28 Cdo 11/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 11/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2007 Spisová značka:28 Cdo 11/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.11.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 11/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy          JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: a) MUDr. P. Č., a b) N. T., zastoupených advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 30. 11. 2004, sp. zn. 21 Co 303/2004, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. 11 C 397/2001 (žalobců MUDr. P. Č. a N. T., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1. M. č. P. 5, zastoupené advokátkou, a 2. I. – I. r. o. P., o vydání věci), takto: I.      Dovolání dovolatelů se zamítají.             II.     Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 30. 10. 1995, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 30. 3. 2004, čj. 11 C 397/2001-107. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zmítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby  žalovaným byla uložena povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání zbořeniště        čp. 482 a stavební parcely č. 3440, zapsaných na listu vlastnictví č. 10 pro katastrální území S. (obec P.). Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované M. č. P. 5 na náhradu nákladů řízení 15.425,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanou inženýrskou realitní organizací nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, podaném žalobci, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 30. 11. 2004, sp. zn.                21 Co 303/2004. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované M. č. P. 5 na náhradu nákladů odvolacího řízení 3.175,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo také rozhodnuto, že žalobci a žalovaná inženýrská realitní organizace nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobcům bylo také uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na jím placené náklady řízení 500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud měl za to, že si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, které také správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud konstatoval, že v tomto řízení o nároku na vydání věcí podle zákona č. 87/1991 Sb. a ústavního nálezu č. 164/1994 Sb. jsou žalobci oprávněnými osobami podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. c) a § 14 zákona č. 87/1991 Sb. Ohledně žalovaných měl odvolací soud za to, že povinnou osobou je tu M. č. P. 5, která žalobci uváděné nemovitosti získala podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí, když k těmto nemovitostem, které v roce 1971 propadly ve prospěch státu rozhodnutím soudu, vydaným v trestním řízení soudním, když k těmto nemovitostem měl právo hospodaření B. p. P. 5, státní podnik (v likvidaci) a ohledně tohoto nemovitého majetku nebyl v době nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (tj. k 24. 5. 1991) uplatněn nárok podle zákona           č. 87/1991 Sb., takže na O. h. m. P. přešlo ohledně těchto nemovitostí ze státu vlastnictví podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. O. h. m. P. pak svěřila hospodaření s nemovitostmi, uváděnými žalobci, žalované M. č. P. 5. Odvolací soud poukazoval dále na to, že pod povrchem pozemku parc. č. 3440 v katastrálním území S. je stavba S. t., konkrétně jeho jižní kloubový úsek včetně rozpletů vzduchotechnických kanálů tunelu a drenážního systému, instalovaného podél tělesa tunelu. Tyto součásti věci hlavní – S. t. zasahují do pozemku, o nějž jde v tomto řízení, takže tu jde o stavbu, zřízenou po převzetí pozemku státem, na niž je nutno vztáhnout ustanovení § 8 odst. 3 zákona          č. 87/1991 Sb., podle něhož taková stavba brání vydání pozemku oprávněným osobám podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Není zde rozhodné,  uváděl odvolací soud, že jde o stavbu umístěnou pod povrchem země; odvolací soud tu  poukazoval i na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona           o půdě), v němž je pamatováno i na stavbu umístěnou pod povrchem země. Odvolací soud proto potvrdil žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1, § 148 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 9. 2. 2005 a dovolání ze strany žalobců bylo v pondělí dne 11. 4. 2005 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 5, tedy ve lhůtě stanovené v    § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatelé namítali, že v daném případě stavba S. t. nezasahuje do pozemku parc. č. 3440 v katastrálním území S.; tento tunel je pod povrchem země a nebrání v tom, aby pozemek byl žalobcům, jako oprávněným osobám, vydán.  Podle názoru žalobců nelze tu ohledně uvedeného pozemku poukazovat ani na zákon   č. 229/1991 Sb., neboť ustanovení tohoto zákona na projednávanou právní věc nedopadají. Dovolání dovolatelů tu směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu z 30. 11. 2004, takže dovolání tu bylo nutno projednat a rozhodnout o něm ve smyslu bodu 17 přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb. podle dosavadních předpisů, platných před účinností zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád. Přípustnost dovolání tu bylo možné posoudit podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), podle něhož je dovolání přípustné i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil. Tak tomu bylo i  v daném případě, kdy Obvodní soud pro Prahu 5 původně svým rozsudkem z 20. 11. 2002, čj.      11 C 397/2001-72, žalobě žalobců vyhověl, ale tento jeho rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze z 3. 12. 2003, sp. zn. 14 Co 420/2003, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto dalším  řízení pak Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl žalobu zamítajícím rozsudkem z 30. 3. 2004, čj.                     11 C 397/2001-107, který pak byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze z      30. 11. 2004, sp. zn. 21 Co 303/2004. Přípustné dovolání dovolatelů bylo třeba z hlediska jeho důvodnosti posoudit podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v němž je stanoveno, že se oprávněným osobám podle tohoto zákona nevydává pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena po převzetí pozemku státem. Právní problematikou ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. se zabývalo např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 7/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, v němž byl zaujat právní názor , že stavbou umístěnou na pozemku (ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona  č. 87/1991 Sb.) je i stavba, která je pod povrchem pozemku (např. garáž, která je zbudována pod povrchem pozemku). V odůvodnění tohoto uveřejněného rozhodnutí bylo vysvětlováno, že pozemkem, jako částí zemského povrchu, odděleného hranicí od jiného pozemku (ve smyslu ustanovení § 27 písm. a/ zákona