28 Cdo 1306/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1306/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 8. 2024 Spisová značka:28 Cdo 1306/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.1306.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1122 odst. 1 o. z. § 2991 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1306/2024-300 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. P., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, proti žalované M. P., zastoupené Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, o zaplacení 360 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 102/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 194/2023-219, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 194/2023-219, se zrušuje; zároveň se zrušuje rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. 3. 2023, č. j. 8 C 102/2021-160, ve výrocích I, III a IV a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 8 C 102/2021-160, uložil žalované do třiceti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 360 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky za dobu od 10. 3. 2021 do zaplacení (výrok I), ve zbylé části (ohledně úroku z prodlení ve výši 0,8 % z uplatňované částky za shodné období) žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení v poměru mezi účastníky (výrok III) a o nákladech řízení vzniklých státu (výrok IV). 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 194/2023-219, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV (v rozsahu žalovanou podaného odvolání) potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Předmětem tohoto řízení je žalobcem uplatněný nárok na poskytnutí peněžité náhrady za majetkový prospěch (bezdůvodné obohacení), jenž měl (dle žalobních tvrzení) vzniknout žalované užíváním nemovité věci nad rámec spoluvlastnického podílu. 4. Odvolací soud vzal za správná soudem prvního stupně učiněná zjištění (na něž pro stručnost odkázal), že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky (každý s podílem o velikosti ½) bytové jednotky č. XY, vymezené v budově č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, že uvedenou jednotku v žalobou vymezeném období (od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2021) užívala „výlučně sama“ žalovaná a že tak činila bez dohody s žalovaným (skutečnosti o uzavření dohody neměl soud za prokázané). 5. Co do právního posouzení (odkazuje na ustanovení § 1117, § 1120 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále i jen „o. z.“) odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že užíváním společné věci nad rámec podílu bez právního důvodu vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobci vydat, tedy poskytnout za ně peněžitou náhradu, jejíž výši jest poměřovat hladinou obvyklého nájemného (polovina částky 20 000 Kč/měs.). V tomto směru nepovažoval za podstatné, zdali žalobce byt neužívá o své vůli nebo mu žalovaná v jeho užívání brání, a jako správné aproboval i soudem prvního stupně učiněné závěry o nezapočitatelnosti žalovanou uplatňované pohledávky (tvrzený majetkový prospěch žalobce za užívání či pronájem jiného bytu ve spoluvlastnictví účastníků), již považoval za nejistou a neurčitou (§ 1987 o. z.). 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že při posouzení pro rozhodnutí určující otázky, týkající se předpokladů bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním věci nad rámec spoluvlastnického podílu, se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Vytýká, že odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněné posouzení založené toliko na zjištění, že bytovou jednotku žalovaná obývá sama bez dohody účastníků (podílových spoluvlastníků), aniž by zkoumal, v jakém rozsahu ji reálně užívá. Přitom je bezpečně doloženo, že dispozice a velikost dané jednotky (reprezentované dvoupodlažním bytem 4+kk, na ploše 131,84 m2, s dvěma samostatnými příslušenstvími) umožňuje, aby byla nezávisle užívána oběma spoluvlastníky, když žalovaná opakovaně uváděla, že obývá toliko prostory v prvním nadzemním podlaží, a že žalobce do bytu nikdy neztratil přístup a prostory korespondující jeho podílu neužívá jen na základě vlastního rozhodnutí (v užívání bytu a v něm vymezených prostor mu žalobkyně nebrání). Podpůrně pak žalovaná namítá, že dlouhodobé a ustálené poměry, kdy žalovaný užíval jinou bytovou jednotku ve spoluvlastnictví účastníků, mohou nasvědčovat tomu, že mezi účastníky byla konkludentně uzavřena dohoda o bezplatném užívání společných nemovitostí, a že neúplné posouzení stran rozsahu a kvality užívání společné věci jejími spoluvlastníky se promítá i do závěru o výši bezdůvodného obohacení. Navrhla, aby byl zrušen jak dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jemuž by věc měla být vrácena k dalšímu řízení. 7. Spolu s dovoláním žalovaná učinila i návrh na odklad právní moci (vykonatelnosti) dovoláním napadeného rozhodnutí. O něm Nejvyšší soud již dříve samostatně rozhodl usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 28 Cdo 1306/2024-294. 8. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. 9. Dovolání bylo projednáno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v aktuálním znění (srov. bod 2, čl. II, část první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 10. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou coby účastnicí dotčenou výrokem rozhodnutí) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a že nepostrádá povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání. 11. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 12. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými), když pro ně neplatí žádné omezení plynoucí z § 238 o. s. ř. 13. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Žalovanou podané dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky vztahující se k posouzení, užívala-li žalovaná věc ve spoluvlastnictví účastníků (bytovou jednotku) nad rámec svého podílu (jejíž vyřešení je zde určující pro napadené rozhodnutí, tedy pro závěr, vzniklo-li žalované na úkor žalobce bezdůvodného obohacení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak bude dále rozvedeno, i s použitím citované judikatury). 15. Po přezkoumání napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., jež provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a v hranicích právní otázky, pro kterou bylo připuštěno dovolání, dospěl Nejvyšší soud k závěru o opodstatněnosti dovolání. 16. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. 17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází. 18. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod dle § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odv