28 Cdo 1119/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1119/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2014 Spisová značka:28 Cdo 1119/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1119.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost státu za škodu Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 118a o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1119/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. arch. V. K., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Šafářem, advokátem se sídlem v Praze 10, Strančická 776/25, proti žalovaným České republice – Ministerstvu zemědělství, sídlem v Praze 1, Těšnov 17 a České republice – Ministerstvu financí, sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, sídlem v Praze 5, 14. října 3, o 3.504.805,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 198/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011, č. j. 54 Co 271/2011-72, takto: I. V částce 3.090.000,- Kč s příslušenstvím se dovolání žalobce zamítá. II. V částce 414.805,- Kč s příslušenstvím se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011, č. j. 54 Co 271/2011-72, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 3. 2011, č. j. 25 C 198/2009-48, zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobce se ve své žalobě domáhal zaplacení částky 3.504.805,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 7. 3. 2009 do zaplacení podle zákona č. 82/1998 Sb. jako náhrady škody způsobené mu výkonem veřejné moci, a to konkrétně kombinací postupů Pozemkového fondu, Magistrátu hl. m. Prahy – Pozemkového úřadu a Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu. Uvedl, že se žalovaná částka sestává z ceny pozemku parc. č. 456/2, kat. území K., obec P., který byl na žalobce převeden a následně mu byl odebrán, ve výši 339.030,- Kč dle znaleckého posudku ke dni 12. 12. 2005, dále ušlého zisku ve výši 3.090.000,- Kč, nákladů na znalecký posudek k ocenění pozemku ve výši 7.735,- Kč a nákladů na právní zastoupení při uplatnění nároků u orgánů státu ve výši 68.040,- Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 24. 10. 2003 získal postoupením od oprávněné osoby paní S. nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu dle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991, o půdě, v hodnotě 149.220,- Kč (oceněný podle vyhl. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. 316/1990 Sb.) Ještě dne 24. 9. 2002 Magistrát hl. m. Prahy - Pozemkový úřad sdělil Pozemkovému fondu ČR k jeho dotazu, že pozemek parc. č. 456/2, kat. území K., obec P. (dále jen „předmětný pozemek“), není vyloučen z převodu podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) [tj., že na předmětný pozemek nebylo uplatněno právo na jeho vydání dle z. č. 229/1991 Sb. a dle z. č. 243/1992 Sb., o němž nebylo dosud rozhodnuto] ani podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 95/1999 Sb., [tj. že není určen pro výstavbu polních cesta a na provedení technických vodohospodářských a ekologických opatření]. Smlouvou o převodu pozemků ze dne 30. 10. 2003 Pozemkový fond převedl podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., o půdě mj. pozemek parc. č. 456/2, zahrada, o výměře 280 m2, který byl oceněn podle vyhl. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. 316/1990 Sb. celkovou částkou 70.900,- Kč, a to ke dni 30. 10. 2003. Podle této smlouvy bylo s účinky ke dni 30. 10. 2003 vloženo vlastnické právo žalobce k uvedenému pozemku do katastru nemovitostí. Dne 5. 12. 2005 bylo vydáno Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Praha rozhodnutí č.j. PÚ 3536/05 podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o půdě, o tom, že J. S., je jako oprávněná osoba vlastníkem předmětného pozemku. Katastrální úřad pro hlavní město Prahu na základě výše citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu, jež mu bylo doručeno dne 16. 1. 2006, zapsal jako vlastníka předmětného pozemku do katastru nemovitostí J. S. namísto žalobce. Skutečnost, že není vlastníkem předmětného pozemku, se žalobce dozvěděl až v roce 2007, na což okamžitě reagoval písemným návrhem na opravu chyb v katastru, kterému však nebylo vyhověno s odůvodněním, že se o chybu nejedná. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. 3. 2011, č.j. 25 C 198/2009 - 48, žalobu zamítl s tím, že „v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu podle § 82/1998 Sb.“ Dovodil, že škoda nemohla být způsobená rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 5. 12. 2005 (o tom, že vlastníkem pozemku je J. S.) ani předcházejícím řízením, protože jakékoliv vady řízení by se projevily v rozhodnutí. Dále uvedl, že toto rozhodnutí navíc nebylo zrušeno pro nezákonnost, čímž není splněn požadavek § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Pokud jde o nedostatečně provedenou lustraci předmětného pozemku Pozemkovým fondem ČR před uzavřením smlouvy ze dne 30. 10. 2003 se žalobcem a nesprávné sdělení Magistrátu hl.m. Prahy - pozemkového úřadu ze dne 24. 9. 2002 Pozemkovému fondu o tom, že daný pozemek není vyloučen z převodu na třetí osobu, soud neshledal příčinnou souvislost těchto skutečností se škodou. Obvodní soud pro Prahu 1 proto uzavřel, že jedinou významnou příčinou nastalé situace je fakt, že Pozemkový fond ČR se žalobcem uzavřel dne 30. 10. 2003 smlouvu o převodu pozemku, na jejímž základě se žalobce vlastníkem převáděného pozemku nestal. Dále dospěl k závěru, že „Pozemkový fond ČR při uzavření smlouvy se žalobcem nezaujímal vůči žalobci vrchnostenské postavení, ale vstupoval do právního vztahu, založeného dvoustranným právním úkonem, jako rovný s rovným.“ K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2011, č.j. 54 Co 271/2011 - 72, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odkazem na důvody uvedené soudem prvního stupně se ztotožnil se závěrem, že se nejedná o odpovědnost dle zákona č. 82/1998 Sb. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že Pozemkový fond „ve vztahu k oprávněným osobám nemá žádné nadřízené (vrchnostenské) postavení […] Oprávněná osoba […] se tedy může svobodně rozhodnout, zda přijme nabízenou náhradu či nikoliv“ Závěrem zmínil, že „žalobci žádná škoda nevznikla, neboť se nikdy nestal vlastníkem pozemku, navíc jeho vydání bylo bezplatné.“ B. Dovolání Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost nesprávně spatřuje v § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvody uvedl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a dále, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Z obsahu dovolání se podávají tyto námitky: a) Kdyby nedošlo k pochybení ze strany Pozemkového úřadu, Pozemkového fondu a Katastrálního úřadu, žalobci by nevznikla škoda. b) Odvolací soud se nevypořádal s hlavní námitkou žalobce, že chybné sdělení Pozemkového úřadu Pozemkovému fondu, že předmětný pozemek není vyloučen z převodu na třetí osobu, bylo nesprávným úředním postupem. c) Soud prvního stupně neprovedl žalobcem řádně označené a navržené důkazy, dokonce si je ani nevyžádal od dotčených orgánů státní správy a neseznámil se s nimi. Odvolací soud se k této námitce nevyjádřil a dokazování rovněž neprovedl. d) Žalobce měl možnost celý komplex nemovitostí prodat společnosti Prosperita o.p.s., která měla zájem o tyto nemovitosti jedině i s předmětným pozemkem, protože se na něm nachází „podzemní stavby nezbytné pro chod celého komplexu nemovitostí ve vlastnictví žalobce“. Pokud by úřady nepochybily, žalobce by mohl v rámci restitučního řízení vyjednat alespoň „věcné břemeno k zajištění přístupu a oprav podzemních staveb“ na daném pozemku a tím realizovat kupní smlouvu se společností Prosperita o.p.s. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. C. Přípustnost Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013. Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané řádně zastoupenou oprávněnou osobou a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být přípustnost dovolání zalo