28 Cdo 1264/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1264/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:28 Cdo 1264/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.1264.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 § 397 obč. zák. ve znění do 31.12.1991 § 16 předpisu č. 182/1988Sb. § 40a obč. zák. ve znění od 01.01.1992 § 118b o. s. ř. § 119a o. s. ř. § 213b odst. 1 o. s. ř. § 118a odst. 3 o. s. ř. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 10. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.10.2018III.ÚS 3466/18JUDr. Milada Tomkováodmítnuto29.1.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1264/2018-321 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce M. T., T., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti žalované O. Š., T., o zaplacení částky 56.964,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 110 C 61/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. září 2017, č. j. 8 Co 1193/2016-270, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 24. 7. 2014 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 56.964,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknout užíváním části pozemku parc. v k. ú. a obci T. (dále jen „předmětný pozemek“ či „pozemek“) v jeho vlastnictví bez právního důvodu v době od 1. 7. 2012 do 30. 6. 2014, neboť na něm stojí budova ve vlastnictví žalované č. p. pokrývající jeho část o výměře 303 m2. Přestože žalovanou vyzval k úhradě žalované částky dopisem ze dne 18. 7. 2014, doručeným jí dne 21. 7. 2014, dluh nezaplatila. Poté, co žalovaná podala odpor proti soudem prvního stupně vydanému platebnímu rozkazu ze dne 2. 9. 2014, č. j. 110 C 61/2014-22, a k výzvě soudu se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává ani zčásti, neboť zastavěnou část předmětného pozemku užívá na základě dohody o dočasném užívání pozemku ze dne 9. 7. 1990, žalobce v podání doručeném soudu prvního stupně dne 19. 11. 2014 (čl. 34-35 spisu) uvedl, že tato dohoda je neplatná jednak proto, že ji uzavřel subjekt, jenž nebyl vlastníkem pozemku, a dále pro nedostatek zákonných náležitostí této dohody. Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 13. 7. 2016, č. j. 110 C 61/2014-96, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 56.964,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 56.964,- Kč od 29. 7. 2014 do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 67.877,- Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D. (výrok II.). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že u téhož soudu probíhá dosud pravomocně neskončené řízení ve věci týchž účastníků ze stejného právního důvodu pro jiné žalované období, v němž žalobě žalobce bylo vyhověno, neboť dohoda ze dne 9. 7. 1990 je neplatná, a že z důvodu hospodárnosti a ekonomičnosti řízení provedl dokazování jen obsahem spisu vedeného pod sp. zn. 10 C 41/2009, z nějž přečetl listiny, protokoly o jednání a svědecké výpovědi. Z provedeného dokazování v uvedeném řízení zjistil, že dne 15. 5. 1987 uzavřela předávající organizace Sklo Union - Sklotas, n. p., a přejímající organizace Okresní bytový podnik Teplice (jejímž nadřízeným orgánem byl ONV Teplice) hospodářskou smlouvu o převodu správy národního majetku, a to pozemku parc. o výměře 471 m2 a domu č. p. v T., že tento dům (pokrývající jeho část o výměře 303 m2) nabyli manželé J. a O. Š. kupní smlouvou ze dne 14. 3. 1990 uzavřenou s Městským bytovým podnikem Teplice, státním podnikem (dále též jen „Městský bytový podnik Teplice, s. p.“), která byla schválena rozhodnutím Městského národního výboru v Teplicích ze dne 23. 3. 1990, č. 123/90, že dne 9. 7. 1990 uzavřeli manželé Š. s Městským bytovým podnikem Teplice, s. p., zastoupeným ředitelem podniku J. B., dohodu o dočasném užívání pozemku parc. o výměře 471 m2 na dobu, po kterou budou uživatelé vlastníky domu č. p. (dále též jen „dohoda ze dne 9. 7. 1990“), přičemž náhrada za užívání byla sjednána podle § 16 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve výši 353,25 Kč za rok, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku (o výměře 470 m2) na základě kupní smlouvy uzavřené s městem Teplice dne 12. 3. 1998, v níž smluvní strany prohlásily, že žalobce tento pozemek kupuje s tím, že na něj byla dne 9. 7. 1990 uzavřena dohoda o dočasném užívání pozemku mezi Městským bytovým podnikem Teplice, s. p., a manžely J. a O. Š., kteří jsou oprávněni pozemek užívat do doby, po kterou budou vlastníky objektu č. p., že žalovaná se po smrti svého manžela stala výlučnou vlastnicí domu č. p. a že žalobci za uvedené období zaplatila 707,- Kč. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Ú. k., Katastrální pracoviště T. ze dne 1. 9. 2009, založeného ve spise vedeném pod sp. zn. 10 C 41/2009, soud dále zjistil, že k datu 9. 7. 1990 byl vlastníkem i uživatelem pozemku parc. Okresní bytový podnik Teplice. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dohoda ze dne 9. 7. 1990 je absolutně neplatná „podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013“, neboť jednak v rozporu s § 9 vyhlášky č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem (dále jen „vyhláška č. 119/1988 Sb.“), neobsahuje všechny povinné náležitosti, a to určení způsobu užívání nemovitosti, dohodu o udržování majetku a o možnosti odstoupit od smlouvy, zjistí-li organizace, že národní majetek je užíván v rozporu s uzavřenou smlouvou nebo bude-li organizace věc potřebovat pro plnění svých úkolů, a dále, že byla uzavřena neoprávněným subjektem, jelikož Městský bytový podnik s. p. nebyl majitelem předmětného pozemku a nebyl tedy oprávněn s ním disponovat, jak bylo zjištěno ze sdělení Katastrálního úřadu pro Ú. k., Katastrální pracoviště T. ze dne 1. 9. 2009. Výslechy svědků J. B., který pracoval jako ředitel Městského bytového podniku Teplice, s. p., a J. K., bývalého místostarosty města Teplice (do června 1990) pak podle soudu prvního stupně potvrdily, že Městský bytový podnik Teplice (spadající pod MěNV Teplice) neměl žádné oprávnění disponovat s nemovitostmi ve vlastnictví Okresního bytového podniku Teplice, přičemž tyto organizace nebyly nijak propojeny. Žalovanou tvrzená dobrá víra, že dohodu ze dne 9. 7. 1990 uzavřela v souladu s vyhláškou a s oprávněnou osobou, nemůže dle soudu „uvedená zjištění zhojit“, neboť právo dočasně pozemek ve vlastnictví jiného majitele užívat není právo věcné, ale závazkové, a „nelze jej tedy vydržet“. Uzavřel, že je-li dohoda ze dne 9. 7. 1990 neplatná, užívá žalovaná pozemek žalobce v rozsahu jeho zastavěné části o rozloze 303 m2 bez právního důvodu (§ 451 obč. zák. a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen „o. z.“). Při určení výše náhrady za bezdůvodné obohacení vyšel soud ze znaleckých posudků znalkyně Ing. Heleny Doubkové (nyní Rybkové) o výši obvyklého nájemného v daném místě a čase předložených žalobcem (§ 127a o. s. ř.) a dovodil, že činil-li by jeho nárok za rozhodné období částku 63.327,- Kč a zaplatila-li žalovaná žalobci celkem 707,- Kč, je žaloba o zaplacení částky 56.964,- Kč s příslušenstvím opodstatněná. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 9. 2017, č. j. 8 Co 1193/2016-270, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit státu - České republice na účet Okresního soudu v Teplicích náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů za zastupování žalované ustanoveným zástupcem, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení okresního soudu (výrok II.), a na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem na nákladech řízení částku 464,61 Kč (výrok III.). Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, vyjma zjištění ze sdělení Katastrálního úřadu pro Ú. k., Katastrální pracoviště T. ze dne 1. 9. 2009, založeného ve spise vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 10 C 41/2009, a po zopakování provedených důkazů a po doplnění dokazování dalšími listinnými důkazy a výslechem svědka J. B. dále zjistil, že objekt č. p. a pozemek parc. byly ve vlastnictví Českoslove