28 Cdo 1104/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1104/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 11. 2009 Spisová značka:28 Cdo 1104/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1104.2009.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele V. S., H. u B., zastoupeného JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou, 693 01 Hustopeče, Bratislavská 25, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 10. 9. 2008, sp. zn. 18 Co 216/2008, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 118/2003 (žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou, proti žalované akciové společnosti Agro Staňkov, IČO 0011 5746, Staňkov, Plzeňská 350, zastoupené JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem, 344 01 Domažlice, Mánesova 272, o 736.406,10 Kč), takto: I. Odmítá se dovolání dovolatele proti výroku (označenému I.) rozsudku Krajského soudu v Plzni z 10. 9. 2008, sp. zn. 18 Co 216/2008, vydaného v právní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 118/2003. II. Zamítá se dovolání dovolatele proti dalším výrokům rozsudku Krajského soudu v Plzni z 10. 9. 2008, sp. zn. 18 Co 216/2008, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 118/2003. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobce, podané u soudu 19. 1. 2000, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze 6. 3. 2008, č. j. 3 C 118/2003-297. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla žaloba žalobce zamítnuta co do části žalobního návrhu v částce 129.161,40 Kč s 0,05% úroku denně od 27. 4. 1992 do zaplacení. Bylo však žalované akciové společnosti uloženo zaplatit žalobci 607.244,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 6. 11. 1999 do 22. 3. 2005, s 9,25 % z této částky od 23. 3. 2005 do 31. 3. 2005, s 9 % z této částky od 1. 4. 2005 do 28. 4. 2005, s 8,75 % z této částky od 29. 4. 2005 do 30. 10. 2005, s 9 % z této částky od 31. 10. 2005 do 27. 7. 2006, s 9,25 % od 28. 7. 2006 do 28. 9. 2006, s 9,5 % od 29. 9. 2006 do 31. 5. 2007, s 9,75 % od 1. 6. 2007 do 26. 7. 2007, s 10 % od 27. 7. 2007 do 30. 8. 2007, s 10,25 % od 31. 8. 2007 do 29. 11. 2007, s 10,5 % od 30. 11. 2007 do 7. 2. 2008 a s 10,75 % od 8. 2. 2008 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, a to vše do tří dnů od právní moci uvedeného rozsudku. Dalším výrokem tohoto rozsudku (označeným II.) byla žaloba „v části, v níž žalobce požaduje příslušenství pohledávky, zamítnuta ve výši rozdílu mezi uplatněnou výší 0,05 % z částky 607.244,70 Kč a přiznanou výší úroku z prodlení“. Žalované akciové společnosti bylo uloženo nahradit žalobci na nákladech tohoto řízení 25.738,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované akciové společnosti bylo také uloženo nahradit Okresnímu soudu v Domažlicích jím placené náklady v tomto řízení částkou 23.450,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvoláních žalobce i žalované akciové společnosti proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 10. 9. 2008, sp. zn. 18 Co 216/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze 6. 3. 2008, č. j. 3 C 118/2003-297, potvrzen ve výroku označeném I. (zamítajícím žalobu žalobce co do částky 129.161,40 Kč s 0,05 % úroku od 27. 4. 1992 do zaplacení). V dalších výrocích byl rozsudek soudu prvního stupně změněn takto: Žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalobci 607.2434,70 Kč s 10% úrokem z prodlení z této částky od 22. 1. 2000 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, zatím co „ve zbytku byla žaloba na zaplacení příslušenství z částky 607.244,70 Kč zamítnuta“. Žalobci bylo uloženo nahradit na účet Okresního soudu v Domažlicích placené náklady řízení částkami 4.104,- Kč a 19.346,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Výrokem rozsudku odvolacího soudu (označeným IV.) byl zrušen výrok rozsudku soudu prvního stupně ukládající žalované akciové společnosti zaplatit žalobci na nákladech řízení 25. 738,- Kč a v rámci tohoto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, zatím co odvolání žalované akciové společnosti bylo shledáno částečně důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb. byl v tomto případě J. K. (jemuž vznikla pohledávka ve výši vypočteného majetkového podílu až po uplynutí lhůty uvedené v § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb.), tento nárok přešel na dědice J. K. a následně pak na základě smlouvy o postoupení pohledávky na žalobce. J. K. se nestal členem transformované právnické osoby (Zemědělského družstva Staňkov) a ani do své smrti neprovozoval zemědělskou výrobu; vznikl mu nárok na výplatu podílu až po sedmi letech od schválení transformačního projektu, tj. až od 5. 11. 1999. Žalobce V. S. uplatnil nárok na vydání majetkového podílu žalobou u soudu dne 19. 1. 2000; má nárok na vydání celého majetkového podílu a tento nárok byl vypočten (a to podle znaleckého posudku správně vypočten) částkou 736.406,10 Kč. Žalovaná akciová společnost Agro Staňkov uplatnila vůči tomuto nároku k započtení své pohledávky vůči žalobci ve výši 88.278,20 Kč (představující pravomocně přiznané náklady řízení v právních věcech sp. zn. 3 C 119/96 a sp. zn. 4 C 16/99 Okresního soudu v Domažlicích). Podle názoru odvolacího soudu bylo třeba k tomuto započtení pohledávky žalované akciové společnosti přihlédnout a do této částky tak nemohl být nárok žalobce posouzen jako důvodný. Dále odvolací soud dovozoval, že ze žalované částky bylo třeba odečíst podle ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. náhradu za živý a mrtvý inventář, které byla vyplacena ve výši 40.883,30 Kč podle zápisu ze dne 31. 3. 1959. Proto měl odvolací soud za to, že žaloba žalobce byla správně soudem prvního stupně zamítnuta co do částky 129.161,40 Kč s příslušenstvím a rozsudek soudu prvního stupně byl v tomto smyslu potvrzen jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je tu na místě uložit povinnost žalované akciové společnosti zaplatit žalobci 607.244,70 Kč s příslušenstvím od 6. 11. 1999, kdy se žalovaná akciová společnost dostala do prodlení se svým uplatňovaným nárokem k započtení. V této právní věci nebylo, podle názoru odvolacího soudu, prokázáno, že by žalobce vyzval žalovanou akciovou společnost k plnění před tím, než podal žalobu u soudu; splatnost tu tedy nastala až dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění kvalifikovaně podáním žaloby žalobce u soudu (splatnost tu pak nastala doručením žaloby žalované akciové společnosti dne 21. 1. 2000 a od následujícího dne byla žalovaná akciová společnost v prodlení). Pokud šlo o výši úroků z prodlení, odkazoval odvolací soud ohledně doby od 15. 7. 1994 do 28. 4. 2005 na prováděcí předpis, tj. na nařízení vlády č. 142/1994 Sb., podle něhož výše úroků z prodlení činila ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. Ve smyslu ustanovení tohoto právního předpisu výše úroků z prodlení tu zůstávala stejná po celou dobu plnění; ke dni 22. 11. 2000 činila diskontní sazba stanovená Českou národní bankou 5 % a výše úroků z prodlení činila ročně dvojnásobek diskontní sazby, tj. 10 %. Dne 28. 4. 2005 nabylo účinnosti nařízená vlády č. 163/2005 Sb.: podle této nové právní úpravy (srov. článek II. nařízení vlády č. 163/2005 Sb.) nastalo-li však prodlení před 28. 4. 2005, řídí se výše úroků z prodlení podle dosavadní úpravy (tj. podle nařízení vlády č. L42/1994 Sb.). Dospěl proto odvolací soud k závěru, že požadoval-li žalobce úroky z prodlení v celkové výši 18,25 % ročně, byla žaloba ve zbytku zaplacení příslušenství z částky 607.244,70 Kč po právu zamítnuta. O nákladech placených v tomto řízení soudem ze státních prostředků bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení ze strany žalované akciové společnosti