28 Cdo 1260/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1260/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2005 Spisová značka:28 Cdo 1260/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1260.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 1 odst. 5 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1260/2004 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatelů a) J. P., a b) H. K., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze 26. 2. 2004, sp. zn. 15 Co 140/2003, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 89/2002 (žalobců J. P. a H. K., zastoupených advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, zastoupenému Vojenským úřadem pro právní zastupování, 160 01 Praha 6, Náměstí Svobody 471, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto: I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze z 26. 2. 2004, sp. zn. 15 Co 140/2003, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 z 19. 11. 2002, čj. 21 C 89/2002-198 II. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 6. 3. 1992, se žalobkyně domáhaly vydání budovy čp. 3 s pozemky parc. č. 3556, parc. č. 3557/1, parc. č. 3557/3 a parc. č. 3557/4 v katastrálním území P. V žalobě bylo uvedeno, že původními vlastníky těchto nemovitostí byli F. S. a F. N.; potomci F. S. jsou žalobkyně. Uvedené nemovitosti byly v roce 1948 znárodněny bez náhrady; předmětem znárodnění tu byla továrna na závitové nástroje. Tato továrna byla provozována veřejnou obchodní společností, které nebyl do 25. 2. 1948 přiznán statut právnické osoby; společníci této veřejné obchodní společnosti podnikali pod společnou firmou S. a N. Žalovaná Česká republika – Ministerstvo obrany navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně jsou právními nástupci jen uvedeného F. S., nikoli právními nástupci dalšího podílníka firmy F. N. Podle názoru žalované měla firma F. S. a F. N., továrna na závitové nástroje, povahu právnické osoby, takže právní nástupci F. S. nejsou tu oprávněnými osobami podle zákona č. 87/1991 Sb. Ze strany žalované bylo poukazováno i na to,že společenské podíly F. S. a F. N. na majetku firmy S. a N. (továrny na závitové nástroje, P.) byly předmětem konfiskace podle dekretu č. 108/1945 Sb. podle výměru bývalého Zemského národního výboru v P. z 28. 11. 1948, čj. VIII/2 – 231/38-1948. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 29. 7. 1996, čj. 4 C 74/92-72, byla zamítnuta žaloba J. P. a H. K. o uzavření dohody o vydání pozemků parc. č. 3556/1 (zastavěné plochy o výměře 640 m2), parc. č. 2557/1 (ostatní plochy o výměře 17 m2), parc. č. 3557/4 (ostatní plochy o výměře 786 m2) a parc. č. 3557/2 (o výměře 22 m2), jakož i továrny, jež byla dříve zapsána v pozemkové knize ve vložce 2404 pro katastrální území Ž. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobkyň byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Městského soudu v Praze z 30. 8. 1997, sp. zn. 39 Co 63/97, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že nebyl proveden v řízení důkaz ohledně původního vlastnictví předků žalobkyň a ohledně nynější držby nemovitostí, uváděných žalobkyněmi, dále že v řízení měl být objasněn rozsah nároku žalobkyň (zda se týkal celých žalobkyněmi uváděných nemovitostí nebo jejich ideální poloviny), a také objasněna otázka, zda tu došlo ke znárodnění v rozporu s tehdy platnými právními předpisy (jak to má na zřeteli ustanovení § 6 odst. 1 písm. k/ zákona č. 87/1991 Sb.), jakož i to, zda výměr o znárodnění byl podepsán příslušným ministrem anebo jinou osobou bez ústavní odpovědnosti; předmětem dalšího šetření měla být otázka, zda veškerý majetek jednoho z bývalých vlastníků továrny F. S. byl či nebyl konfiskován (údajně výměrem bývalého Zemského národního výboru v P. z 28. 12. 1948, VIII/2-231/38-1948). V dalším průběhu řízení Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem z 28. 6. 2000, čj. 4 C 74/92-148, uložil České republice – Ministerstvu obrany Vojenské stavební a ubytovací správě, P., uzavřít se žalobkyněmi J. P. a H. K. dohodu o vydání ideálních dílů (každé ze žalobkyň jednu ideální čtvrtinu) pozemků parc. č. 3556 (zastavěné plochy o výměře 640 m2), parc. č. 3557/1 (ostatní plochy o výměře 17 m2) a parc. č. 3557/4 (ostatní plochy o výměře 3786 m2) s budovou označenou orientačním číslem 2a, zapsaných na listu vlastnictví č. 13 pro katastrální území Ž. u Katastrálního úřadu P. O odvolání žalované „České republiky – Vojenské a ubytovací správy“ rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 23. 3. 2001, sp. zn. 18 Co 673/2000. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně z 28. 6. 2000 změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobkyň J. P. a H. K. se žalobním návrhem, aby žalované bylo uloženo uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání pozemků parc. č. 3536/1 (zastavěné plochy o výměře 640 m2), parc. č. 3557/1 (ostatní plochy o výměře 17 m2) a parc. č. 3557/4 (ostatní plochy o výměře 3786 m2) s budovou v P. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána ani náhrada nákladů řízení o odvolání. K dovolání žalobkyň byl však rozsudkem Nejvyššího soudu z 12. 2. 2002, 28 Cdo 1322/2001, zrušen rozsudek Městského soudu v Praze z 23. 3. 2001, sp. zn. 18 Co 673/2000, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 z 28. 6. 2000, čj. 4 C 74/92-148. Věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu bylo uvedeno, že v daném případě bylo nutno posoudit nárok žalobkyň podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., jmenovitě podle jeho ustanovení § 1, § 3, § 4, § 5 a § 6 odst. 1 písm. k) tohoto zákona , přičemž bylo třeba mít na zřeteli, že právní důsledky konfiskace podle dekretu č. 108/1945 Sb. se mohly vztahovat na majetek uvedené firmy jen potud, pokud nepodléhal znárodnění podle dekretu č. 100/1945 sb. Obvodní soud pro Prahu 3 poté vynesl rozsudek z 19. 11. 2002, čj. 21 C 89/2002-198, jímž rozhodl tak, že „soud nahrazuje projev vůle žalované tak, že obě žalobkyně uzavírají s ní ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. dohodu o vydání nemovitostí – pozemku parc. č. 3556/1 (zastavěné plochy o výměře 640 m2), pozemku parc. č. 3557/1 (ostatní plochy o výměře 17 m2), parc. č. 3557/4 (ostatní plochy o výměře 3786 m2) a budovy s orientačním číslem 2a na pozemku parc. č. 3556/1 v katastrálním území P., zapsaných na listu vlastnictví č. 13 pro katastrální území Ž. u Katastrálního úřadu P. Dalším výrokem tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že „ve zbytku navrhovaného textu dohody o vydání nemovitostí se žaloba zamítá“. Žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyním na náhradu nákladů řízení 29.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že nárok žalobkyň byl shledán soudem převážně opodstatněným. Soud prvního stupně měl především za to, že do majetkové podstaty firmy S. a N. patřil také pozemek parc. č. 3556 s tovární budovou a pozemek 3557 v katastrálním území Ž. Tyto nemovitosti, tvořící jeden hospodářský celek, byly znárodněny podle zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových jiných objektů a závodů, a podle vyhlášky č. 1254/1948 Úředního listu. Šlo o znárodnění firmy S.a N. továrny na závitové nástroje, P Na základě vyhlášky č. 1311/1948 Úředního listu byla majetková podstata uvedené firmy začleněna do národního podniku Š.z. Pozemky parc. č. 3556 a 3557 byly potom děleny, takže z těchto pozemků jsou nyní předmětem tohoto občanského soudního řízení (ve věci sp. zn. 21 C 89/2002 Obvodního soudu pro Prahu 3) pozemky parc. č. 3556/1 – zastavěná plocha (o výměře 640 m2), parc. č. 3557/1 – ostatní plocha (o výměře 17 m2) a parc. č. 3557/4 – ostatní plocha (o výměře 3786 m2). Ke znárodnění tu došlo v rozhodném období 25. 2. 1948 – 1. 1. 1990. Žalobkyně J.P.a H.K.posoudil soud prvního stupně jako oprávněné osoby, a to žalobkyni J.P.jako dceru F.S. původního společníka firmy S.a N. a žalobkyni H.K. jako pravnučku F.S. Firma S.a N. továrna na závitové nástroje, P.byla veřejnou obchodní společností, který neměla povahu právnické osoby. Společníci této veřejné obchodní společnosti – F.S.a F.N.měli na této společnosti stejný podíl. Právní nástupkyně F.S.tedy právem požadují z jimi uváděných nemovitostí každá jednu ideální čtvrtinu, jak to odpovídá ustanovení §