28 Cdo 1416/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1416/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 7. 2010 Spisová značka:28 Cdo 1416/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1416.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Hospodaření s majetkem státu Podmínky řízení Právní nástupnictví Právo na spravedlivé soudní řízení Řízení před soudem Řízení u odvolacího soudu Soudní rehabilitace Účastníci řízení Územní samosprávné celky Vázanost nálezem Ústavního soudu Vázanost soudu návrhem Záměna účastníků řízení Dotčené předpisy:§ 44 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1416/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1. V. S., a 2. A. S., zastoupených JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, 140 00 Praha 1, Ulice 28. října 1001/3, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 11. 2009, sp. zn. 10 Co 619/2008, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 17 C 440/95 (žalobců V. S. a A. S., zastoupených JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, proti žalované Krajské nemocnici, příspěvkové organizaci, IČO 0067 3544, 400 00 Ústí nad Labem, Sociální péče č. 3316/12 A, o vydání nemovitostí, za účasti vedlejšího účastníka řízení na straně žalované: Ústeckého kraje, 400 00 Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48), takto: I. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 11. 2009, sp. zn. 18 Co 619/2008, vydaný v právní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 17 C 440/95. II. Věc se vrací k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem. O d ů v o d n ě n í : O žalobě podané původním žalobcem G. S. u soudu 26. 10. 1995, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Teplicích z 15. 9. 2008, čj. 17 C 440/95-319. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta uvedená žaloba se žalobním návrhem, aby nynějším žalobcům V. S. a A. S. byl ze strany žalované Krajské nemocnice v Ústí nad Labem vydán dům čp. 1241 a pozemky parc. č. 1425, parc. č. 1426/1, parc. č. 1426/2, parc. č. 1427/1, parc. č. 1427/2 a parc. č. 1427/3 v katastrálním území T., zapsané na listu vlastnictví č. 8116 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj (katastrální pracoviště Teplice). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení; také státu nebylo přiznáno právo na náhradu jím placených nákladů tohoto řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 11. 2009, sp. zn. 10 Co 619/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích z 15. 9. 2008, čj. 17 C 440/95-319, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, doplnil řízení výpisem z katastru nemovitostí a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. Odvolací soud uváděl, že nemovitosti, které jsou předmětem tohoto soudního řízení, byly původně ve spoluvlastnictví (po 1) A. W., B. S., A. W. a P. H. Tyto nemovitosti byly za války, v roce 1944, tzv. arizovány a přešly do vlastnictví někdejšího Vystěhovaleckého fondu pro Čechy a Moravu. Po válce, v roce 1946, uplatnily A. W. a A. W. na tyto nemovitosti nárok podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti; toto restituční řízení nebylo ukončeno (po odvolání uzavřeného smíru z toho důvodu, že nemovitosti byly postiženy znárodněním podle zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných ústavů). Pouze A. W. byla přiznána náhrada za 1 uvedených nemovitostí podle dohody uzavřené později mezi Československem a Velkou Británií. V roce 1954 bylo v pozemkové knize pro katastrální území Ú. nad L. zapsáno vlastnické právo pro čs. stát – Krajský národní výbor v Ústí nad Labem. Odvolací soud také konstatoval, že původní žalobce G. S., který byl občanem ČSR (toto občanství nikdy nepozbyl), podal dne 2. 5. 1995 výzvu k vydání nemovitostí podle ustanovení § 5 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) měl za to, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, přešly na stát znárodněním vydaným v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, jak to má na zřeteli ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Pokud šlo o účastníky tohoto soudního řízení, odvolací soud uváděl, že původní žalobce G. S. v průběhu řízení dne 6. 1. 2006 zemřel a jeho procesními nástupci (srov. § 107 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu) se stali žalobci V. S. a A. S. Ohledně žalované Krajské nemocnice, příspěvkové organizace, v Ústí nad Labem byl odvolací soud toho názoru, že v tomto případě není povinnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb., protože uvedená nemocnice je sice právním nástupcem bývalé Nemocnice s poliklinikou v Teplicích, ale Ústecký kraj, do jehož vlastnictví nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, přešly ze státu podle zákona č. 157/2000 Sb. (ve znění zákona č. 290/2002 Sb.), ještě než došlo k zániku Nemocnice Teplice, vyňal předmětné nemovitosti ze správy Nemocnice Teplice a převedl je do příspěvkové organizace Kojenecké ústavy Ústeckého kraje, příspěvkové organizace, se sídlem v Mostě. Odvolací soud na jedné straně neshledal, že převedení vlastnictví z České republiky na Ústecký kraj je neplatným právním úkonem, učiněným v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. (jak to namítali žalobci), když tato změna ve vlastnických vztazích tu byla důsledkem právní úpravy, která výslovně vyřešila právo nástupnictví povinné osoby. Na druhé straně však žalobci, jak uváděl odvolací soud, v tomto případě neučinili v důsledku uvedené okolnosti návrh na postup podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu a nenavrhli, aby v řízení bylo pokračováno s Ústeckým krajem, který tu byl podle závěru odvolacího soudu povinnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb. Dospěl proto odvolací soud k výslednému právnímu závěru, že soud prvního stupně správně nevyhověl žalobnímu návrhu žalobců, uplatňovanému proti Krajské nemocnici, příspěvkové organizaci, se sídlem v Ústí nad Labem, která není v této právní věci pasivně legitimována, neboť není povinnou osobou, když není právním nástupcem původní povinné osoby ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 87/1991 Sb. Bylo proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 28. 12. 2009 advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo předáno dne 1. 3. 2010 na poště k doručení Okresnímu soudu v Teplicích, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé ve svém dovolání navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 25. 11. 2009 (sp. zn. 10 Co 619/2008 Krajského soudu v Ústí nad Labem) i rozsudek soudu prvního stupně z 15. 9. 2008 (čj. 17 C 440/95-319 Okresního soudu v Teplicích) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatelé především zdůrazňovali, že v této právní věci prvoinstantní soud celkem pětkrát žalobu zamítl, přičemž čtyřikrát byl zamítavý rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc byla Okresnímu soudu v Teplicích vrácena k dalšímu řízení. V rozsudku odvolacího soudu z 25. 11. 2009 (sp. zn. 10 Co 619/2008 Krajského soudu v Ústí nad Labem), proti němuž nyní směřuje dovolání dovolatelů, sice správně uvedený soud dovodil, že výzva k vydání věcí byla v tomto případě řádně a včas uplatněna vůči právnické osobě, která ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. předmětné nemovitosti držela, ale nesprávně posoudil to, že s přechodem nemovitostí na Ústecký kraj na základě zákona č. 157/2000 Sb. (ve znění zákona č. 290/2002 Sb.) se Ústecký kraj stal i povinnou osobou v daném případě. Dovolatelé naopak jsou toho názoru, že ohledně povinnosti uzavřít dohodu o vydání v