28 Cdo 1098/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1098/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2007 Spisová značka:28 Cdo 1098/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1098.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1793/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1098/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. J. M., a 2. A. M., zastoupených advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 11. 5. 2005, sp. zn. 58 Co 221/2004, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 37/2000 (žalobců: A. S. V., a B. E. V.,  zastoupených advokátkou, proti žalovaným J. M. a A. M., zastoupeným advokátem, o vydání věcí), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 5. 11. 1991, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 2. 9. 2003, č. j. 41 C 37/2000-453. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo uloženo žalovaným J. M. a A. M. uzavřít se žalobci dohodu o vydání nemovitostí – domu čp. 1416 a pozemků parc. č. 379/13 (o výměře 259 m2) a parc. č. 379/12 (o výměře 1002 m2), se všemi součástmi a příslušenstvím, v katastrálním území P., zapsaných na listu vlastnictví č. 1730 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P. Byl však zamítnut žalobní návrh, aby povinnost uzavřít dohodu o vydání uvedených nemovitostí byla uložena také žalovanému profesoru J. M. Žalovaným J. M. a A. M. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobcům S. V. a E. V. na náhradu nákladů řízení 35.695,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému prof. J. M. nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným J. M. a A. M. bylo ještě uloženo zaplatit společně a nerozdílně na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 na úhradu vyplaceného znalečného 11.210,50 Kč a na úhradu soudního poplatku 300,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaných J. M. a A. M. proti rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 11. 5. 2005, sp. zn. 58 Co 221/2004. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o věci samé (označeném I.) a ve výrocích o nákladech řízení (označených III., V. a VI.), a to v přesněji formulovaném znění (po předchozí změně žalobního návrhu žalobců po úmrtí žalobce J. M.). Žalovaným J. M. a A. M. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 7.815,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalovaných nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud především uváděl, že vzhledem k tomu, že v průběhu řízení v této právní věci dne 20. 12. 2003 zemřel žalobce prof. J. M., odvolací soud usnesením z 13. 5. 2004, sp. zn. 58 Co 221/2004, rozhodl podle ustanovení § 107 občanského soudního řádu o tom, že v řízení bude dále pokračováno s žalovanými A. M. a J. M., jako s dědici uvedeného zemřelého žalobce J. M. Po úmrtí žalobce prof. J. M. žalobci A. M. aj. M. navrhli této skutečnosti odpovídající změnou žalobního návrhu, kterou odvolací soud svým usnesením připustil s poukazem na ustanovení § 95 odst. 1, § 211 a § 216 občanského soudního řádu. Dále odvolací soud poukazoval zejména na to, že tu došlo k vydání nálezu Ústavního soudu ČR z 25. 11. 1999, III. ÚS 470/97, jímž byla zrušena předchozí rozhodnutí soudů, vydaná v této právní věci, a to rozsudek Městského soudu v Praze z 8. 7. 1997, sp. zn. 15 Co 260/97, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 z 2. 10. 1996, sp. zn. 8 C 328/91. Tímto nálezem Ústavního soudu ČR byla závazně vyřešena otázka postavení oprávněných osob v této restituční právní věci, okolnosti výzvy k vydání věcí i toho, kdo je povinou osobou v daném případě ve smyslu ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Pro další řízení po zrušovacím nálezu Ústavního soudu ČR vyplynulo pro obecné soudy doplnění dokazování ohledně tvrzené existence důvodů svědčících pro vydání nemovitostí, jak toto vydání navrhovali žalobci; doplnění v tomto smyslu provedl soud prvního stupně odpovídajícím způsobem. Dovolací soud má proto shodně se soudem prvního stupně za to, že bylo prokázáno, že žalobci jsou v tomto sporu oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 19 a § 20 zákona č. 87/1991 Sb., dále že výzva k vydání věcí byla žalobci řádně a včas uplatněna,  stejně tak jako i žaloba byla žalobci podána u soudu v zákonem stanovené lhůtě. Odvolací soud byl (shodně se soudem prvního stupně) i toho názoru, že žalovaní J. M.. a A. M. jsou, jako osoby blízké ve vztahu k původním vlastníkům nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, povinnými osobami podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. V daném případě totiž právní předchůdci uvedených žalovaných nabyli sporné nemovitosti za cenu nižší o 27,22 %, než jaká měla být tato cena podle tehdy platného cenového předpisu; odvolací soud pokládal za odpovídající výsledkům provedeného dokazování i právní závěr soudu prvního stupně, že právní předchůdci žalovaných nabyli nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, i na základě protiprávního zvýhodnění, a to s ohledem na tehdejší angažovanost původního žalobce prof. J. M. Odvolací soud byl i toho názoru, že byla soudem prvního stupně správně posouzena i povinnost žalovaných vydat žalobcům také pozemky parc. č. 379/13 a parc. č. 379/12 v katastrálním území B., které měli žalovaní dosud v osobním užívání, když toto právo osobního užívání pozemků bylo tu získáno v souvislosti s nabytím vlastnického práva ke stavbě na pozemku, která byla získána za podmínek uvedených v § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu včetně správných akcesorických výroků o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalované v řízení zastupoval, dne 18. 8. 2005 a dovolání ze strany žalovaných bylo podáno dne 12. 10. 2005 u Obvodního soudu pro Prahu 4, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil v celém rozsahu rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť směřuje, proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež má po právní stránce zásadní význam. Z tohoto dovolání dovolatelů vyplývalo, že jako dovolací důvod uplatňují, že rozsudek odvolacího soudu, napadený jejich dovoláním, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé především poukazovali na to, že matka žalovaných A. M., původní spoluvlastnice nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, zemřela dne 4. 3. 1991, tedy před účinností zákona č. 876/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a tedy nikdy od žalobců neobdržela výzvu k vydání sporných nemovitostí. Dále dovolatelé vyslovovali svůj názor, že na nemovitosti, uváděné v žalobě žalobců, „se nikdy nevztahoval žádný restituční nárok“. Dovolatelé uváděli, že jsou přesvědčeni, že v daném případě soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích nereagovaly a nezodpověděly žalovanými předkládané námitky a argumenty. Dovolatelé rozhodně nesouhlasili se závěrem odvolacího soudu, že právní předchůdci žalovaných nabyli nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, na základě protiprávního zvýhodnění. Poukazovali v této souvislosti na to, že ohledně koupě těchto nemovitostí proběhlo řádné výběrové řízení a že právní předchůdci žalovaných v souvislosti s tímto výběrovým řízením dali k dispozici svůj byt o kuchyni a dvou pokojích (i s garáží). Také výpočet kupní ceny ohledně nemovitostí, nabytých právními předchůdci žalovaných smlouvou z 3. 10. 1977, nebyl podle názoru dovolatelů k v tomto řízení proveden důsledně podle ustanovení zákona č. 182/1988 Sb., třebaže v této právní věci byly soudu podány celkem čtyři znalecké posudky. Některé z těchto posudků svými závěry přesáhly rámec pověření k vypracování těchto posudků, daného jim soudem, a obsahovaly právní závěry, které znalcům nenáležejí. Podle názoru dovolatelů v daném případě stát, který získal stavbu domu čp. 1416 v Braníku po 1. 6. 1953 (propadnutím majetku žalobc