vyplývá mimo jiné, že v řízení následujícím po kasačním nálezu není prostor pro úvahy o správnosti či úplnosti právního názoru, na němž je takový nález založen; uvedené pravidlo vyplývá i z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít nekonečnému soudnímu ping-pongu, který by neúměrně prodlužoval řízení, a tím porušoval právo účastníků na spravedlivý proces; k tomu srov. i nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1642/11.] 8. Odvolací soud, jenž přitakal závěrům soudu prvního stupně o naplnění podmínek naturální restituce podle zákona č. 428/2012 Sb., se od závazného právního názoru Ústavního soudu, který byl vyjádřen v této (nyní projednávané) konkrétní věci, totiž že naplnění výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. h) zákona č. 428/2012 Sb. (potažmo účinkům dekretální konfiskace) brání (se zřetelem k učiněným skutkovým a právním konkluzím) nedostatek účinného provedení konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., nikterak neodchýlil. Jeho postup přitom plně koresponduje výše citované judikatuře Ústavního soudu o závaznosti jeho nálezů. K ní se ve své recentní judikatuře hlásí i dovolací soud (srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1468/2023). 9. V posuzované věci tak není prostor ani pro úvahu, zdali odvolacím soudem učiněné konkluze v označených právních otázkách (vycházející z nosných důvodů Ústavním soudem v dané věci vydaného kasačního nálezu) plně korespondují veškerým dovolacím soudem dříve přijatým závěrům (shrnutým i v dovolatelem odkazovan