28 Cdo 1368/2001 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1368/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2001 Spisová značka:28 Cdo 1368/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1368.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 241 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 241 odst. 3 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 162/02 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1368/2001 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání A. D. V., B. E. J., a C. P. A., zastoupených advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 5.4.2001, sp.zn. 20 Co 43, 44, 45/2001, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 22 C 137/92 (žalobců 1. D. V., 2. E. J., 3. P. A., zastoupených advokátem, 4. D. O., zastoupené advokátkou, 5. M. H., zastoupené advokátem, 6. M. Z., zastoupené advokátem, 7. I. R., zastoupené advokátkou, 8. T. H., zastoupeného advokátkou, 9. J. V., zastoupeného advokátkou, a 10. J. G., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: a/ Bytovému podniku P., zastoupenému advokátem, a b/ Městské části P., zastoupené advokátkou, o uzavření dohody o vydání věcí), takto: I. Dovolání dovolatelů se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 30.3.1992, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 648 s pozemkem parc. č. 2056 v P. V žalobě bylo uvedeno, že původní spoluvlastnicí těchto nemovitostí byla A. H. (z jedné poloviny) a po její smrti odmítli dědictví po ní její dědici D. H., A. H., D. H., O. H. aj. H., takže nemovitosti přešly na stát způsobem, který má na zřeteli ustanovení § 6 odst. 1 písm. h/ zákona č. 87/1991 Sb. Žalobci vyzvali žalované k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaný Bytový podnik P. ve svém vyjádření k žalobě poukazoval na to, že o vydání týchž nemovitostí požádal jako další oprávněná osoba J. G., bratr zůstavitelky A. K. (jež byla majitelkou pěti ideálních osmin v žalobě uváděných nemovitostí). Tento žalovaný poukazoval i na to, že dne 16.3.1992 byl žalobcům předán návrh dohody o vydání věcí, který však odmítli podepsat. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 16.9.1996, čj. 22 C 137/92-104, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného Bytového podniku P. uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 648 a pozemku parc. č. 2056 v P., a to se žalobkyní J. A. (co do ideálních osmi čtyřicetin), se žalobkyni D. O. (co do 4/40), s žalobcem J. V. (co do 4/40), se žalobkyní M. H. (co do 8/40), se žalobkyní M. Z. (co do 4/40), se žalobkyní I. R. (co do 4/40) a se žalobcem T. H. (co do 8/40). Byl však zamítnut žalobní návrh, jímž se žalobce J. G. domáhal uzavření dohody o vydání pěti ideálních osmin týchž nemovitostí. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému bytovému podniku bylo uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek 500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalobců J. G. aj. V. a žalovaného Bytového podniku P. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením z 29.1.1998, sp.zn. 20 Co 492, 493/97, zrušil rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího rozsudku z 24.3.1997, čj. 22 C 137/92-127) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud vyslovoval názor k výkladu ustanovení § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb., že totiž ve smyslu tohoto ustanovení musí být splněna podmínka, že mezi odmítnutím dědictví v tísni a přechodem věci na stát musí být příčinná souvislost, tj. že v důsledku právního úkonu dědice, který dědictví odmítl v tísni, se toto dědictví stává odúmrtí a nepřechází na nikoho jiného než na stát; nezbytným předpokladem pro konečný přechod věci na stát je i to, že dědic (dědici) dědictví po zůstaviteli odmítl (odmítli). Odvolací soud v této souvislosti poukazoval na to, že takto je třeba v daném případě posuzovat nabytí dědictví po zůstavitelce A. K., pokud šlo o jejího pozůstalého bratra J. G. a pokud šlo o to, kdo zase po něm přicházel v úvahu jako případný dědic (případní dědicové), a jaký to mohlo mít vliv na projednání a na řešení této právní věci. Odvolací soud zdůrazňoval, že oprávněnou osobou k vydání věci podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. h/ ve spojení s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. je ten, kdo v tísni dědictví odmítl, a to za současně splněné podmínky, že v přímé příčinné souvislosti s tímto odmítnutím přešla věc v rozhodném období na stát. V dalším průběhu řízení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 (po doplnění dokazování) rozsudkem z 23.12.1999, čj. 22 C 137/92-208. Žalovanému Bytovému podniku P. bylo uloženo uzavřít se žalobcem J. G. dohodu o vydání ideálních 50/80 domu čp. 648 s pozemkem parc. č. 2056 (dříve 982/3) v P.; témuž žalovanému bylo uloženo uzavřít dále dohodu o vydání dalších ideálních podílů těchto nemovitostí dalším žalobcům, a to D. V. (2/80), E. J. (2/80), P. A. (2/80), D. O. (3/80), M. H. (6/80), M. Z. (3/80), I. R. (3/80), T. H. (6/80) aj. V. (3/80). Byl však zamítnut žalobní návrh J. G., pokud se jím domáhal, aby bylo soudem rozhodnuto, že spolu se žalovaným Bytovým podnikem P. je povinen uzavřít solidárně dohodu s ním i žalovaná Městská část P. Byl rovněž zamítnut žalobní návrh žalobce J. V., pokud se také domáhal, aby s ním uzavřela dohodu o vydání věci i Městská část P. vedle žalovaného Bytového podniku P. Posléze byl zamítnut žalobní návrh žalobců D. V., E. J., P. A., D. O., M. H., M. Z., I. R., T. H. aj. V. na uložení povinnosti Bytového podniku P. uzavřít s těmito žalobci dohodu o vydání podílů na uvedených nemovitostech ve větším rozsahu. Všem žalobcům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému Bytovému podniku P. Žalobcům Josefu Gleichovi a J. V. bylo uloženo zaplatit Městské části P. na náhradu nákladů řízení 1.475,- Kč, a to každý jednou polovinou do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému Bytovému podniku P. bylo uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek částkou 500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že pět právních předchůdců žalobců bylo spoluvlastníky domu čp. 648 v P. (s pozemkem parc. č. 2056) v celkovém rozsahu 3/8 (D. H.-V. ze 3/40, A. H. ze 3/40 a stejně J. H.-A., D. H. a O. H.); zbývajících 5/8 patřilo spoluvlastnici A. K. Tyto nemovitosti přešly na stát na základě výměru bývalého Obvodního národního výboru v P. z 21.3.1964, čj. SN-3-Dar 317/62, darovací (postupní) smlouvou ze dne 13.3. a ze dne 18.3.1964. Převzetím nemovitostí se stát zavázal i k převzetí pohledávek váznoucích na nemovitostech; obecná hodnota domu s pozemkem byla podstatně vyšší než činily pohledávky související s jejich vlastnictvím, ale původní spoluvlastníci neměli tehdy finanční prostředky na opravu i správu domu vzhledem k vázanému účtu nájemného i vzhledem k nepříznivým osobním poměrům těchto spoluvlastníků. Soud prvního stupně dospěl proto k závěru, že zmíněné smlouvy byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek (§ 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb.). Velikost podílů žalujících oprávněných osob D. V., E. J., P. A., D. O., M. H., M. Z., I. R., T. H. a J. V. dovozoval soud prvního stupně ze zjištění o dědictví po zůstavitelích J. A., A. H., D. H., O. H. a D. H. Povinnost k vydání nemovitostí uložil soud prvního stupně jen žalovanému Bytovému podniku P., jenž byl vyzván oprávněnými osobami k vydání věcí a tyto nemovitosti držel ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 87/1991 Sb. Uložení stejné povinnosti také žalované Městské části P. bránilo, podle názoru soudu prvního stupně, ustanovení § 4 zákona č. 172/1991 Sb., neboť tu šlo o majetek, na nějž byl uplatněn nárok podle restitučních předpisů. Pokud šlo o nárok uplatněný žalobcem J. G.,, pokládal soud prvního stupně za doložené, že tu ze strany tohoto žalobce došlo k odmítnutí dědictví po jeho otci J. G., které bylo učiněno za něho jeho matkou a toto odmítnutí dědictví bylo schváleno i soudem; tím byla tato otázka rozhodnuta ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. h/ zákona č. 87/1991 Sb., protože tu došlo k nabytí dědictví státem odúmrtí a odmítnutí dědictví bylo učiněno v tísni, jak věc posoudil soud prvního stupně. Proto tento soud přikročil k uložení povinnosti žalovaného Bytového podniku P. uzavřít se žalobcem J. G. dohodu o v