28 Cdo 1095/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1095/2025-659 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) H. B., b) K. Č., a c) K. S., všech zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Nové Město, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Rubešova 162/8, za účasti H. P., jako vedlejší účastnice na straně žalované, o převodu zemědělských pozemků oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 263/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2024, č. j. 21 Co 357/2024-613, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 14 077,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Mládka, advokáta se sídlem v Praze 1, Nové Město, Ostrovní 2064/5. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2024, č. j. 21 Co 357/2024-613, Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově (soud prvního stupně) ze dne 27. 6. 2024, č. j. 15 C 263/2023-573, v jeho výrocích I a IV, jimiž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobkyněmi (oprávněnými osobami, nabývajícími) smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků v katastrálních územích XY, XY a XY a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně byla žalovaná zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 2. Rozhodováno bylo o žalobkyněmi uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že restituční nárok žalobkyň coby oprávněných osob (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb.) dosud nebyl plně uspokojen v důsledku liknavého postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky), že žalobkyním přiřknuté náhradní pozemky nejsou k danému účelu nevhodné, že jejich převodu z vlastnictví státu do vlastnictví žalobkyň nebrání žádná překážka a jejich cena nepřevyšuje hodnotu neuspokojeného restitučního nároku. 3. Dovoláním napadá žalovaná (dále i jen „dovolatelka“) rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku I, zmiňujíc současně i nákladový výrok II rozsudku jen jako akcesorický. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně rozhodnutí závisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené. Za nesprávný a odchylující se od konstantní judikatury považuje postup odvolacího soudu spočívající „v opomenutí důkazu a absenci řádného a přezkoumatelného odůvodnění takového postupu“; vytýká, že odvolací soud neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem, resp. výslech zpracovatele jí předloženého znaleckého posudku k ocenění nevydaných pozemků (mající takto vliv i na určení výše restitučních nároků žalobkyň), aniž by tento postup přezkoumatelným způsobem odůvodnil, a že vyšel jen ze znaleckého posudku vypracovaného znalkyní prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D., který dovolatelka nepovažuje za úplný a správný. Jako kontradiktorní k ustálené judikatuře dovolatelka současně nastoluje i otázku vhodnosti (převoditelnosti) pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětný pozemek“ nebo i „pozemek“), namítajíc, že pozemek je územním plánem obce XY zařazen do zastavitelné plochy a je určen k zástavbě rodinnými domy. Odvolacímu soudu přitom dovolatelka vytýká, že neprovedl dostatečnou komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů se zájmy žalobkyň na náhradní uspokojení jejich restitučních nároků, omezil-li se na nesprávný závěr, že plánovaná výstavba na předmětném pozemku nebude realizována v blízkém časovém horizontu. Dovolatelka navrhuje zrušení obou rozsudků a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Samostatným podáním dovolatelka učinila i návrh na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. 4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. 5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze obecně odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního vhodného pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05). 7. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) lze tudíž přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020). Za projev liknavosti a svévole lze podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2924/2019, nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2586/2019) – považovat i takový postup, kdy stát znemožňuje či znesnadňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020) a kdy tak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020). 8. Rozhodovací praxe dovolacího soudu současně sleduje zásadu, že cena náhradního pozemku (pozemků) má být ekvivalentní ceně pozemku (pozemků), který byl oprávněné osobě odebrán; pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008). Má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice evidovány jako zemědělské (co do druhu půdy, takto i zemědělsky obhospodařované), nicméně byly určeny k výstavbě – v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby atp. – je však třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 C