28 Cdo 1213/99 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1213/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání D. p. h. m. P., akciové společnosti, - D. p. A., proti rozsudku Městského soudu v Praze z 23.2.1999, sp.zn. 17 Co 261/98, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp.zn. 7 C 2/96 / žalobců 1. J. Č., a 2. L. Č., zastoupených advokátem, proti žalovanému D. p. h.m. P., a.s., o 1,240.960 Kč /, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Věc se vrací soudu prvního stupně / Obvodnímu soudu pro Prahu 7 / k dalšímu řízení, následujícímu poté, co ve věci bylo soudem prvního stupně / ve věci sp.zn. 7 C 2/96 / i odvolacím soudem rozhodnuto mezitímními rozsudky. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 21.12.1995, aby žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit jim každému po 620.480 Kč se 16% úrokem z prodlení od 1.1.1994 do zaplacení, tedy celkem 1.240.480 Kč, jakož i nahradit náklady řízení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. V žalobě bylo uvedeno, že žalobci byli podílovými spoluvlastníky / každý z ideálních 11/288 / pozemků parc. č. 3147 /o výměře 26.064m2 / a parc. č. 3148 /o výměře 317m2 / v P.. Z těchto původních pozemků byly v roce 1987 vyčleněny díly pozemků a vznikly tak nové pozemky parc. č. 3147 /o výměře 3.023m2 /, parc.č. 3148 /o výměře 174m2 / a parc. č. 3139/2 / o výměře 79.935m2 /. Žalobci v žalobě uváděli, že jím zůstal \" zachován jejich ideální podíl 11/288 na výměře 23.184m2 \". V žalobě se dále uvádělo, že v roce 1995 vznikly podle geometrického plánu z 10.11.1995 samostatné díly z uvedených pozemků s novým číslováním - parc. č. 3147 /o výměře 3.023m2 /, parc. č. 3148 /o výměře 174m2 /, parc. č. 3139/6 /o výměře 13.429m2 / a parc.č. 3139/7 /o výměře 1.273m2 /, tedy o celkové výměře 26.405m2 . Žalobci poukazovali na to, že už právní předchůdce žalované akciové společnosti provedl bez souhlasu žalobců / i dalších spoluvlastníků pozemků/ uvedené vyčlenění pozemků,vybudoval na těchto pozemcích odstavné plochy pro autobusy a také je zčásti pronajímal jiným subjektům. Žalobci jako podíloví spoluvlastníci uváděných pozemků / z ideálních 11/288 / uplatňovali tedy, aby z výměry 886,40 m2 / která podle uvedených podílů na každého z nich připadá / bylo jim vydáno v penězích / po 350 Kč za 1m2 ročně / bezdůvodné obohacení, které takto žalovaná akciová společnost získává. Žalovaná akciová společnost navrhla zamítnutí žaloby. Namítala promlčení uplatňovaného nároku ve smyslu ustanovení § 107 občanského zákoníku. Namítala také, že tu za základ výpočtu tvrzeného bezdůvodného obohacení nemůže být výpočet ušlého nájemného, když tu žádný nájemní vztah neexistuje. Žalovaná poukazovala dále na to, že zejména pozemek parc. č. 3147/ o výměře 26.064m2 / byl rozhodnutím odboru komunálního hospodářství a zemědělství bývalého Národního výboru P. z 22.7.1969, čj. OKHZ 1542-212-69 / Net 85/9, vyňat ze zemědělského půdního fondu. Z toho dovozovala žalovaná akciová společnost, že žalobci měli svá práva k uváděným pozemkům uplatnit podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. p/ zákona č. 229/1991 Sb. Soud prvního stupně konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení, a mezitímním rozsudkem ze 6.11.1997, čj. 7 C 2/96-35, rozhodl, že základ žalobního nároku je opodstatněný. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uváděl, že žalobci nabyli děděním po rodičích každý ideálních 11/288 pozemků parc. č. 3147 / o výměře 26.064m2 / a parc. č. 3148 / o výměře 317m2 / v P. ; tyto pozemky byly v roce 1988 sloučeny do pozemku parc. č. 3139/2 . Právní předchůdce žalované akciové společnosti užíval pozemky ( které jsou nyní podle geometrického plánu z roku 1995 označeny jako parc. č. 3139/4, parc. č. 3139/6, parc. č. 3139/7 a parc. č. 3139/3 ) již od roku 1976. V roce 1976 bylo žalobcům nabídnuto odkoupení jejich spoluvlastnických podílů, ale tuto nabídku žalobci odmítli ; v roce 1988 bylo zahájeno řízení o vyvlastnění, které však bylo v roce 1991 zastaveno. Žalovaná akciová společnost užívá stále pozemky, jejichž spoluvlastníky jsou žalobci, a na těchto pozemcích je umístěn areál D. p. K. Tyto pozemky byly užívány v letech 1994 a 1995, za než požadují žalobci vydání bezdůvodného obohacení. K těmto pozemkům nesvědčí žalované společnosti žádné právo, odvozené od vlastnického práva vlastníků pozemků ; tímto užíváním pozemků bez právního důvodu se, podle názoru soudu prvního stupně, bezdůvodně obohatila a toto obohacení je povinna vydat podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení žalobci uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení za roky 1994 a 1995, když žalobní návrh byl u soudu prvního stupně podán 21.12.1995. Soud rozhodl mezitímním rozsudkem podle ustanovení § 152 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť další rozhodnutí o výši tohoto nároku si vyžádá provedení potřebných důkazů. O odvolání žalované akciové společnosti proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 23.2.1999, sp.zn. 17 Co 261/98. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že se proti rozsudku odvolacího soudu připouští dovolání \" k posouzení otázky, zda užívání pozemku menšinovým spoluvlastníkem bez souhlasu ostatních spoluvlastníků vzniká bezdůvodné obohacení, které jim je povinen vydat\". V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalované akciové společnosti nebylo shledáno důvodným co do základu projednané právní věci, i když odvolací soud po doplnění dokazování dospěl zčásti k odlišnému závěru v tom smyslu, že žalovaná společnost má na nově vzniklých pozemcích v P. parc. č. 3139/3,4,6 a 7 také spoluvlastnický podíl v rozsahu ideálních 6120/13825, tedy 0,44 každého z těchto pozemků a nikoli tedy, že by na těchto pozemcích neměla žádný podíl, jak měl za to soud prvního stupně. Pozemky parc. č. 3139/3,4,6 a 7 v P. užívala žalovaná akciová společnost v letech 1994 a 1995, aniž by k tomu měla právní důvod. Proto odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobců, když ke svému prospěchu užíval díly žalujících spoluvlastníků, aniž by jim za to cokoli platil. Vznikl tedy v daném případě vztah, který má na zřeteli ustanovení § 451 občanského zákoníku ; toto ustanovení se uplatní všude tam, kde povinnost k plnění nevyplývá z jiného speciálního právního důvodu, např. ze smlouvy, což v daném případě takto také bylo. Také námitku promlčení nároku žalobců neshledal odvolací soud důvodnou ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 a § 137 odst. 1 občanského zákoníku. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání / podle ustanovení § 239 odst. 1 občanského soudního řádu / k řešení právní otázky, zda užívání pozemků menšinovým spoluvlastníkem bez souhlasu ostatních spoluvlastníků vzniká tomuto menšinovému spoluvlastníku bezdůvodné obohacení, které jim je povinen vydat. Tuto otázku považoval odvolací soud za právní otázku zásadního významu. Odvolací soud ještě dodával, že \" nepřipustil dovolání k řešení dalších dvou právních otázek, a to zda nárok žalobců je promlčen a zda žalovaný je spoluvlastníkem pozemků, z jejichž údajného neoprávněného užívání uplatňují žalobci svůj nárok\", u těchto otázek měl odvolací soud za to, že nejde o otázky zásadního významu po právní stránce. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované akciové společnosti dne 19.3.1999 a dovolání ze strany této žalované bylo u Obvodního soudu pro Prahu 7 podáno dne 14.4.1999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se akciová společnost navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácen k dalšímu řízení.. Jako dovolací důvod uplatňovala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Co do přípustnosti svého dovolání dovolatel měl za to, že vzhledem k jím uplatňovanému návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, učiněnému před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, by měl být rozsudek odvolacího soudu přezkoumán v celém rozsahu právního posouzení, jak bylo provedeno odvolacím soudem při rozhodování o této právní věci, zejména zda daný nárok, jak byl žalobci uplatněn, lze posoudit z hlediska neoprávněného majetkového prospěchu s ohledem na to, že žalobce odvozuje svůj nárok z částky, kterou by údajně zaplatil žalovaný, pokud by uzavřel se žalobci smlouvu o nájmu jejich majetkového podílu. Dovolatel zdůrazňoval, že tu nebylo možné vycházet z právního názoru, že lze pronajmout majetkový podíl, což podle názoru dovolatele není možné, protože majetkový podíl není konkrétní, přesně ohraničenou části věci, nýbrž jen podílem spoluvlastníka na výkonu práv a povinností spojených s vlastnictvím věci. Pod