28 Cdo 1303/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1303/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2008 Spisová značka:28 Cdo 1303/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1303.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 50a předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -III.ÚS 502/09prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto22.4.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1303/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: 1. H. W., 2. J. D., a 3. R. v. d. L., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 5. 9. 2007, sp. zn. 19 Co 263/2007, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 269/95 (žalobce F. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným H. W., J. D. a R. v. d. L., zastoupeným advokátkou, o nahrazení projevu vůle žalovaných uzavřít darovací smlouvu), takto: I. Dovolání dovolatelek se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané v této právní věci 26. 6. 1995, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 z 26. 1. 2007, čj. 7 C 269/95-142. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce o uložení povinnosti žalovaným uzavřít se žalobcem darovací smlouvu ohledně tří osmin domu čp. 686 a pozemku parc. č. 656 (o výměře 349 m2) v katastrálním území S. M. (obec P.), zapsaných na listu vlastnictví č. 621 pro toto katastrální zemí, u Katastrálního úřadu P.-m. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovaným na náklady řízení 23.145,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobci bylo dále uloženo zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 na státem placené náklady tohoto řízení částku, která bude vyčíslena samostatným usnesením soudu prvního stupně. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 5. 9. 2007, sp. zn. 19 Co 263/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 26. 1. 2007, čj. 7 C 269/95-142, změněn tak, že žalovaným bylo uloženo, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu uzavřely jako dárkyně s žalobcem, jako obdarovaným, smlouvu ohledně ideálních 3/8 domu čp. 686 a pozemku parc. č. 656 v katastrálním území S. M. (obec P.), zapsaných na listu vlastnictví č. 621 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P.-m., a to tak, že H. W. daruje F. V. 6/40 svého spoluvlastnického podílu na uvedených nemovitostech. J. D. rovněž 6/40 svého spoluvlastnického podílu na těchto nemovitostech a R. v. d. L. 3/40 svého spoluvlastnického podílu na těchto nemovitostech. Žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 42.972,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 12.715,44 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Žalovaným bylo dále uloženo zaplatit do 3 dnů společně a nerozdílně na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 státem placené náklady tohoto řízení, jak budou tyto náklady vyčísleny samostatným usnesením soudu prvního stupně. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že „po opakování dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že jsou tu dány důvody pro změnu odvoláním napadeného rozhodnutí“. Odvolací soud konstatoval dále v odůvodnění svého rozsudku, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, získala právní předchůdkyně žalovaných V. V. na základě dohody o vydání věcí uzavřené podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. V. V. a žalobce F. V. potom uzavřeli dne 19. 5. 1994 dohodu, kterou se V. V. zavázala uzavřít se žalobcem darovací smlouvu, kterou by převedla ideální 3/8 nemovitostí, o něž jde v tomto řízení na F. V. Tuto smluvně převzatou povinnost však V. V. odmítla splnit a F. V. podal proti ní dne 26. 6. 1995 žalobu o uložení povinnosti žalované uzavřít s ním darovací smlouvu, jak se k tomu dne 19. 5. 1994 zavázala. Po smrti V. V., vstoupily do tohoto řízení, jako žalované, dcery V. V., které se staly jejími dědičkami. Žalované H. W., J. D. a R. v. d. L. v řízení namítaly, že původní žalovaná V. V. byla při podpisu smlouvy z 19. 5. 1994 ve stresové situaci, která u ní vyvolávala stav úzkosti a zmatečnosti, takže nebyla při podpisu smlouvy dostatečně orientovaná. Odvolací soud poukazoval však na to, že podle závěrů posudku znalce z oboru psychiatrie MUDr. M. M., CSc., z 18. 2. 2006 V. V. trpěla od roku 1995 a pravděpodobně již od roku 1994 vaskulární demencí s přechodnými stavy zmatečnosti; v roce 1997 šlo u ní prokazatelně o demenci těžšího stupně, ale přítomnost demence u ní v době uzavření dohody z 19. 5. 1994 nelze z dostupných materiálů ani doložit, ani vyvrátit; podle znalce vyšší věk u V. V. – 81 let – neměl sám osobě zásadní vliv na schopnost provádět právní úkony. Podle názoru dovolacího soudu „závěr o duševní poruše u V. V. z provedených důkazů nevyplývá“. V. V. nebyla zbavena či omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Soudu nebyl předložen důkaz o tom, že by V. V. v den 19. 5. 1994 (tj. v době uzavření smlouvy s F. V.) trpěla přechodnou duševní poruchou, která by ji činila nezpůsobilou smlouvu s F. V. podepsat. Kromě toho odvolací soud poukazoval na to, že V. V. krátce po podepsání smlouvy z 19. 5. 1994 učinila další právní úkon a zvolila si právního zástupce P. L. k naplnění smlouvy z 19. 5. 1994, tedy chtěla svému závazku dostát, z čehož tedy, podle názoru dovolacího soudu, lze dovodit, že v době uzavření smlouvy byla plně orientována. Pokud žalované namítaly nedostatek svobodné vůle V. V. při podpisu smlouvy z 19. 5. 1994, když na ni byl žalobcem F. V. vyvíjen psychický nátlak, přičemž poukazovaly na dopis zástupce žalobce F. V. z 8. 4. 1994, zaslány V. V., byl odvolací soud toho názoru, že „obsah předloženého dopisu nepřekračoval běžné vyjednávání právního zástupce jedné ze smluvních stran sporu, přičemž bylo argumentováno právními názory na otázku, jakým způsobem by se mohl dále vyvíjet restituční spor“ v právní věci sp. zn. 10 C 174/92 Obvodního soudu pro Prahu 1, jehož účastnicí byla V. V. I s přihlížením k uvedenému dopisu z 8. 4. 1994 měla V. V. možnost svobodné volby, zda bude v restitučním sporu pokračovat s tím, že je jedinou restituentkou ohledně vymáhaných nemovitostí, či zda přistoupí na F. V. navrhovanou dohodu o uzavření smlouvy o budoucí darovací smlouvě, dovozoval odvolací soud. Odvolací soud také nepokládal podle výsledků dokazování v této právní věci za doložené, že by V. V. uzavřela smlouvu z 19. 5. 1994 v omylu. Nešlo tu také, podle názoru odvolacího soudu, ze strany F. V. o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud v této souvislosti poukazoval na to, že žalobce v návaznosti na smlouvu z 19. 5. 1994 splnil svůj závazek k tomu, že v restitučním sporu vzal zpět odvolání proti rozsudku soudu jeho otce, jak o tom bylo jednáno s V. V. v souvislosti se smlouvou z 19. 5. 1994. Za těchto uvedených okolností odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu změnil rozsudek soudu prvního stupně a svým výrokem nahradil projev vůle žalovaných uzavřít darovací smlouvu, podle níž žalobce získá 3/8 sporných nemovitostí (6/40 od H. W., 6/40 od J. D. a 3/40 od R. v. d. L.). O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a 3, § 142 odst. 1 i § 148 odst. 1 občanského soudního řádu a také na ustanovení vyhlášek č. 177/1996 Sb., č. 484/2000 Sb. a č. 577/2006 Sb. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 5. 10. 2007 advokátce, která žalované v řízení zastupovala, a dovolání ze strany žalovaných bylo předáno dne 5. 12. 2007 na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 6, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelky navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 5. 9. 2007, sp. zn. 19 Co 263/2007 Městského soudu v Praze, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelky poukazovaly co do přípustnosti svého dovolání na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody dovolatelky uplatňovaly, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 občanského soudního řád